Článek
Sigma Olomouc – Pardubice 4:0
Efektivitou svých standardek Sigma suverénně válcuje celou ligu. V zápase s neškodnými Pardubicemi vsítila svou již sedmnáctou branku ze standardních situací v sezoně, čímž ustálila úspěšnost standardek na padesáti procentech. Jsem přesvědčen, že právě tomuto úkazu vděčí Sigma v aktuální tabulce za nadstavbovou pozici.
Je také vidět, že si trenér Janotka umí velmi dobře promyslet a rozplánovat, koho a kdy pošle na hřiště. Střídající hráči totiž udávali ráz celého zápasu. Byli to právě oni, kdo ve druhé půli vstřelili rozhodující tři góly, a také klíčové nahrávky přišly z kopaček hráčů z lavičky. Síla olomouckého kádru je zkrátka evidentní. K viditelné pohodě, která na Moravě panuje, přispěl také uzdravený navrátilec Honza Kliment, jenž rovněž patřil mezi ony gólové žolíky. Díky své brance se opět osamostatnil v čele tabulky střelců a naznačil, že mu vleklé zranění na gólovém apetitu rozhodně neubralo.
Pardubice se za celý zápas nezmohly k jediné střele na branku. V ofenzívě Pardubickým schází sebevědomí, jsou v ní zcela jaloví a v defenzívě nekompaktní. Smutek a rezignace v očích hráčů po dalším zpackaném zápase hovořily za vše. Tříbodový zisk marně vyhlížejí už osm kol, a tak logicky přichází frustrace. Při pohledu na kádr se nelze zbavit dojmu, že se v něm nacházejí buď cizinci, kteří si řekli, že zkusí štěstí v české lize, nebo nezkušení mladíci, kteří teprve sbírají své první zkušenosti. Když se k tomu připočte rozsáhlá marodka, tak se není čemu divit, že tato kombinace zkrátka ovoce nepřináší. Otázka je, jestli si kouč Střihavka tímto angažmá neukousl příliš velké sousto, jelikož zatím působil spíše u mládeže, což je ale v porovnání s prvoligovým fotbalem úplně jiný svět.
Slovácko – Dukla Praha 0:0
Bezbrankový výsledek opět odhalil slabé místo obou týmů, kterým je produktivita. Jádro problému se skrývá především v nedostatku kreativity ve finální fázi. Na druhou stranu ale chápu, že se jedná o dovednost, kterou lze jen velmi těžko natrénovat. Například Slovácko dává v tomto ohledu přednost spíše mladším hráčům, kteří si ale v klíčových momentech nevědí rady a potřebovali by k sobě více zkušenějších borců, aby jim v případě potřeby ukázali cestu.
Dukla se po počátečním náporu Moravanů osmělila a řekl bych, že byla k vítězství blíž, avšak v celkovém kontextu je remíza pro oba celky zasloužená. Pražané v zimě do kádru mimo jiné přivedli Čermáka z Budějovic, Mosqueru z Plzně a karvinské duo Mikuše a Svozila, čímž dali najevo, že v boji o záchranu vsadí více na zkušenost. Zatím z toho na jaře vzešly dva body, což je pro vyhnutí se baráži poněkud málo.
Celková situace Slovácka není zrovna uspokojivá. Kádr prochází obměnou, ale výsledky nepřicházejí. Na podzim se ještě mohli chlácholit tím, že se i přes neschopnost střílet góly v tabulce nacházejí poměrně vysoko, teď to už ale neplatí. Z posledních čtyř utkání si domácí odnesli pouhý jeden bod, což vyústilo v jejich sešup do skupiny o udržení. Také tento zápas ukázal, jak velký tlak v klubu aktuálně panuje. Nápor na nervy nezažívá pouze trenér Smetana, ale také sportovní ředitel Veliče Šumulikoski, jenž se během utkání dokonce nechal vyloučit.
České Budějovice – Jablonec 2:3
Domácí museli před utkáním řešit absenci až osmi svých hráčů, a dokonce uvažovali o odkladu zápasu, nakonec se však rozhodli střetnutí odehrát. Zápas se bohužel pro Budějovice proměnil ve festival červených karet.
Dynamo si tento duel prohrálo samo vyloučením hned dvou svých hráčů. Obzvlášť zcela zbytečný a nic neřešící faul Jiřího Skaláka v závěru první půle moje hlava jaksi nepobírá. Takto zkušený hráč si podobné blikance prostě musí odpustit. I v kontextu neproměněné penalty z duelu s Bohemkou neprožívá tento hráč po návratu z béčka vůbec šťastné období.
