Článek
Mertens nikdy nepatřil mezi nejhlasitější hvězdy. Svou kariéru postavil na trpělivosti, vytrvalosti a nenápadném, ale smrtícím talentu. Byl hrozbou všem obráncům, které trýznil svou vytříbenou technikou a když se vyskytl v okolí vápna, dokázal s míčem neskutečné. Hrál chytře, s přehledem i srdcem. Z fotbalového prostředí odchází muž, kterého si fanoušci nezamilovali kvůli trofejím, ale kvůli tomu, jaký byl.
Začátky neměl Mertens jednoduché
Mertensova cesta mezi elitu nezačala v žádné slavné akademii. S krásnou hrou začínal v belgickém Anderlechtu, kde ale byl jako mladý odmítnut kvůli své výšce. To ho však neodradilo. Přes Gent a krátké angažmá v SC Eendracht Aalst se ve 20 letech přesunul do Apeldoornu- týmu z druhé nizozemské ligy, kde si pomalu začal budovat jméno.
V roce 2009 si o jeho služby řekl Utrecht a po dvou letech už oblíkal dres nizozemského giganta PSV Eindhoven. Právě v PSV poprvé opravdu zazářil. Jeho rychlost, práce s míčem a tah na branku z něj udělaly jednoho z nejnebezpečnějších hráčů Eredivisie, což potrvdil také 53 góly a 54 asistencemi za čtyři sezony v soutěži.
Zlatá éra kariéry je spojena s Itálií
V létě 2013 přišla nabídka z Neapole, kde Mertens strávil nejdelší a nejhezčí část kariéry. Klub za něj zaplatil 9,5 milionů euro. Dries podepsal smlouvu spíše jako šikovný křídelník do rotace. Všechno se ale změnilo o pár let později, kdy Mertens dostal příležitost na hrotu útoku, a to díky zranění jeho spoluhráče Arkadiusze Milika.
Tato příležitost z Mertense udělala opravdovou hvězdu. V nové roli totiž v sezoně 2016/17 nasázel v Serii A rovných 28 gólů a na dalších devět přihrál. Od té doby už si Neapol bez něj nikdo nedokázal představit. Společně s Hamšíkem, Insignem a Callejonem tvořil ikonickou ofenzivní čtveřici, která bavila celou Evropu. V roce 2020 se stal historicky nejlepším střelcem Neapole, čímž překonal právě Marka Hamšíka a také legendárního Diega Maradonu. Dohromady jeho účet činil 148 branek v 397 zápasech.
Svými výkony zářil i za hranicemi Itálie – s celkem 73 starty je totiž Mertens rekordmanem v počtu odehraných zápasů UEFA Evropské ligy. Starty sčítal v dresu Neapole, Utrechtu, PSV i Galatasaraye.
Před koncem si Mertens vybral derniéru za Galatasaray
Po devíti letech v Itálii mu v roce 2022 vypršela smlouva, a tak jako volný hráč přestoupil do Galatasaraye. V Turecku už Mertens nehrál s takovou intenzitou jako dřív, ale i tak ukázal, že jeho fotbalový mozek funguje stále na nejvyšší úrovni. Pyšnit se může zejména druhou sezonou v Istanbulu, kdy nasbíral 18 asistencí a výrazně Galatasarayi pomohl k titulu.
Mertens se snažil hrát, dokud cítil, že může pomoci. A když už cítil, že tělu nedokáže dále vládnout, s grácií se rozloučil. Oznámil konec kariéry ve 38 letech a poděkoval všem, kteří ho podporovali.
Stálice belgického výběru – Mertens byl u historického umístění
Mertens byl součástí nejsilnější generace belgického fotbalu. Svou první pozvánku do reprezentace dostal v roce 2011 pro přátelské utkání proti Francii. O tři roky později si zahrál i na Mistrovství světa v Brazílii, kde se s Belgií po vyhrané skupině dostal do čtvrtfinále. Tam ovšem nestačili na Argentinu.
Samotný vrchol přišel na Mistrovství světa 2018 v Rusku, kde Belgie skončila třetí díky výhře nad Anglií. Třetí místo z mistrovství bylo zároveň i dosud nejlepším umístěním belgické reprezentace. Během turnaje Mertens nastupoval pravidelně, často v základní sestavě. Jeho herní inteligence byla klíčovým faktorem v přechodové fázi.
Do reprezentace naposledy nakoukl v roce 2022. Stejně jako u klubové kariéry, ani zde nebyla třeba velká rozlučka- jeho přínos mluvil za vše. Nikdy nebyl egem v šatně, vždy byl týmovým hráčem.
Velký příběh měl tichý konec
Dries Mertens nebyl největší hvězdou své generace. Ale možná právě proto se stal tím, na koho se nezapomíná. Bez přehnaného lesku, bez skandálů, s úsměvem na tváři a šajtlí do šibenice. Loučí se s ním Neapol, Istanbul, Brusel a především všichni fanoušci, kteří dokázali vnímat krásu tichého fotbalového génia.
Autor: Alexandr Horák
