„Dortmund není nemocný, spíše nachlazený,“ tvrdí Bundesligový expert

Ondřej Vaculík je pozorovatel německého fotbalu od roku 2011. Fanoušek Borussie Dortmund a 1. FC Köln, hrdý člen oficiálních česko-slovenských fanklubů obou klubů: Schwarz-Gelbe Bienen a Cologne Slovakia. Milovník německé fanouškovské kultury a společenského přesahu, který tento fenomén přináší. Vlastní texty o německé kopané publikuje na webu EuroFotbal.cz.

Začneme zostra. Meisterschale, dotáhne to už Kompany s Bayernem a nebo ještě v závěru sezóny překvapí Alonso? Bayern má teď větší počet zraněných, Leverkusenu se naopak vrátil Wirtz a jsou tak téměř v plné síle. Přesto, udržet náskok šesti bodů v pěti zápasech by neměl být problém ne [pozn.: rozhovor vznikal před víkendovou remízou Leverkusenu]? Bayernu navíc v případě bodové nerozhodnosti hraje do karet gólový rozdíl.

Leverkusenu by mohl pomoct snad jen schůdnější los. Bayern bude hrát se zrádným Mainzem i s neoblíbeným Mönchengladbachem doma. Venku jej čeká těžší duel snad jen v Lipsku, které přitom rozhodně není v nejlepší formě. Naopak „Werkself“ bude cestovat do Freiburgu i Mainzu, do toho doma pohostí pořád silný Dortmund. Času už je zkrátka příliš málo, Leverkusen svou šanci pravděpodobně promrhal.

Zůstaneme u Leverkusenu. Stále častěji se mluví o letním odchodu trenéra Ancelottiho z Realu Madrid, mohl by ho nahradit Xabi Alonso. Bude to pro Leverkusen velký problém, a nebo je opravdu hlavním pilířem úspěchu sportovní ředitel Simon Rolfes, který to nějak zvládne?

Není pochyb o tom, že právě příchod Alonsa posunul Leverkusen na ještě vyšší úroveň. V Porýní nicméně sportovní úsek funguje dlouhodobě velmi dobře. A není to spojeno pouze s Rolfesem, ale trvá to mnohem déle, ještě od působení Rudiho Völlera. Díky těmto mužům se Leverkusen napevno usadil mezi mužstvy, která pravidelně bojují o postup do Ligy mistrů, přičemž z těchto pozic odsunul Schalke nebo Brémy. Díky Alonsovi pak učinil další důležitý krok – vystrnadil Dortmund z místa nejbližšího pronásledovatele dlouhodobě odskočeného Bayernu.

Bude těžké Alonsa adekvátně nahradit, v Leverkusenu si však určitě dobře uvědomují, že pokud neodejde nyní v létě, později k tomu tak či onak dojde. Předpokládám, že sportovní úsek klubu je na to dobře připravený. Pak by Bayer mohl v pozici německé klubové dvojky nějaký čas vydržet.

Frankfurt, přestože v zimě ztratil svého nejlepšího útočníka, se stále drží na třetí příčce a má slušnou šanci se podruhé během posledních čtyř let dostat do Ligy mistrů. Mohli by se právě frankfurtští Orli stát klubem, který se milionářské soutěže bude účastnit pravidelně? A nahradit tak v příštích letech třeba upadající Dortmund?

Osobně si to moc přeji, protože snad jen ty nejlepší zápasy v Dortmundu umí překonat atmosféru, která na bundesligových stadionech panuje právě na frankfurtském Waldstadionu. Právě fanouškovská kultura je pro mě tím hlavním důvodem, proč Bundesligu sleduji.