Budějovice to musí mrzet o to víc, že byl na týmu v dosavadních jarních utkáních vidět zřetelný progres, který se však ve výraznější bodový zisk zatím neproměnil. Kvituji především příchod zkušeného Pekaríka, jenž se může osvědčit i jako mentor mladších hráčů, kteří v týmu tak trochu tápou. O změně k lepšímu svědčí i to, že se Jablonec i přes početní převahu musel o vítězství strachovat až do poslední vteřiny, byť všichni čekali naprosto jasnou výhru hostů.
Na závěr je samozřejmě milou povinností zmínit počin Honzy Chramosty, který si svou stou brankou v nejvyšší soutěži otevřel dveře do Klubu ligových kanonýrů. Zejména vzhledem k jeho častým zdravotním peripetiím nebyla cesta k tomuto historickému momentu vůbec jednoduchá, ale Honza se nikdy nevzdal a ve všech klubech, v nichž působil, pověst kanonýra dokazoval.
Karviná – Sparta Praha 2:3
Ačkoliv se kvůli technickým problémům se světly stadion dvakrát ponořil do tmy, tak se nakonec divácky nesmírně atraktivní zápas dohrál do konce. Karvinským se na začátku podařilo Spartu naprosto vyřadit ze hry a už v desáté minutě vedli o dvě branky. Klobouk dolů před Spartou, že se k tomu dokázala postavit čelem a dokráčet k šestému vítězství v lize v řadě.
Na obratu má největší zásluhu Lukáš Haraslín, který zkompletoval hattrick a opět prokázal, že českou ligu už nějakou dobu přerůstá, hlavně co se finálního řešení v poslední třetině hřiště týče. Na jeho technické schopnosti a typický obstřel z levé strany ještě nikdo z ligy recept nenašel. Možná, že by tabulka vypadala úplně jinak, kdyby slovenský kanonýr téměř celý listopad a prosinec nestrávil na marodce. Nesmím opomenout ani tři gólové přihrávky často kritizovaného Tomáše Wiesnera, jemuž spolupráce s Haraslínem viditelně prospívá.
Slezané vyhlížejí ligovou výhru už šest kol, ačkoliv se prezentují sympatickými výkony. Vyznačují se kvalitním širokým kádrem, takže mají na lavičce vždy kam sáhnout. Za dnešní zápas by si bod jistě zasloužili, ale na spravedlivost se ve fotbale nehraje. Snad nebude Karviná tento výsledek brát jako důvod k melancholii, ale jako povzbuzení do dalších utkání.
Hradec Králové – Bohemians 2:2
Bohemka do utkání vlétla skvěle a brzo se dostala do nečekaného dvoubrankového vedení. Pak ale tak trochu usnula na vavřínech a propadla se do pasivní hry, za což ji Hradec potrestal. I přesto lze však říct, že se Pražanům na výjezdech daří a vyčkávání na brejkové situace se jim často vyplácí.
Hradec také nepůsobil vůbec špatně. Dokázal se vrátit do zápasu a moc nechybělo k tomu, aby napodobil spektakulární obrat Sparty ze zápasu s Karvinou. Na svém novém domácím stadionu tedy Hradečtí dokáží své soupeře řádně pozlobit.
Z řad hráčů bych vyzdvihl výkon hosta z Plzně Toma Slončíka, který svou kreativitou ční nad ostatními. Zejména v poslední třetině hřiště vykazuje nadstandardní kvalitu. Umí zahrávat standardky, umí připravovat branky, které dokáže i vstřelit, čímž navazuje na svou fazónu z dorosteneckých kategorií a ze Zlína, a pokud ho nic nezbrzdí, tak má velkou šanci zabojovat o ME hráčů do jednadvaceti let.
Teplice – Viktoria Plzeň 0:2
Plzeň se na čtvrteční odvetu s Ferencvárosem naladila výtečně. Nejlepším hráčem na hřišti byl bezpochyby dvougólový Nigérijec Durosinmi, který tak po komplikovaném zranění kolene oslavil svůj návrat do základu Viktorky tím nejlepším možným způsobem. Poutá na sebe pozornost také dlouhými auty, ze kterých je Plzeň nesmírně nebezpečná.
Také středoví hráči hostů odehráli povedené utkání a stali se jedním z hlavních pilířů vítězství Viktorky, zejména tedy Červ, Šulc a Panoš. Jejich tepličtí oponenti jim nesahali ani po kotníky. Jirka Panoš měl prsty v obou brankách a je vidět, že v tomto mladém hráči hoří velký potenciál.
