Článek
Jednou z klíčových postav severočeského týmu je útočnice Anna Šubrtová – hráčka, která zaujme nejen svým fotbalovým talentem, ale také obecným nadhledem a schopností přemýšlet o životě i sportu komplexněji, než je zvykem.
V přípravě se Slovan utkal hned s několika polskými kluby. Co Vám přípravné zápasy napověděly o aktuální formě týmu? Co funguje a v čem má Liberec ještě mezery?
S polskými týmy se v přípravě setkáváme pravidelně. Není to dáno jen zeměpisnou blízkostí, ale i tím, že se kluby z polské ligy výkonnostně podobají těm, na které narážíme ve FORTUNA=LIZE. Právě díky tomu si v těchto utkáních můžeme ujasnit, v čem máme rezervu a na čem je ještě do začátku jarní části ligy třeba zapracovat.
Hned zkraje jara vás čeká Slavia, která si v žádném případě nesmí dovolit klopýtnout. Myslíte, že Liberec může využít právě toho, že se Slavia nachází pod obrovským tlakem, a zkusit ji obrat o body?
Na rozpoložení jiných týmů spoléhat nemůžeme. Ano, sice nám může hrát do karet, že je Slavia pod tlakem, ale na druhou stranu se může stát i to, že to sešívané naopak spíše nakopne. Musíme se tím pádem zaměřit na sebe a nepřikládat takovýmto externím faktorům příliš velkou váhu. Osobně si myslím, že je pro nás každý zápas v lize těžký, a nemluvím pouze o týmech z první čtyřky, ale i o těch ze spodní části tabulky. Na zápas se Slavií se ale každopádně moc těším. Dlouhodobě pracujeme na tom, abychom se Spartě a Slavii vyrovnaly, takže doufám, že v utkání dokážeme uplatnit svůj styl hry. V takových zápasech hraje velkou roli i štěstí.
V ligové tabulce se nyní nacházíte na čtvrté příčce za Slováckem, tedy pouhý bod za místem znamenajícím možnost pohárové Evropy. Cítíte, že by tento rok třetí místo konečně mohlo vyjít?
To, že jsme blízko, cítíme každý rok. O třetím místě často rozhodují velmi malé detaily a také již zmíněné štěstí, které nám podle mého názoru v posledních letech příliš nepřálo, byť jsme do toho vždy daly sto procent. Úspěch v Evropě je něco, co bych Liberci opravdu moc přála, protože bychom tím mohly klubu vrátit vše, co pro nás dělá. Momentálně ale musíme být dál trpělivé a pokračovat v práci, kterou máme nastavenou. Věřím, že náš čas jednou přijde, protože tak je to vždy.
Anna Šubrtová v dresu Slovanu
Na Slovácku je v poslední době rušno. Krátce před startem jarní části sezony tým opustila hlavní trenérka i se svým asistentem a došlo k odchodům některých hráček do zahraničí. Myslíte, že i tyto faktory mohou Slovácko poznamenat, a ulehčit tak Liberci cestu ke třetí příčce?
Jak už jsem nastínila dřív, tyto věci jsou nevyzpytatelné. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud v týmu nastane nějaká změna, například příchod nového trenéra nebo výpadek důležitých hráček, tak je to poté zhruba padesát na padesát, jestli to týmu pomůže, nebo ho to naopak rozhodí. My se budeme opět soustředit samy na sebe a svou hru, kterou se prezentujeme.
Kromě studia psychologie se věnujete i mentálnímu koučinku. V čem se mentální koučink liší od práce psychologa?
Mentální koučink jde obecně vzato více po povrchu, zatímco jiné psychologické směry se věnují hlubším problémům. Například ve sportu se tak mentální koučink hodí v situacích, kdy chce hráč zlepšit svou výkonnost, změnit své nastavení do zápasu nebo třeba pracovat se strachy, které se promítají do jeho výkonů. Jedná se tedy spíše o krátkodobější aspekty, kterým by ale podle mě měl věnovat pozornost každý sportovec, protože hlava většinou rozhoduje. Osobně si myslím, že mentální koučink je opravdu skvělá věc, ale samozřejmě je třeba brát v potaz, že má někdy omezené kompetence, například pokud jde o hlubší práci s psychickou strukturou člověka.
Takže je někdy vhodné kombinovat mentální koučink s klasickou psychologií?
Ano, zejména pokud analýza osobnosti odhalí hlubší problém, tak na to samotný koučink často nestačí a je vhodné využít pomoci psychologa či psychoterapeuta.
Do toho všeho ještě pracujete jako školní psycholožka. Jaké problémy ve své praxi nejčastěji řešíte?
Jedná se opravdu o velmi širokou škálu problémů. Dětem se totiž věnuji jak individuálně, tak i v rámci kolektivu, kde se zabýváme například tím, jak děti chápou svou roli a úlohu ve třídě a jak zařídit, aby tato úloha vyhovovala jak třídě, tak i jim samotným. Věnujeme se také často tématu nastavení hranic a proč je to pro nás důležité. Co se týče témat, která s dětmi řeším individuálně, tak jde často o úzkostné symptomy, problémy s výkonností nebo rodinnou zátěž. Má náplň práce je tedy velmi komplexní. Jsem pro děti zkrátka třetí stranou, u které mohou najít pocit bezpečí a porozumění, které jim často chybí. Právě pomáhat zkvalitňovat ostatním lidem život je pro mě něco, v čem vidím velký smysl.
Anna Šubrtová na tréninku české reprezentace
Netajíte se tím, že za jeden z nejdůležitějších klíčů k plně prožitému životu považujete především nadhled. Aplikujete tento postoj i ve fotbale?
Všechno v životě přichází ve vlnách, a tak si nadhled nelze udržet permanentně, ale měl by být jakýmsi ideálem a symbolem rovnováhy, k němuž směřujeme. Konkrétně ve fotbale je pro mě důležité vědět, proč to dělám a proč to chci dělat. V posledních letech jsem dospěla k závěru, že je pro mě ve fotbale nejdůležitější radost z pohybu. Svůj výkon můžete ovlivnit jen do určité míry, ale radost z pohybu můžete mít bez ohledu na to, jak jste daný den hráli. Musíte si zkrátka na fotbale najít něco, co je ve vás hluboce zakořeněné a co vám nikdo nevezme bez ohledu na výsledek a podaný výkon. To pak naopak velmi pozitivně koreluje s výkonem.
Plánujete po ukončení hráčské kariéry fotbal s psychologií nějak propojit? V dnešní době kladou kluby na psychické zdraví hráčů a hráček koneckonců čím dál tím větší důraz.
Abych pravdu řekla, sportovní psychologie mě až tolik netáhne. Měla jsem příležitost v této oblasti pracovat a nebylo to špatné, ale vůbec nejvíc mě láká neuropsychologie, která je i tématem mé diplomové práce. Zatím ale zkouším různá odvětví psychologie, jdu za tím, co mě baví, a uvidíme, jak se to v budoucnu vyvrbí. Každopádně věřím, že budu nakonec tam, kde být mám.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