Každopádně i sportovně je Eintracht připraven. A podobně jako v případě Leverkusenu, ale vlastně všech německých klubů, hraje zásadní roli pozice sportovního manažera či ředitele. Ve Frankfurtu odvedl dobrou práci již Fredi Bobic, nyní tam „řádí“ Markus Krösche. Především schopnost najít elitního útočníka je až neuvěřitelná. Zatímco se dojednával odchod Marmoushe do Anglie, už se na trávnících plně rozvíjel Hugo Ekitiké, kterého Orli v dohledné době opět mohou brilantně zpeněžit. Před nimi v Hesensku vykvetli hráči jako Randal Kolo Muani, André Silva, Luka Jović, Sébastien Haller.

Vzestup SGE trvá několik let, nicméně až v letošní sezoně mám při pohledu na sestavu pocit, že je vyvážená a našlapaná na všech postech. A to zásluhou příchodů zkušených posil typu Theatea a Kristensena, ale i talentovaných mladíků, mezi něž patří Uzun, Brown, Bahoya, Højlund či Collins. Ve Frankfurtu vědí, co dělají, a věřím, že se Eintracht ve špičce Bundesligy neusadil jen na krátkou dobu.

Oslím můstkem k BVB, je nějaký způsob, jak by se černožlutí mohli zachránit? Výkony jsou sezónu od sezóny slabší, příští ročník pro ně bude nejspíš první bez Ligy mistrů od sezóny 2015/16. Mohl by je čekat stejný osud jako Schalke?

Toho bych se nebál. Teď je sice velice populární plivat na odcházejícího předsedu představenstva Hanse-Joachima Watzkeho, avšak z velké části i díky němu je klub finančně stabilizovaný. Já pro něj budu vždy mít slabost, neboť právě on vytáhl BVB před 20 lety z bažin, které se se současnými „problémy“ nedají srovnat. Ostatně doporučuji při návštěvě Dortmundu zamířit také do klubového muzea na Westfalenstadionu, kde jsou finanční trable z přelomu století moc hezky popsány. Vždy si na to vzpomenu, když pak čtu mnohdy přehnanou kritiku na klub.

Ani s výsledkovým sešupem to nevidím tak vážně, vždyť dva roky dozadu získal Dortmund málem titul, vloni se probojoval do finále Ligy mistrů. Klub není vážně nemocný, spíše je nachlazený a při převzetí za správný konec se snadno může dostat minimálně na roveň Leverkusenu. Jistě, přílišné obklopování kamarády a bývalými hráči, jejichž kompetence je sporná, vadí. Ale není to tak, že by klub byl zcela paralyzován a míří to v něm volným pádem od desíti k pěti.

Opačný případ v letošní sezóně je Mainz. Loni skončili dva body nad sestupovými příčkami, teď jsou momentálně zase dva body od umístění v top 4. Stojí za úspěchem převážně trenér Henriksen a nebo tam jsou jiné faktory? A bude Mohuč spíš případ jedné úspěšné sezóny, jako byl Stuttgart, nebo by to mohlo být dlouhodobé?

Vzestup FSV jsem čekal už dřív, ještě pod koučem Bo Svenssonem. Právě jeho příchod v průběhu sezóny 2020/21 spolu s návraty sportovního ředitele Christiana Heidela a jeho pravé ruky Martina Schmidta znamenaly obrat ve směřování „Nulapětek“, které tehdy odvrátily téměř jistý sestup a od té doby po dalších šikovných tazích baví Bundesligu nátlakovým fotbalem. Pod Svenssonem se Mainz postupně zlepšoval a ani v uplynulém ročníku nehrál zle, doplácel však na špatné výsledky. Při zpětném pohledu se tak zdá, že stačilo jen povzbuzení právě v podobě trenérské výměny. Henriksen pak na Svenssona plynule navázal, k tomu se navíc ukázal jako vynikající motivátor – jeho předzápasové hecování s fanoušky FSV se již stalo tradicí.

Stuttgart nebo třeba i Frankfurt jsou přece jen jiné váhové kategorie, Mainz je oproti nim středně velký klub stejně jako Freiburg. Takže právě Freiburgem, který se za posledních zhruba pět let etabloval v první polovině bundesligové tabulky, se mohou v Rheinhessen inspirovat. S podobnými výsledky by i příznivci „Nulapětek“ jistě byli spokojeni.

