Článek
Šlágr kola: Jablonec nadále udivuje
Po loňské povedené sezoně Jablonci mnoho lidí nevěřilo a vzhledem k odsouzení Miroslava Pelty, který bude nakonec pravděpodobně opravdu muset nastoupit do vězení, se očekávaly spíše finanční problémy a letní výprodej hráčů. Jak se ale ukázalo, opak je pravdou a Jablonec vyslal veřejnosti jasný signál, že se s ním musí počítat. Trenér Luboš Kozel odvádí s celým realizačním týmem skvělou práci. Klíčové navíc je, že se klubu podařilo udržet stávající kádr pohromadě, přestože byl například o Martince, Tekijaškiho či Berana zájem z nejvyšších pater české ligy.
V průběhu minulé sezony nabrali Severočeši velké sebevědomí, když se probojovali mezi ligovou špičku, a v tomto trendu pokračují i v novém ročníku. Přestože nebyl k Jabloneckým los vůbec milosrdný, tak jim úvod ligy vyšel nad očekávání. O dva body obrali jak Plzeň, tak i Spartu, a nakonec se jim to stejné povedlo i se Slavií. Pokud formu potvrdí i s papírově slabšími soupeři, tak nemám pochyb, že opět promluví do bojů o Evropu.
V souvislosti s Jabloncem bych ještě rád zmínil jedno jméno, a to Honzu Chramostu, kterému styl Luboše Kozla vyloženě sedí. Vždycky to byl hráč, který měl čuch na góly, ale v minulosti často střídal kluby a brzdila ho různá zranění. V Jablonci se ale našel a zdraví mu zatím drží. Od spoluhráčů navíc dostává prvotřídní servis, díky kterému se může prosazovat tam, kde to umí nejlíp, tedy v pokutovém území a v brejkových situacích.
Jeho celkových sto šest vstřelených branek je impozantní vizitkou, kterou se zlatým písmem zapsal do historie českého fotbalu. Počet branek navíc stále navyšuje, takže lze jen těžko odhadovat, na jakém čísle se nakonec zastaví.
Co se Slavie týče, tak je potřeba říct, že ačkoliv ligové zápasy zatím bodově vcelku zvládá, její výkony zatím nejsou tak dominantní, jak jsme byli zvyklí v minulém ročníku. Přípravu samozřejmě neměli jednoduchou, protože se do ní hráči vzhledem ke svým reprezentačním povinnostem zapojovali postupně, ale na druhou stranu mají sešívaní dostatečně široký a kvalitní kádr, takže se na to nemůžou tak úplně vymlouvat.
Slavia má ale bezpochyby stále ty nejvyšší ambice a dá se předpokládat, že si i přes pomalejší rozjezd nakonec v Edenu vše sedne a že kromě bodových zisků Slavia fanouškům nabídne i kvalitnější fotbal. Nejprve se ale sešívaní ještě musejí vyrovnat s absencí Tomáše Chorého, který si odpykává disciplinární trest. Kromě toho se také šušká o odchodu Zafeirise, ale ani to by tak kvalitní tým rozhodit nemělo.
Osobně jsem čekal, že se bude jednat o těžký zápas, ale měl jsem za to, že ho Slavia zvládne a odveze si tři body. Nakonec ale byla ráda za remízu, když v 90. minutě vyrovnal krásnou střelou David Douděra.
Překvapení kola: Plzeň platí v lize daň za Evropu
Viktorka své fanoušky tentokrát zklamala. Plzni se na Julisce vždy dlouhodobě dařilo a čekal jsem, že tuto bilanci potvrdí i tentokrát, takže mě výsledek zápasu mírně řečeno šokoval.
Po fantastickém odvetném utkání s Glasgow to už vypadalo, že Viktorka nabrala určité sebevědomí, které bude prokazovat i v následujících zápasech. Bohužel ale narazila na houževnatou Duklu, která využila individuálních chyb svého soupeře a šla do dvoubrankového vedení.
Přestože se Viktoria v průběhu zápasu lepšila, trefila dvakrát břevno a druhá půle se prakticky hrála na jednu bránu, tak to proti nadšeně bojujícím domácím nestačilo a Pražané překvapivě berou všechny tři body. Dukla dokázala perfektně využít toho, že se Viktorka v úvodu ročníku soustředila především na Evropu. Tento úkol Plzeň splnila. Podařilo se jí probojovat se do základní skupiny Evropské ligy, když přešla přes švýcarskou Ženevu.
