Článek
V šedesátých letech byli slavnější než Bayern, vyhráli bundesligu i domácí pohár, hráli evropské finále. Dnes ale TSV 1860 Mnichov působí ve třetí lize, nedisponuje vlastním stadionem a je symbolem zpackaného vztahu mezi tradičním klubem a investorem.
Zlatá éra
Mnichov 1860 patří k nejstarším a nejtradičnějším klubům Německa. V roce 1963 stál u zrodu Bundesligy, a během této dekády zažil svou zlatou éru. V sezóně 1965/66 se stal mistrem Německa, čímž zastínil svého městského rivala, který teprve tuto sezónu postoupil do nejvyšší soutěže.
Během 60. let byl TSV symbolem mnichovské fotbalové dominance. Vítězství v DFB-Pokalu (1964), finále Poháru vítězů pohárů (1965), mistrovský titul (1966) – tyto úspěchy upevnily pověst Lvů jako klubu s hrdou historií a přitáhly početnou členskou základnu. Stadion na Grünwaldské býval pevností, kde se tísnily davy fanoušků.
Až do začátku 70. let se Mnichov 1860 držel mezi elitou. Pak ale přišel pád, který se nikdy nezastavil.
Sestupy, dluhy a návrat kamsi do regionu
Rok 1970 byl prvním varováním. TSV sestoupil z Bundesligy. Ztratil pozici, ekonomickou sílu i jistotu. V dalších dvaceti letech pouze balancoval mezi první, druhou, ale i třetí ligou a rivalovi z Mnichova byl spíše pro smích.
V roce 1982 klub dokonce nedostal licenci ani pro 2. Bundesligu a byl administrativně sesazen až do Bayernligy – tehdejší páté ligy. Od bundesligového mistra k regionálnímu outsiderovi během dvou dekád.
Obrození v 90. letech
Obrat přišel až s nástupem prezidenta Wildmosera a trenéra Wernera Loranta v 90. letech. S jasnou vizí a tvrdou rukou dotáhli Mnichov 1860 z třetí ligy zpět mezi elitu. V roce 1994 se Lvi vrátili do Bundesligy.
Největší úspěch nové éry? Sezóna 1999/2000 – čtvrté místo v lize a účast v předkole Ligy mistrů. Klub v té době hrával na Olympijském stadionu, pravidelně porážel velké soupeře a patřil k nejnavštěvovanějším týmům v Německu.
Allianz Arena: Rozhodnutí, které mělo zničující následky
Na přelomu milénia udělal klub krok, který se zpočátku zdál logický. Spojil síly s Bayernem a podílel se na výstavbě nové Allianz Areny. Obě mužstva se stala spoluvlastníky moderního stadionu s kapacitou 66 000 diváků. Otevření v roce 2005 mělo být symbolem vstupu do nové éry.
Jenže ve stejné sezóně 2003/04 Mnichov 1860 sestoupil z Bundesligy. A z arény se stal mramorový kotel na peníze.
Stadion byl pro druholigový klub příliš drahý. V roce 2006 proto klub prodal svůj podíl Bayernu – za symbolických 11 milionů eur. Zachránil se před bankrotem, ale ztratil střechu nad hlavou. Z ambiciózního projektu zbyla jen nájemní smlouva a klub, který na aréně krvácí.
Nájemné činilo zhruba 3,5 milionu eur ročně, což dále zatěžovalo klubovou pokladnu ve chvíli, kdy příjmy ve 2. lize na takové výdaje zdaleka nestačily. Prodejní smlouva sice obsahovala klauzuli, že 1860 může podíl do roku 2010 koupit zpět za stejnou cenu, na to však klub nikdy nenašel prostředky.
Poslední záchrana? Investor z Jordánska
Rok 2011 znamenal další zlom. Klub se ocitl znovu na hraně bankrotu. Prezident Schneider veřejně přiznal, že pokud neseženou 8 milionů eur, klub skončí. Tehdy se objevil podnikatel Hasan Ismaik, jordánský realitní magnát, který odkoupil většinový podíl v akciové společnosti provozující profesionální tým. Tím se stal prvním zahraničním většinovým vlastníkem v historii německého fotbalu.
Právně se klub stále vešel do pravidla 50+1, ale vliv investora byl zřejmý. Ismaik pumpoval peníze, přes 60 milionů eur v úvěrech, a snil o Lize mistrů. Realita však byla jiná.
Vztah mezi investorem a klubem se postupně měnil v noční můru. Ismaik si přál rozhodovat, ale klub naopak hájil kontrolu přes členskou základnu. Prezident Mayrhofer se mu pokusil čelit. Po neshodách rezignoval. Jeho nástupce Cassalette se naopak Ismaikovi podřídil. A fanoušci jen kroutili hlavou.
Do týmu mířily drahé posily, ale bez konceptu. V sezóně 2016/17 klub investoval 10 milionů eur, přivedl útočníky z Brazílie, trenéra z Portugalska… ale výsledky byly katastrofální. Záchrana se nevydařila. V baráži s Regensburkem klub prohrál.
Z druhé ligy sestoupil sportovně. Ze třetí administrativně. Ismaik totiž odmítl zaplatit garanci na účast ve 3. Liga – chtěl větší pravomoci. Klub mu je nemohl dát bez porušení pravidel. A tak přišel pád. Dvojnásobný. Z profifotbalu až do čtvrté ligy.
Vyhnáni z arény, návrat ke kořenům
S pádem přišla i ztráta Allianz Areny. Bayern využil klauzule a ukončil nájemní smlouvu. Lvi tak přišli o stadion, který si pomáhali postavit. Návrat na „Grünwalder“, jejich starý stadion, byl z nouze ctností, ale i symbolem očisty.
Fanoušci si návrat zamilovali. Tribuny praskaly ve švech, atmosféra byla bouřlivá a autentická. V první sezóně v Regionallize klub postoupil zpět do třetí ligy. Po čtyřech dekádách pádů a přešlapů to byla jiskra naděje.
Co zůstalo z někdejší slávy?
Dnes je TSV 1860 klubem, který pořád naplňuje stadion, má přes 22 tisíc členů, silnou značku a oddané fanoušky. Ale zároveň klubem, který sám sobě střelil do nohy – především špatným řízením, nedomyšlenou investicí do stadionu a toxickým vztahem s investorem.
Poprvé se i objevily zprávy, že Ismaik je připraven svůj podíl prodat. Jordánský investor veřejně deklaroval, že touží být „už jen fanouškem“ a že klub potřebuje nový impuls. Cena za klub se měla pohybovat okolo 25 milionů eur, ale to je jen začátek. Skutečná obnova by podle Ismaika vyžadovala investice 200-300 milionů, má-li se klub vrátit mezi elitu. A takových zájemců, kteří by byli ochotni riskovat s klubem ve třetí lize, není mnoho – jeden se však našel.
Novým vlastníkem se stalo švýcarské rodinné konzorcium. Klub měl být současně očištěn o dluh. Vlastníci avizují záměr inovovat aktuální stadion, aby splňoval regule DFL, ale také v budoucnu vybudovat nový, vlastní svatostánek.
Autor: Petr Křenek