Dalším „padlým“ je Union Berlin. Účast v Lize mistrů s sebou loni přinesla i boj o přežití v první lize. V letošním ročníku to pro Berlíňany nevypadá tak nebezpečně, přesto to má ale velmi daleko k úspěšným sezónám z posledních pěti let. Mohl by spásu přinést nový trenér Baumgart?

Záleží, kde by se Union měl podle představ umisťovat. Já to vlastně pořádně nevím. Od postupu do 1. Bundesligy se Berlíňané jen zlepšovali, pak najednou málem sestoupili. Podle mě „Eisernen“ patří do středu tabulky, případně těsně pod něj, takže jeho současné postavení považuji za adekvátní. Sám Union by ale už potřeboval jistou konsolidaci, ať ví, na čem je. Na jeho pohyby tabulkou si však nestěžuji, rozhodně lepší než sledovat „mrtvý“ Augsburg.

Baumgartovi moc nevyšel závěr angažmá v Kolíně a následná štace v Hamburku, takže má co dokazovat. V Berlíně by ale měl být spokojený, ostatně za Union v minulosti hrával, a i podle vlastních slov se jedná o jeho oblíbený klub. Tohle spojení může fungovat, pokud tedy mají ve čtvrti Köpenick očekávání podobná těm mým.

K Unionu se z posledních měsíců váže ještě jedno lehce citlivé téma. Bývalý sportovní ředitel a současný šéf skautingu Oliver Ruhnert znovu aktivně vstoupil do politiky, když kandidoval za kontroverzní stranu BSW do federálních německých voleb konaných v únoru. Strana se nakonec do spolkového sněmu nedostala, přesto tato kandidatura vyvolala kolem klubové legendy poněkud rozruch. Dá se vůbec takto míchat politika s fotbalem, aniž by kolem toho byly problémy?

Nemyslím si, že to byla až taková kauza. Ruhnert se během kandidatury do Bundestagu na čas z Unionu stáhl, čímž obě záležitosti oddělil a zamezil tím větším bouřím.

Působení politicky aktivních osob v německém fotbale není zvláštností – již výše zmíněný „Aki“ Watzke je členem CDU, šéf německého fotbalu Bernd Neuendorf je zase spjat s SPD. Vždy záleží na míře, jak moc daní lidé oba světy míchají. A samozřejmě taky, v jaké politické straně působí. Čím větší extrém, tím větší rozruch, nicméně Ruhnert tomu chytře předešel.

Klub, který balancuje na hraně, je Heidenheim. Po postupu do nejvyšší německé soutěže byl tento tým na velké vlně. Osmá příčka je dostala dokonce do Evropy, moc lidí asi nečekalo, že letos budou bojovat o přežití. Je možné, že jejich trenérská legenda Frank Schmidt už přesluhuje a je čas na změnu?

Polemizoval bych s tvrzením, že se nečekal boj o přežití. Heidenheim je malý klub, pro který znamenalo obrovský úspěch již působení v 2. Bundeslize. Nemá žádné velké hvězdy ani velký rozpočet, soupisku týmu tvoří až na výjimky Němci. Druhá sezona v nejvyšší soutěži je jednoznačně nad plán. Franka Schmidta určitě nikdo vyhazovat nebude, vždyť právě díky němu se Heidenheim dostal tak vysoko. Mimochodem Schmidta je radost poslouchat během rozhovorů nebo na tiskových konferencích – má přehled, nebojí se zabrousit do taktických záležitostí. Velký odborník a velký sympaťák.