Evropské boje si ale vyžádaly oběti na domácí ligové scéně, kde Plzeň v úvodních čtyřech zápasech ztratila sedm bodů, což není zrovna málo. Na povrch tak prosakují informace, že se v kabině a celém klubu začíná rozmáhat určitá nervozita, která se projevuje i na samotných hráčích. Rakouský gólman Wiegele se nezdráhal veřejně vyslovit nespokojenost se svojí rolí v bráně a kromě toho se spekuluje o možném hostování mladého Slončíka. Ať je to ale jakkoliv, Míra Koubek je zkušený trenér a věřím, že si s touto situací dokáže poradit.
Co se ještě samotného zápasu týče, musím se ohradit vůči pozápasovým ohlasům některých plzeňských hráčů a trenérů. Často bylo slyšet, že Dukla byla bojovnější a že Plzni chyběly emoce. Tohle já ale prostě neberu.
Já si myslím, že Plzeň disponuje natolik zkušeným týmem, že by měl zkrátka vědět, jak si v utkání najít cestu a vyhrát. První branku dostali po standardce, když na zadní tyči neubránili Peterku, a druhý gól padl z penalty po faulu Jedličky. Dukla se navíc stále ještě vyrovnává se ztrátou svého nejlepšího útočníka, ale přesto svým nadšením a bojovností dokázala přebít kvalitu Plzně, což je pro ni do dalších utkání jistě velkým povzbuzením.
Plzeň si teď musí uvědomit, že jí špička ligy začíná nebezpečně unikat a že musí udělat vše pro to, aby se držela v kontaktu s pražskými „S“. První krok k nápravě učinila už včera, kdy i díky hattricku Višinského v dohrávce třetího kola jasně přejela Mladou Boleslav 5:0.
Malér kola: Zlobivý Hradec a hrubka Trmala
Již dlouhodobějším malérem je jednoznačně nedisciplinovanost hradeckých hráčů, která od začátku sezony vyústila už ve tři vyloučení. Hradec byl loni po Karviné druhým nejhorším týmem, co se počtu vyloučení týče, a v tomto trendu pokračuje i letos. To samozřejmě představuje velkou komplikaci především pro trenéra Horejše, který po celý týden tým na soupeře připravuje, a jakmile je jeden z jeho svěřenců předčasně poslán do kabin, může celou týdenní práci v podstatě zahodit.
Před začátkem sezony jsem Hradec pasoval na černého koně soutěže, ale zatím se tato předpověď příliš nenaplňuje. Votroci si musejí uvědomit, že je červené karty opakovaně připravují o body a lepší umístění a že zkrátka musejí hrát disciplinovaně, a to obzvlášť v dnešní době, kdy do utkání často vstupuje VAR.
Za vůbec největší malér kola bych ale označil šílenou hrubku Matouše Trmala, kterou de facto pomohl svému bývalému klubu z Uherského Hradiště k vyrovnání. Teplice předtím přežily řadu situací, při nichž měl Trmy štěstí, například když Slovácko trefilo břevno a tyč, ale situaci z 87. minuty absolutně nezvládl. Něco takového se občas může stát na amatérské úrovni, ale v první lize je to jen těžko omluvitelné.
S Matoušem jsem v rámci mládežnických reprezentací pracoval skoro tři roky, když v daném reprezentačním cyklu tvořil tandem s Martinem Jedličkou. Na Slovácku vyrůstal a přes mládež se nakonec dostal až do ligového týmu, kde sbíral první ligové starty, díky nimž se probojoval až do reprezentace. Díky tomu si v mladém věku vysloužil angažmá v Portugalsku. Po návratu do Česka chytal nejprve v Boleslavi, odkud se potom přesunul do Teplic. Zápas ve svém rodném Uherském Hradišti ale hrubě nezvládl a velkou měrou se přičinil k prohře svého týmu.
Uvidíme, jestli to s ním nezamává po psychické stránce, i když vím, že povahou je to spíše flegmatik. Bude také zajímavé sledovat, jestli ho trenér Frťala v roli týmové jedničky podrží i nadále a zdali své pochybení v následujících zápasech odčiní.
