Jak se může Sparta dostat z krize aneb může stačit výměna trenéra?

Pochopitelně, aby člověk mohl řešit problém, musí ho umět nejprve správně pojmenovat, a tak mi dovolte, abych nejprve sepsal takový souhrn problémů, které zapříčinily aktuální stav, v němž se klub z Letné nachází.

Pokles formy, zranění a slabá lavička, špatná přechodová fáze směrem dopředu, triviální chyby v obraně, nesoučinnost téměř všech fotbalistů na hřišti, špatně zvolená taktika, neumění reagovat na vývoj ve hře, přestupy, špatné vztahy v kabině mezi hráči, kapitán, chybějící motivace.

Určitě jsem na některé zapomněl, ale pokud se nad výše uvedenými problémy zamyslíte, všechny jsou vzájemně propojené a výsledkem je to, co nyní sledujeme. To znamená, že jen samotná výměna trenéra pro samotnou změnu nestačí. Tak si ty problémy pojďme rozebrat.

Pokud to vezmu od začátku, tak za poklesem formy stojí trenér, realizační tým a pochopitelně fotbalisté, kteří vyběhnou na hřiště. Trenéři jsou v týmu od toho, aby hráče optimálně nachystali na každý zápas, a kouč by měl na základě tréninků zvolit optimální jedenáctku. Pokud fotbalista na zápas herně nachystán není, je to kvůli špatné přípravě, špatné motivaci a dalším věcem, které má na starosti celý realizační tým. Ten by měl po neuspokojivých výsledcích skončit. To je riziko trenérské profese.

Tady se musím naopak trochu Larse Friise zastat. Pracujete s tím, co máte k dispozici, a pokud nenahradíte nejlepší hráče stejně dobrými, pak hrozí, že hra půjde kvalitou dolů. To je přesně případ Sparty. Haraslín, Birmančevič, Preciado, teď asi i Ryneš a další jsou na marodce. Především první dva jmenovaní jsou nenahraditelní a kvalitou se k nim žádný zastupující hráč nepřibližuje. To je vina vedení, kdy nedokázalo sehnat stejnou nebo podobnou kvalitu za tyto fotbalisty. Z tohoto důvodu se bude muset na Letné v zimě masivně investovat, aby se střídajícím hráčem kvalita hry neklesla, ba naopak, ještě se zvýšila.

Taky vás bolí oči z toho, co sledujete při přechodové fázi Sparty na útočnou polovinu soupeře? Zdlouhavé přihrávky dozadu, nikdo nechce nic vymýšlet, všichni se bojí. V tu chvíli si říkám, že Sparta nemá žádnou koncepci hry, nikdo neví, co má hrát. Nevidím žádné nacvičené signály, nic. Tady je řešení jednoduché. Pokud trenér není schopen nacvičit s hráči nic, včetně přechodové fáze, čím by protivníka překvapil, je čas ho vyměnit. Tečka.

Tady bych to rozdělil na dvě různé situace, při nichž Sparta dělá chyby, po kterých je trestána.

Tou první je kombinační rozehrávka. Vindahl má dlouhodobě rozehrávku špatnou, a pokud chcete hrát s gólmanem krátké přihrávky, musí být naprosto přesné a nacvičené. Všichni musejí vědět, v jakých prostorech se mají pohybovat, aby měl brankář několik nabídek k rozehrání. Bohužel Vindahl často chybuje, a když míč skončí v zázemí, tak to dopadne většinou pro Spartu ještě dobře. Ta horší varianta je, když obránci s brankářem nepoznají, kdy s tím přestat. Presinkem soupeře se dostávají pod tlak, ze kterého pak pramení ztráty a někdy i zbytečné góly. Sparta byla v tomto ohledu dlouhodobě nepoučitelná a zkoušela to stále znovu. S tím přicházely stále stejné chyby.

Tou druhou situací je individuální nekvalita obránců a špatná komunikace mezi nimi při přebírání hráčů soupeře.

Kolik Sparta dostala letos gólů ze situace, že by je protivník přehrál, udělal hezkou akci, kterou zakončil? Myslím, že moc ne. Těch „vlastních“ gólů je určitě více. Pramení ze špatné domluvy mezi obránci. Ze špatného zpracování míče a poté z jeho ztráty. Tady mi chybí do zadních řad lídr, který by ostatní seřval a srovnal obrannou řadu, když je potřeba. Nikoho takového teď nevidím.

Řešení vidím ve zjednodušení rozehrávky. Když to nejde po zemi, tak raději odkopnout. I to musí být secvičené a hráči v poli musejí vědět z tréninků, jak s touto situací naložit dál. I kdyby nevyhráli první souboj, jsou v dostatečné vzdálenosti, ze které nic nehrozí.

Dalším řešením je nevyhnutelná obměna kádru. V obraně především. Vitík, dříve výborný Panák a další jsou pod svými limity a nějak zapomněli, jak se vrátit tam, kde byli ještě v září. Nové tváře by zvýšily konkurenci v týmu a možná by to některým stávajícím pomohlo se zlepšovat.

Tady se obávám, že to má spojitost jak s trenérem, tak se vztahy mezi hráči mimo hřiště. Pokud si nevyhovíte v kabině, jak to asi bude vypadat na hřišti? Právě trenér je od toho, aby si pořádek v kabině sjednal, a kdo mu nevyhoví, nemá v ní co dělat, i kdyby byl sebevětší hvězda. Za poklesem formy Birmančeviče před zraněním vidím tento aspekt jako jeden z hlavních, i když v kabině nejsem. Pouze se domnívám. K národnostním odlišnostem jsem se už v minulosti vyjadřoval. Na hřišti to ale nesmí mít vliv. Od toho je tam trenér, aby rozpoznal, zda to je problém, nebo není.

