Amorim v Manchesteru strádá, ale stejně tak i Sporting. Rozchod, který neprospěl nikomu

Když čerstvě čtyřicetiletý kouč opouštěl v listopadu lavičku Sportingu, asi ještě úplně netušil, co ho v novém působišti čeká. Trenér, který má údajně patřit k velkým talentům svého řemesla, zatím na nové adrese očekávání nenaplňuje a s Manchesterem se dál plácá v dolní polovině tabulky. Na jeho obranu je však nutné zmínit, že celý klub není v posledních letech v ideální kondici. Jakoby se po slavné Fergusonově éře ne, a ne vrátit trvale na vrchol.

Podobného scénáře, i když spíše jen v portugalském rozsahu, se obávali i příznivci Sportingu, když Amorim opouštěl lavičku tehdejšího lídra Ligy Portugal. Jeho místo zaujal Joao Pereira, jenž byl členem Amorimova realizačního týmu a zároveň bývalým hráčem Sportingu. Někdejší krajní obránce své angažmá coby hlavní kouč vůbec nezvládl a po šesti týdnech se z horkého křesla poroučel. Během jeho krátkodobé štace Sporting prošel výsledkovou krizí. Poprvé po více než pěti letech dokonce prohrál tři po sobě jdoucí utkání.

Pereira tak 25. prosince loňského roku u týmu skončil stejně rychle, jako začal. Místo něj se lisabonský celek rozhodl angažovat portugalského trenéra Ruie Borgese. Třiačtyřicetiletý rodák z Mirandely vstupoval do klubu s jasným cílem – stabilizovat formu a zlepšit výsledky na domácí i evropské frontě. A na práci Rubéna Amorima se mu zatím daří navazovat poměrně úspěšně.

Borges se ke Sportingu připojil hned den po Pereirově odvolání a hned na úvod ho nečekalo nic jednoduchého. Se svými novými svěřenci totiž už v první utkání čelil odvěkému městskému rivalovi Benfice. Sporting ale na svém Estádio José Alvalade duel zvládl dokonce s nulou vzadu. Jedinou branku zaznamenal mosambický útočník Geny Catamo. Zdálo se, že bude vítězství v ostře sledovaném zápase pro Sporting velkou vzpruhou, jenže hned v dalším klání přišlo zaváhání, když lisabonští pouze remizovali v bláznivé přestřelce 4:4 na Guimaraes.

To už se psal začátek ledna, kdy byl na programu i domácí ligový pohár. V jeho semifinále se Sporting utkal s Portem a stejně jako předtím s Benficou vyhrál hubeným rozdílem 1:0. Finále Borgesovi a spol. vystřelil jedinou trefou švédský kanonýr Viktor Gyökeres. Sázka na stejného hráče se portugalskému lodivodovi vyplatila i v bitvě o trofej, kde Švéd těsně před poločasem srovnal z penalty na 1:1. Stejný stav vydržel až do penaltového rozuzlení, ve kterém se ale štěstěna obrátila Sportingu zády. V sedmé sérii selhal jako první ze střelců Trincao a protože byla Benfica do té doby stoprocentní, mohla se radovat z prvenství.

Od té doby se ale Sporting v domácí lize výsledkově ustálil, porazil Rio Ave, Nacional, Farense a navzdory dvěma červeným kartám uhrál cenou remízu na hřišti třetího Porta. Pomohly mu navíc zaváhání jeho soupeřů, a tak aktuálně drží první příčku v lize s bezpečným čtyřbodovým náskokem. Pyšnit se navíc může nejlepší defenzivou, která v jednadvaceti duelech inkasovala pouze šestnáctkrát.

Zatímco na domácí půdě se Sportingu poměrně daří, o poznání hůře je na tom v Lize mistrů. Po cenném skalpu Manchesteru City, které Portugalci doma zdolali 4:1, si jedno utkání v milionářské soutěži vyzkoušel na jejich trenérské lavici také zmiňovaný Joao Pereira. Doma s Arsenalem ale zcela propadl a potupně prohrál 1:5. V Lize mistrů se ale zatím na úspěšného Amorima nedaří navázat ani Borgesovi. Ten v ní prozatím odkoučoval tři zápasy, a ještě ani jednou nevyhrál.

Los přitom neměl nijak těžký. Jako první čekalo jeho družinu Lipsko, které doposud neuhrálo ani bod a bylo bez šance na postup do vyřazovací části. Přesto dokázalo lisabonský výběr doma přehrát 2:1 a Sporting tak zaznamenal další propad tabulkou. Ještě hůře na tom byl po posledním klání doma s Bolognou, která už taktéž neměla o co hrát a skončila s šesti body pod hranicí postupu. Ze Sportingu si ale přesto odvezla bod za remízu 1:1.

Autor: Jiří Zubík