Článek
Sparta nedala Salcburku šanci. Sebevědomí a skvělá taktika!
Sparta odehrála vynikající zápas se Salcburkem, navíc podpořený jasnou výhrou. Dříve takřka nemyslitelné. Ještě si vzpomínám, kdy se naše celky radovaly z postupu do základních skupin, pak přijel nějaký slavný soupeř a naše celky bránily celý zápas s tím, že třeba tu plichtu uhrají. Sparta nastoupila sebevědomá bez respektu a strachu ze soupeře. To je příčina úspěchu číslo jedna. Sebevědomí!
Laars Friis skvěle připravil mužstvo po taktické stránce. Sparta věděla, jaký styl proti nim bude Salcburk hrát. Nebláznila, nehrála otevřený fotbal. Spíše ze zajištěné obrany vyrážela k rychlým přečíslením a brejkům. Druhou příčinou úspěchu je taktika.
Přestupové částky za hráče se mnohonásobně zvyšují
Když do českých klubů dříve přestupoval hráč nad 20 milionů, už se to považovalo za nadprůměrný přestup. Nechci se teď mýlit, myslím, že to kdysi řekl pan Tvrdík, že přestup v rámci ligy je do 20 milionů maximálně. Dnes, Sparta vysází za Rrahmaniho balík, to samé Slavia za Chorého. Pochopili, že se jim to vrátí. Věří investici za špičkového hráče a tím pomalu dohánějí kvalitou zahraniční kluby. Vědí, že pokud chtějí být konkurenceschopné, občas musí vytáhnout nějakou tu kačku navíc. Příčina číslo tři je investice.
Další věcí, proč jsou naše kluby úspěšné vidím ve stabilizaci kádru. Budu se opakovat, ale pamatuji doby, kdy někdo z venku zamával 200, 300 miliony a klub hráče okamžitě prodal. Dnes se naše mančafty nebojí ukázat, že je nějaký hráč takřka neprodejný. Namátkou Haraslín, Šulc a další. Raději hráči vylepší smlouvu natolik, aby ani on neměl zaječí úmysly. Příčina úspěchu číslo čtyři je stabilizace kádru.
Kluby umí na rozdíl od reprezentace pracovat s fanoušky
Práci s fanoušky vidím jako příčinu číslo pět v úspěchu našich klubů. Celkově se naše liga zvedá. Kvalitou, PR, lidé si začínají na fotbal dělat čas. Konečně pochopili, že nejde jen o to koukat devadesát minut na pár týpků, co se honí za balonem. Jde o atmosféru, o fandění, o splynutí se svým mužstvem, o chorea, o to, že vám hráči přijdou poděkovat za podporu, o tom, že se sejdete s přáteli.
Není to tak dávno, kdy i sparťanský kotel trochu bojoval s hráči a s ostatními fanoušky na Letné nebyl úplně na jedné lodi. Nakonec všichni pochopili (vedení, kotel, zbytek fanoušků), že největší síla je, když všichni vystupují společně. Návštěvy na Spartě a dalších klubech jsou toho důkazem. Na rozdíl od české reprezentace. Příčinou úspěchu číslo pět je zmiňovaná práce s fanoušky.
Zlepšil bych práci s mládeží v klubech
Na čem by kluby naopak měly zapracovat je rozhodně práce se svou mládeží od ranných ročníků. Zlepšená klubová práce s mládeží může zajistit to, že nebudou přivádět drahé akvizice a budou sázet více na odchovance.
Stačí se podívat na soupisky Sparty a Slavie, které táhnou zejména zahraniční hráči. Letenské táhnou hráči jako jsou Birmančevič, Haraslín, Laci, Olatunji či Kairinen. U rivala z Edenu pak zmíním Ogbua, Zafeirise, Oscara či Dioufa.
Neříkám, že sázet na hráče ze zahraničí je chybou, ale nesmí být na tyto borce kluby až tak závislý. I když finančně si je samozřejmě pražská S mohou dovolit. Myslím si však, že vychovávat vlastní líheň a zabudovávat je do kádru je mnohem cennějším prvkem do budoucna. Ale to je na delší povídání a psaní, že?
Doufám, že ostatní kluby, které teprve čekají na své první zápasy v Evropě Spartu napodobí. Minimálně v tom sebevědomí. Hrát se dá přece s každým, když si věříte.
Tak všem hodně štěstí.
