Článek
Jak jste se k fotbalu dostala?
S fotbalem jsem začínala zhruba v deseti letech ve Zbrojovce Brno. Hrála jsem od začátku v ženském kolektivu, i když mnoho holek to má tak, že původně hrávalo s kluky. Důležitý impuls bylo škaredé zranění, které jsem si přivodila při sportovní gymnastice. Potom jsem raději chtěla vyzkoušet nějaký týmový sport v jiném kolektivu a nejvíc mě to táhlo právě k fotbalu, protože i můj táta dříve hrával, takže to byla jasná volba.
Jste tedy z fotbalové rodiny?
Dalo by se to tak říct. Moje sestra mě pak následovala a kariéru nakonec ukončila před dvěma lety.
Na jakém postu obvykle hrajete?
Od dětství jsem vystřídala mnoho postů, ale nyní jsem se ustálila na středu zálohy, ale pokud je třeba, můžu hrát i v obraně. V podstatě všude s výjimkou útoku a brány.
S Vaší spoluhráčkou Denisou Haklovou jsme hovořily o tom, jak složité je kombinovat fotbal se školou a prací. Jak to zvládáte Vy? Jak vypadá Váš běžný týden v sezóně?
Můj typický týden je dost hektický. Občas si říkám, že nechápu, jak zvládám hrát první ligu, když u toho ještě chodím do práce a studuji. Pracuji u Vězeňské služby České republiky v Kuřimi, takže mám dvanáctihodinové denní i noční směny, tudíž si musím často s kolegy prohazovat služby, abych stíhala zápasy. Do toho ještě kombinovaně studuji speciální edukaci bezpečnostních složek na Masarykově univerzitě, kam musím každý pátek docházet. Je to tedy časově velmi náročné, ale skloubit to jde. Zastávám názor, že kdo chce, tak si čas nějak najde. Potom ale samozřejmě nezbývá moc času na regeneraci a spánek, který je k tomu taky potřeba.
Nedá mi to, abych se nezeptala, jak jste se ke své práci dostala.
Už od střední školy jsem směřovala do oblasti bezpečnostních složek. Vystudovala jsem Bezpečnostně právní akademii a poté jsem šla na vysokou školu stejného směru, díky čemuž se mi naskytla možnost pracovat ve věznici. V současné době si dodělávám magisterský stupeň, abych se v budoucnu mohla posunout na vyšší pozice. Tento obor jsem si vybrala i díky bojovým sportům, které mě vždy bavily. Moji agresivitu na hřišti občas pocítí nejen soupeřky, ale i spoluhráčky. Agresivita ve mně zkrátka je, jsem ale především velký srdcař.
Do zápasů nastupujete s kapitánskou páskou. Máte v týmu díky ní větší autoritu?
Myslím si, že ostatní holky to tak cítí, protože vědí, že na hřišti dokážu být velmi přísná a tvrdá, ale v kabině umím naopak atmosféru uvolnit. Našla jsem určitý balanc, díky němuž vím, kdy mám přitvrdit a kdy ne.
Máte jako kapitánka i nějaké úkoly navíc?
Snažím se toho pro tým dělat opravdu hodně, protože si neskutečné vážím toho, že si mě holky zvolily kapitánkou. Je to pro mě čest, ale samozřejmě s tím přichází i velká zodpovědnost. Dělám vše pro to, aby se holky cítily co nejlépe a aby z nás byla semknutá a úspěšná parta.
Jaké máte jako fotbalistka další osobní a týmové cíle?
Naším týmovým cílem je pokusit se dostat do skupiny o titul, abychom opět nehrály jen skupinu o udržení. Co se mých osobních cílů týče, za těch patnáct let, co fotbal hraji, jsem si prošla mládežnickými reprezentacemi, procestovala jsem mnoho zemí, poznala jsem spoustu skvělých lidí, ale momentálně působím v Heršpicích a jsem tu šťastná. Přála bych si tu zůstat a hrát s týmem, dokud se mi budou vyhýbat vážná zranění a dokud to nějak půjde, abych mohla s ostatními prožívat výhry i prohry a předávat zkušenosti mladším hráčkám a přispívat k tomu, aby se posunuly dál. Zároveň ale uvažuji, že bych v blízké době chtěla založit rodinu, takže je otázka, jak to bude dál. V oblasti fotbalu se ale každopádně budu pohybovat celý život.
Chtěla byste se případně vrátit i po dětech?
Přemýšlela jsem o tom a zatím těžko říct. Nevím, jak bude situace vypadat. Fotbal mi bude bezpochyby chybět, ale jestli budu mít ambice vrátit se na hřiště nebo jestli mi bude stačit, když se na holky občas přijdu podívat, to momentálně posoudit nedokážu.
Jak byste zhodnotila rozdíly v podmínkách mezi mužskou a ženskou první ligou?
Podmínky v první mužské a ženské lize jsou samozřejmě nesrovnatelné, protože prvoligoví fotbalisté mají všichni profesionální smlouvy, zatímco v ženské lize tomu tak není. Na druhou stranu mají holky výhodu v tom, že nemají mezi sebou až takovou konkurenci, protože zatímco fotbal hraje skoro každý kluk, u dívek to tak časté není. Díky tomu máme větší šanci prodrat se například do reprezentace nebo do zahraničí, pokud opravdu chceme a jsme odhodlané si za tím jít.