Řešení vidím v nastolení pořádku. Chce to tvrdou ruku, a tu evidentně současný kouč nemá. Mělo by se zanalyzovat, co nebo kdo stojí za tím, že vztahy nejsou nyní moc ideální, a takovému člověku dát jasně najevo, že pro něj v kabině není místo. Tady by měla být využita i role kapitána, který má mít hlavní slovo a říci si k tomu své. Hráči by si měli uvědomit, že jejich národnostní rozdíly pro ně nesmí být důležitější než úspěchy klubu. Pokud si myslí, že ano, neměli by dále ve Spartě působit.

Při pohledu na herní stránku se nemohu zbavit dojmu, že Sparta tápe a neví, co má hrát. Už dlouho jsem neviděl akci na pár doteků se zakončením, nebo rychlý přechod do útoku. Sparťani nevědí, co mají hrát, a nevidím ani reakci ze strany trenéra na nepříznivý vývoj. Nemá plán B, C, ani D. Je to statické, bez nápadu.

V posledním utkání s Duklou se Sparta dostala do vedení a místo toho, aby v aktivitě pokračovala, tak začala bránit výsledek. Nechápu, co proběhlo o poločase v kabině, protože v tom druhém hrál už jen soupeř, ale tohle selhání jde za Larsem Friisem, že nedokázal zareagovat na vývoj utkání.

Řešení je nasnadě, nový trenér s novou vizí. Rukopis každého kouče by měl být vidět na hřišti. Dnes žádný nevidím.

Rrahmani, Krasniqi, Tuci, odchody Krejčího a Kuchty. To je jen malý výčet nákupů nebo odchodů, které mají vliv na současnou krizi. Myslím si, že především odchod kapitána se podepsal nejvíce. Krejčí určitě nebyl nejlepší obránce, ale byl to bojovník, lídr, který hecoval hráče, fanoušky, všechny. Vedení ho nákupy nedokázalo nahradit. Vůdčí mentalita se nedá koupit a s Krejčím z kabiny zmizela. Balkánské trio je výkony daleko za očekáváním. To se bude muset v zimě změnit, pokud chce Sparta pomýšlet alespoň na Konferenční ligu.

Tady se budu pohybovat jen v oblasti spekulací, ale pravda je, že čím více Sparta mlží, tím více dává podobným dohadům za pravdu. Mlčení není ze strany vedení dobrá taktika vůči veřejnosti.

Po příchodu Rrahmaniho šla výkonnost Birmančeviče před zraněním rapidně dolů. Přál bych si, aby mi tuto spojitost vedení vyvrátilo, ale toho se asi nedočkám, tak přidávám jen tento svůj pohled. Jestli je správný, to nechám na čtenářích. Pokud se k nějakým neshodám přidali i ostatní spoluhráči balkánského původu, asi to nevypadalo a nevypadá v kabině Sparty na nějaký mejdan s kamarády. Takové neshody je potřeba ihned a razantně utnout. A opět jsem u trenéra a kapitána, kteří musejí zasáhnout. Pokud to nezvládají, pak je na řadě vedení klubu.

Poslední příčinu ve ztrátě formy vidím v motivaci.

Tím myslím v motivaci hráčů na hřišti, ale i u střídajících hráčů. To se týká znovu té připravenosti na zápas. Trenér a další členové realizačního týmu musejí celý týden v hráčích vzbuzovat hlad po vítězství, naštvanost, chuť zlomit špatné období. V reprezentační pauze jsem doufal, že se přesně na tomto bude na Letné pracovat. Bohužel po ni se výkony vše vrátilo do starých kolejí.

Řešení vidím znovu ve změně trenéra, který bude umět lépe v tomto směru s hráči pracovat. I vedení s tím může svým zaměstnancům ve Spartě pomoci. Do taktiky se plést z principu nesmí, ale může přizpůsobit prémie odevzdanému výkonu celého týmu. Pokud se to nedaří, plat by tomu měl odpovídat.

Toto téma sice nemá přímou souvislost se hrou na hřišti, ale pokud se vedení uzavírá před fanoušky a veřejností, není to dobrá volba. I to má vliv na celkovou atmosféru v klubu. Vedení by si mělo uvědomit, že věrní fanoušci Sparty chodí na každý zápas za nemalé peníze a fandí i v časech zlých. A takový fanoušek očekává i zpětnou vazbu. Pokud Panák odvolá z děkovačky hráče do kabiny, pokud vedení nekomunikuje s médii a pak očekává, že si sparťan koupí lístek na další sledování mizérie za vyšší stovky korun na starý stadion, kde bude mrznout, tak je naivnější, než jsem myslel. Ceny vstupenek by měly odpovídat aktuálnímu dění, a pokud chce Sparta na zápas s Bohemkou prodávat lístky za 600,- a od čtvrtka za 700,-, tak je to urážející vůči divákům. Tím myslím i vůči fanouškům Bohemky.

Jak si opakuji napsané problémy, bude mít Sparta ve vánočním čase co dělat. Začal bych tím, aby byla vůči veřejnosti transparentnější, chcete-li otevřenější. To může udělat hned a nic ji to stát nebude. Tím narážím i na cenu vstupenek. Na ta další řešení si musí přijít sama, ale všechna mají společného jmenovatele, který stále sedí na lavičce. Tady není na co čekat. Nový trenér by měl mít čas poskládat si tým dle svých představ a zvolit si i nového kapitána. Filip Panák na to nestačí a sejmul bych z něho to břemeno, které není schopen unést.

Sám jsem zvědavý, kam se budou ubírat další kroky na Letné. Ty stávající momentálně přispívají k volnému pádu a k ničení všeho, co Sparta v předchozích letech tak pracně budovala.

Autor: Jan Lajbl