Výjimečně bych rád přidal i zmínku o pozápasovém hodnocení trenéra Frťaly, který naznačil, že teď Teplice prožívají období plné nejistoty. Gning si spolu se svým agentem vynucuje přestup do Polska a Jásir si pravděpodobně už také balí kufry. Ztráta klíčových útočníků, kteří na podzim táhli produktivitu Teplic, by byla jistě značnou komplikací, řekl bych až průšvihem. Teplice proto urychleně naverbovaly na hostování mladého sparťana Šilera, ale jedná se spíše o provizorní řešení. Vedení Teplic tak ještě nějakou dobu zkrátka nebude mít klidné spaní.
Slovan Liberec – Mladá Boleslav 3:1
První jarní výhru svých svěřenců musel karetní hříšník Radek Kováč sledovat jen zpovzdálí. Předchozí nezdary se podepsaly na návštěvnosti, která se zastavila na ostudném čísle 1405 diváků.
Hlavní roli si v zápase střihl dvougólový lotyšský útočník Krollis, který mi svými výkony učaroval už během své předešlé štace ve Vyškově. Pak si na chvíli odskočil do třetí italské ligy, dokud ho Liberec nepřilákal zpět do Česka. Zazářil také slovenský brankář Krajčírik, který mimo jiné chytil Ladrovi penaltu.
Liberec tak konečně začíná naplňovat svůj potenciál a kvalitní kádr začíná šlapat tak, jak má. Kritika, která se na klub nesla, tak možná přece jen zapracovala. Tým takové kvality, který má navíc většinu postů zdvojených, by se měl v tabulce nacházet rozhodně výš. Tento zápas se jim vydařil, ale jedna vlaštovka jaro nedělá, tak si počkejme, jestli se jejich zápal a hlad po výhře s návratem kouče Kováče na lavičku nevytratí.
Liberci také patří pochvala za to, že v tomto duelu dokázal držet nervy na uzdě, tedy alespoň na své poměry, a sbírání červených karet tentokrát přenechal svým soupeřům, konkrétně Ševčíkovi, který tím podlomil naděje svého týmu na zdramatizování zápasu.
Slavia – Baník Ostrava 1:0
Návštěvníci Edenu se mohli kochat úchvatnou podívanou vyspělou po taktické, běžecké i soubojové stránce. Chybělo snad jen více branek, čemuž však zamezil skvěle chytající hostující brankář Holec.
Baník sice srdnatě bojoval a dokazoval, že patří mezi nejlepší týmy ligy, avšak jediná střela na branku ze střední vzdálenosti Staňkovi mnoho vrásek na čele nepřidělala.
Slavia hraje i přes ne zrovna oslnivou produktivitu nejlepší fotbal v zemi a ukazuje, jak může být její celoplošná hra komplexní, efektivní a také pohledná. Rovněž intenzitou se vymyká ostatním týmům v lize. Vše vychází z dobré defenzívy, která soupeře nepouští do žádných větších šancí a se standardkami a pokusy ze střední vzdálenosti si většinou dokáže hravě poradit. Ofenzíva není záležitostí jen útočných hráčů, ale zapojuje se do ní celý tým, který se dokáže dostat do gólových šancí. Na to je skutečně radost pohledět. V případě ztráty míče jsou všichni hráči schopni rychle přepnout, vytáhnout účinný represink a zastat své povinnosti na celé ploše hřiště. Tento způsob hry samozřejmě patří mezi ty náročnější, avšak k úspěchu evidentně vede. Slavia uhrála ve třech jarních kolech celkem tři nuly a brankář Staněk musel řešit pouhé čtyři střely na branku.
Na úplný závěr bych se na chvíli zastavil u Davida Zimy, jenž musel svým vystoupením umlčet veškeré škarohlídy. Z reprezentace do jednadvaceti let s ním mám jen ty nejlepší zkušenosti. Ve všech kategoriích platil za velký talent a díky svému fyzickému fondu a rychlosti se brzy posunul do reprezentačního áčka. Stejně jako mnoho dalších hráčů se poté vydal zahraniční cestou, konkrétně do Itálie, kde to však s jeho minutáží nebylo nijak slavné. Nechci mu sahat do svědomí, ale je otázka, jestli byl odchod z Česka tím správným krokem. Nakonec podobně jako třeba Kuchta či Lingr tak trochu vystřízlivěl a vrátil se do Slavie, kde se propracoval do základu. Ted i přes počáteční nedůvěru ze strany fanoušků dokázal, že se Slavii stomilionová investice vyplatila. Pokud na tento výkon naváže i v nadcházejících zápasech, tak má šanci s opět probojovat i do základu nároďáku.
