Článek
Ve finále Coppa Italia se střetly týmy AC Milán a Bologna – soupeři, kteří změřili síly před pár dny i v Serii A. Ligová předpremiéra pohárového finále skončila vítězstvím 3:1 pro Rossoneri. Tento výsledek znamenal tvrdou ránu pro ambice svěřenců trenéra Vincenza Italiana, kteří se snaží znovu probojovat do Ligy mistrů.
I kvůli této porážce a aktuálnímu vyrovnanému postavení obou týmů v ligové tabulce mělo finále Italského poháru mimořádný význam. Bologna má sice na čtvrtou příčku jen tříbodovou ztrátu, ale v nabité konkurenci jí to zatím stačí pouze na sedmou příčku. AC Milán je dokonce až devátý. Pro oba kluby tak Coppa Italia představovala nejen vidinu trofeje, ale i potenciálně jednodušší cestu do evropských pohárů – zejména s ohledem na složitý boj o přední příčky v lize.
AC Milán chtěl ziskem druhé trofeje napravit nezdar v lize
Milanští Rossoneri si cestu do finále Coppa Italia proklestili přes Sassuolo, AS Řím a v semifinálovém dvojzápase dokázali vyřadit městského rivala – Inter. Právě Derby della Madonnina patřilo v této sezóně k málu světlých momentů pro červeno-černou část Milána, která jinak neprožívá zrovna vydařenou sezónu.
Pozitivní náladu mezi fanoušky Rossoneri mohla vzbuzovat také přítomnost trenéra Sérgia Conceiçãoa. Ten má s národními pohárovými soutěžemi bohaté zkušenosti z Portugalska. Jako kouč Porta dokázal čtyřikrát vyhrát Portugalský pohár a k tomu přidal i tři triumfy v tamním Superpoháru.
Ten italský si připsal hned na začátku svého působení v AC Milán. Šlo o úspěch, který mu pomohl získat důvěru vedení i fanoušků. Nyní chtěl potvrdit, že si on i jeho tým zaslouží větší respekt, jehož nedostatek v posledních týdnech veřejně kritizoval. Ziskem Coppa Italia tak mohl nejen zachránit celkový dojem ze sezóny, ale také zvýšit své šance na setrvání na lavičce Rossoneri i pro nadcházející ročník.
Prokletí Vincenza Italiana ve finálových duelech
Cesta Bologni do finále vedla přes Monzu, Atalantu Bergamo a semifinálové překvapení z Empoli. Do samotného finále pak na římský trávník vstupovali „Felsinei“ s jasným cílem – prolomit více než půl století trvající čekání na trofej. Zvláštní motivaci měl k zápasu především trenér Vincenzo Italiano, který v uplynulých dvou sezónách zažil hned tři bolestivé porážky v rozhodujících duelech. Ještě jako kouč Fiorentiny prohrál finále Coppa Italia a dvakrát také Konferenční ligu.
Zisk poháru by pro něj byl zaslouženou odměnou nejen za to, jak se dokázal vyrovnat s předchozími zklamáními, ale i za to, jak zvládl svou první sezónu na lavičce Bologni. Do ní vstupoval v nelehké pozici – přebíral tým, který loni patřil mezi největší překvapení v Evropě. Před začátkem sezóny mu ale odešli hned dva klíčoví hráči: Riccardo Calafiori, opora obrany, a útočný tahoun Joshua Zirkzee.
Skorupského superzákroky
Hrdinou úvodních minut se stal polský brankář Bologni Łukasz Skorupski. V 10. minutě předvedl fantastický zákrok, když reflexivně zabránil vlastnímu gólu poté, co se centr Rossoneri nešťastně odrazil od spoluhráče Beukemy. Hned vzápětí musel polský veterán čelit dorážce Luky Joviće z bezprostřední blízkosti – i s touto nebezpečnou situací si ale poradil bravurně a udržel bezbrankový stav.
Bologna mohla na druhé straně otevřít skóre ve 26. minutě po rohovém kopu, když se k míči se dostal Juan Miranda. Jeho střela ale postrádala razanci a Maignana nijak neohrozila. Ve 43. minutě po dalším rohu hlavičkoval Erik Holm, jeho pokus však směřoval přímo doprostřed branky, kde byl připravený Mike Maignan.
První poločas tak nabídl výbornou atmosféru a několik náznaků šancí, ale branky nepřinesl – do kabin se šlo za stavu 0:0.
Ndoyeho vítězná šibenice
Klíčový okamžik celého finále přišel v 53. minutě. Akce začala u Fabbiana, který našel Orsoliniho – ten se sice k míči naplno nedostal, ale balón nakonec doputoval k Danu Ndoyemu. Švýcarský křídelník neváhal ani vteřinu a nekompromisně napálil míč do šibenice Maignanovy branky. V tu chvíli se stal snad nejmilovanější osobou v hlavním městě regionu Emilia-Romagna.
Bologna po vedoucím gólu utkání víceméně kontrolovala. Hráči AC Milán si po většinu druhého poločasu nedokázali vytvořit kloudnou šanci. Výjimkou byla 71. minuta, kdy Santiago Giménez zakončoval v presu, ale jeho pokus mířil jen doprostřed brány, kde čekal připravený Skorupski.
A protože si Rossoneri už žádnou velkou příležitost nevytvořili, mohly po závěrečném hvizdu na trávníku Olympijského stadionu v Římě propuknout gejzíry radosti. Parta vedená trenérem Vincenzem Italianem – klub, který vstupoval do sezony bez dvou svých největších hvězd, s novým koučem a s dlouhodobě zraněným kapitánem – napsala další velký příběh italského fotbalu.
Právě Skot Lewis Ferguson, jehož častá zdravotní martyria ho údajně připravila v létě o lukrativní nabídku z Juventusu, mohl nakonec jako první hráč Rossoblù po dlouhých 51 letech zvednout nad hlavu italský pohár.
Autor: Miroslav Vaněk
