Komentář: Ronaldo a Martínez táhnou Portugalsko dolů. Už zase

Trenér Martínez a jeho svěřenci mohli být loni na podzim s losem play-off spokojeni. Přihrál jim papírově nejslabšího soupeře z Dánska. Ano, vůči seveřanům to zní možná až neuctivě, ale ve společnosti Německa, Francie nebo mistrů Evropy ze Španělska byl výjezd do Kodaně opravdu tou nejpřívětivější variantou. I tak jsou ale Dánové velmi houževnatým soupeřem, kterého není radno podcenit. Což ostatně na vlastní kůži pocítilo i Portugalsko.

V Kodani je totiž domácí fotbalisté s více než třiceti tisíci fanoušky v zádech totálně přejeli. Vyhráli sice jen 1:0, na což doplatili v odvetě, ale herně měli Dánové výrazně navrch (třikrát tolik střel a pětkrát vyšší xG). Ve druhém, domácím utkání už se Portugalsko do kouta zahnat nenechalo. I díky vydařenému střídání nakonec v prodloužení urvali Ronaldo se spoluhráči výhru a postup do semifinále, kde poměří síly s Německem.

Proti Dánsku se opět potvrdilo, jak to má Cristiano Ronaldo s velkými zápasy, v nichž jde o hodně. Na posledních třech mezinárodních turnajích (EURO 2021, MS 2022 a EURO 2024) se totiž celkem ve čtrnácti zápasech prosadil jen šestkrát. Přitom čtyři z techto gólů byly z pokutových kopů. Legendární Ronaldo s portugalskou reprezentací od roku 2006 postoupil osmkrát do vyřazovací fáze velkého turnaje (evropský či světový šampionát). Skóroval ale jen ve dvou zápasech play-off.

Na posledním mistrovství světa, které se odehrálo v Kataru, během 300 minut zaznamenal jeden jediný gól, jak jinak než z penalty. Na loňském EURU nastoupil Cristiano Ronaldo pětkrát a byla z toho jen jedna asistence, jedna neproměněná penalta v prodloužení proti Slovinsku a dva úspěšné pokusy ve dvou penaltových rozstřelech.

Ve skupině Ligy národů v pěti zápasech za více než 350 minut nasbíral pět přesných tref. Když ale došlo na lámání chleba, CR7 zůstal opět mírně řečeno za očekáváním. Za 180 minut si připsal sedm střeleckých pokusů, jednu neproměněnou penaltu a jeden gól ze hry.

Dánsko prostě není Lucembursko nebo Litva, kterým legenda Realu Madrid s chutí nasází i tři nebo čtyři fíky. V Kodani ani Lisabonu jsme na hrotu neviděli toho lídra a ostrostřelce. Spíš tam hrála pomalejší verze Darwina Núñeze. Ronaldovo trápení proti Dánsku, navzdory vstřelené brance, vyniklo ještě víc, když dvojice náhradníků z lavičky Trincão a Ramos během třiceti minut dokázala víc než CR7 za celý dvojzápas.

Leckdo by čekal, že ve svých čtyřiceti letech bude mít slavný Cristiano dost soudnosti, aby si přiznal, že už pro Portugalsko není tou nejlepší variantou na post útočníka. Ale zdá se, že to nevidí. Anebo vidí, ale tužba po dosažení všech možných i nemožných rekordů a posílení jeho už tak legendárního odkazu je silnější než on.

Portugalsko v současnosti hraje nejčastěji ve formaci 4-2-3-1 či 4-3-3, kde Ronaldo obvykle okupuje pozici devítky celý zápas. A to bez ohledu na to, jak se mu daří či nedaří nebo jaké jiné výborné útočníky má trenér Martínez k dispozici. Na hrotu by mohl hrát jak Diogo Jota, tak Goncalo Ramos. Do podhrotové linie je těch možností ještě více. Jenže španělský trenér si stále jede to svoje. Vlastně je pro Portugalsko jedině dobře, že jiní veteráni na rozdíl od Cristiana tu soudnost měli a v reprezentaci skončili. V opačném případě bychom totiž dost možná vídali útočné trio Quaresma, Ronaldo a Nani.

Už na loňském EURU se čím dál hlasitěji šuškalo o tom, že hvězdný portugalský útočník už hru svého týmu nezvedá, ale naopak jí škodí. A vlastně se není čemu divit. Pohlídat si ve vápně jednoho staršího pána asi zvládne téměř každá reprezentace, která se na takový turnaj dostane. Zvlášť když je tam většinu času prakticky sám. A skutečnost, že Portugalsko zasadilo Dánům finální úder až poté, co Ronaldo opustil hřiště, asi taky nebude úplně náhoda, že?

Kouč Martínez, který zabil už ‚zlatou generaci‘ Belgie, naprosto iracionálně hraje stále jednu a tu samou kartu. Ta sice funguje jako trumf v kvalifikacích nebo Lize národů, ale na turnajích je to spíš taková bezzubá srdcová sedmička. Těžko se od Martíneze dočkáme nominace, v níž nebude Cristiano Ronaldo. A vlastně by byl hřích ho vynechat, protože stále má co nabídnout. Jenom je nesmysl to na něm stavět způsobem, jaký pamatujeme třeba z Realu Madrid. Proboha, vždyť je mu čtyřicet!

Jenže jakýkoli ústupek Ronaldovi nebude jen tak. On by se asi sotva smířil s rolí náhradníka. Jenže sám na hrotu už na to nemá. Potřeboval by k sobě ideálně nějakého parťáka, jenže to by obnášelo změnu formace. Nebo její zachování s tím, že by Bruno seděl nebo hrál mimo pozici, hlouběji v záloze, kde by pro změnu nezbývalo místo pro Vitinhu či Nevese. A posadit jednoho z tohoto skvěle fungujícího dua ze středu pole? To by byl hřích!

Jestli ono vážně není na čase, aby někdo Ronalda obeznámil s jeho novou rolí, která bude odpovídat jeho věku a přínosu. A pokud to hvězda Al-Nassru nepřijme, tak ať portugalskou reprezentaci klidně ‚ragequitne‘. Možnosti, jak poskládat útok bez CR7, tam jsou. A čím dříve se s nimi začne pracovat a experimentovat, tím pro Portugalce lépe.

Vezmeme-li v potaz kvalitu kádru, má portugalská reprezentace potenciál poskládat extrémně silný a komplexní tým. Tým kterému by velmi slušela formace 3-4-3. S tou by leckterý trenér, bohužel však ne Roberto Martínez, mohl hodně dokázat. Jen si to představte… Jakou díru do světa by s tímto týmem udělal někdo progresivní a mladý jako třeba Xabi Alonso?

Pokud chtějí na západním pobřeží Pyrenejského poloostrova vytřískat maximum ze špičkových hráčů, jako je Bruno Fernandes nebo Bernardo Silva, musí tomu jít naproti. A to momentálně znamená zredukovat Ronaldův čas na hrotu v důležitých zápasech a dát prostor mladším, kteří jsou rychlí, draví a po letech ve stínu národní legendy určitě i hladoví. Takový Goncalo Ramos už to několikrát potvrdil.

Autor: Petr Illner