Co by to bylo za rozhovor o Bundeslize, kdybychom nezmínili naše legionáře. Začneme Tomášem Čvančarou v Borussii Mönchengladbach. Nehraje a nedává góly, to není úplně ideální situace. Poslední branku dal v září, startů má v lize pouze šest [pozn.: rozhovor vznikal před víkendovým kolem Bundesligy, kdy Tomáš Čvančara nastoupil v základní sestavě proti BVB]. V zimě se spekulovalo o odchodu do Arábie a Borussia se zajímá o útočníka z Unionu Berlín, Benedicta Hollerbacha. Pro jeho příchod jsou ale potřeba odchody. Je tak čas Tomáše Čvančary v Gladbachu opravdu sečtený?

Vypadá to tak. Mönchengladbach dělá v posledních letech velice šikovné přestupy, díky nimž kádr posílili Franck Honorat, Robin Hack, Kevin Stöger nebo Tim Kleindienst. To všechno klubu, který se netajil finančními problémy po pandemii koronaviru, vyšlo. O to více pak vyniká neúspěch Čvančary, ještě víc v porovnání s letošní útočnou jedničkou Kleindienstem. Je to škoda, Čvančara začal nadějně, rychle se stal oblíbencem fanoušků. Avšak bohužel, dohnala jej i zranění. V základní sestavě nyní mají „Hříbata“ o dost kvalitnějšího střelce, takže pokud se nehodlá smířit s rolí náhradníka na pár minut v zápase, nemá pro něj cenu v Porýní zůstávat.

Přímo sídlem českých hráčů je Hoffenheim. Ze čtyř českých hráčů je nepostradatelným členem základní sestavy pouze Adam Hložek. Známá tvář Pavel Kadeřábek a David Jurásek propůjčený z Benficy dostávají alespoň slušnou porci minut. Nejhůře je na tom bezpochyby Robin Hranáč, který od letního přestupu z Viktorie Plzeň odehrál pouze 5 utkání, přestože byl většinu času fit. Kdo z těchto hráčů má v Hoffenheimu pod novým trenérem a sportovním vedením budoucnost?

Nejlepší vyhlídky má určitě Adam Hložek. Pokud bude zdravý, měl by být oporou a může vyrůst v nadstandardního bundesligového hráče. Mrzí mě odsun Pavla Kadeřábka, zkraje sezóny jej zbrzdily zdravotní problémy, nicméně nemyslím si, že jeho konkurent Valentin Gendrey je o tolik lepším hráčem. Zároveň Kadeřábek zraje jako víno a uplynulý ročník byl v jeho podání excelentní. Pořád doufám, že může být platným členem základní sestavy.

David Jurásek bojuje statečně navzdory tomu, že na levé straně hřiště hraje také rakouský reprezentant Alexander Prass, který podobně jako trenér Ilzer a sportovní ředitel Schicker dorazil v uplynulých měsících z Grazu. Při podpoře ofenzivy umí Jurásek vyslat do šestnáctky svůj vyhlášený přízemní pas, v obraně už se nicméně pár poměrně citelných chyb dopustil. Po velkolepém odchodu ze Slavie jsme asi všichni čekali víc, nicméně v porovnání s Robinem Hranáčem, u něhož vlastně nikdo neví, v čem je skutečně problém, se má Jurásek ještě dobře.

A na závěr se vrátíme zpět do Leverkusenu. Matěj Kovář nechce další sezónu strávit v roli dvojky a Leverkusen už hledá náhradu. Na odchodu by mohl být ale i ostrostřelec Patrik Schick, který by ještě rád dle vlastních slov zkusil novou ligu. Jenže z Leverkusenu bude chtít nejspíš odejít i Victor Boniface, kterému na poslední chvíli nevyšel lednový přestup do Arábie. Bude si Rolfes moct dovolit pustit i Patrika a přijít tak o oba hrotové útočníky?

Podobně jako u dřívější otázky na Leverkusen věřím, že Bayer je na vše důkladně připraven a nedovolí si tak amatérskou věc, jakou by bylo puštění dvou útočníků bez adekvátní náhrady.

Autor rozhovoru: Lukáš Brabec