Komentář: Proč se Kofod, Tuci a Krasniqi neprosadili ve Spartě?

Sparta začala sázet na zahraniční hráče. Očekává od nich intenzivní presink, vysoké tempo, rychlé přepínání a silného týmového ducha. To se ukazuje být pro některé až příliš vysoko zvednutá laťka. Jména jako Magnus Kofod Andersen, Indrit Tuci a Ermal Krasniqi to potvrzují. Všichni tři jsou stále v kádru Sparty, ale jejich dosavadní výkony zatím nenaplnily očekávání.

Dánský záložník dorazil do Sparty v lednu 2025 z Benátek (Venezia FC) s očekáváním, že přinese klid, technickou kvalitu a přehled do středu pole. Zatím se mu to ale nedaří naplnit. Ve sparťanském systému, který je postavený na intenzivním presinku, vysokém tempu a důrazu, působí příliš opatrně. Chybí mu razance v soubojích i progresivita v rozehrávce.

Jeho herní vliv v zápasech je nevýrazný – například v semifinále MOL Cupu proti Teplicím patřil k nejslabším hráčům a byl brzy střídán. V lize odehrál dosud devět zápasů (cca 460 minut), ale bez gólového či asistentského příspěvku. V posledních utkáních navíc chyběl kvůli narození potomka, ale ani předtím nenaznačil, že by měl být základním kamenem sestavy.

Albánský útočník měl být fyzickým a pohyblivým hrotem, který zapadne do systému s vysokým napadáním a aktivní účastí na kombinaci. Zatím se mu ale ve Spartě příliš nedaří. Dostává minimum prostoru a když šance přišla, nedokázal ji naplno využít. Většinou působil nejistě a málo mobilně – což je v herním stylu Sparty velký problém.

Jednou z výjimek byl ligový zápas proti Jablonci v srpnu 2024, kde se předvedl gólem a asistencí a stal se hráčem utkání. Tento výkon ale zůstal osamocený a celkově fanoušky, trenéry ani vedení nepřesvědčil.

Kosovský křídelník přišel do Sparty s výbornými čísly z klubu Ballkani, ale v české lize se zatím hledá. Jeho silnou stránkou je rychlost a tah na branku – několikrát ukázal, že má výbušnost a dravost. Například proti Hradci Králové (únor 2025) skóroval po nástupu z lavičky, stejně jako dříve v utkání proti Českým Budějovicím.

Problémem je ale jeho neefektivita a zbrklost. Často špatně volí finální řešení, ztrácí míče a neumí své akce dotahovat do konce. Ve velkých zápasech, jako byla například porážka s Atléticem Madrid v Evropě, zcela zapadl. Konkurence na jeho postu je navíc velmi silná – Haraslín a Birmančevič.

Případ trojice Kofod Andersen, Tuci a Krasniqi ukazuje, že příchod do Sparty automaticky neznamená úspěch. Herní styl založený na vysoké intenzitě, rychlém přepínání a nekompromisním presinku není pro každého – a zvládnout ho vyžaduje nejen kvalitu, ale i mentalitu, přizpůsobivost a ochotu dřít.

Zatímco vedení klubu i fanoušci čekali od těchto posil okamžitý přínos, realita je složitější. Každý z nich má jistý potenciál, ale pokud nenastane zlom – ať už ve formě adaptace nebo výraznější změny přístupu – jejich působení ve Spartě zůstane jen nenaplněným příslibem.

Autor: Michal Silber