Komentář Sportovního deníku fanouška: Letenský návrat snů do Ligy mistrů

Čekáte na to 19 let. Celou věčnost. A pak dáte gól asi za sto vteřin! To je prostě návrat snů! A nezůstalo jen u něj.

Psal se prosinec 2003. A Marek Kincl v nastaveném čase dal Laziu jeden z nejslavnějších gólů klubové historie a posunul Spartu do osmifinále Ligy mistrů. Tak to bylo poslední vítězství kluků z Letné v milionářské soutěži. Až do dnes. Konečně přišlo další. A naprosto zasloužené a neuvěřitelným způsobem dominantní. Sparta ušla neskutečnou cestu. Takhle prostě hraje filharmonie. A nová náušnice může oslavně tančit v uchu Tomáše Rosického.

Je nutné si říci jednu věc. Salzburg nastoupil do zápasu s velikými absencemi. Chybělo jim 6 důležitých hráčů. Nehráli Kjaergaard, Bidstrup, Baidoo, Fernando, Terzič. Nejlepší střelec Konate pak nastoupil až v závěru, a to poprvé po 6 týdnech od svého zranění. To zkrátka bylo cítit.

Hlavně v obraně. Red Bull nasadil defensivu ve věkovém složení 18, 20, 22 a 24 let. A zejména na Blankovi a Mellbergovi bylo vidět, že jsou v klubu pár týdnů a na tlak takového zápasu vůbec nejsou připraveni. Mladý Švéd předvedl vyloženě hororový výkon a to, jak nevystoupil z obrany při druhém gólu, bylo jako z dorostu.

Tím ale vůbec nechci snižovat sparťanský výkon. Ten byl soustředěný, aktivní, technický … a takřka bezchybný. Tohle je Liga mistrů. Každý tým v něm má silnou lavičku a každá výhra se počítá. Co výhra. V novém formátu se počítá každý gól a skóre 3:0 je úplně z jiné dimenze. Čtvrté nejvyšší vítězství, které Letná v historii této soutěže viděla. V celých sparťanských dějinách.

Nikdy by mě nenapadlo, že Victor Olatunji může být nejlepším hráčem zápasu Ligy mistrů. A hele ho kluka. Skvělý výkon. Při tom svém gólu to trefil perfektně. Neuvěřitelně těžký kop. A on to uklidil přesně k tyči. Třetí domácí branku doslova vyválčil na nejisté obraně. A k dokonalosti jeho představení chybělo jen, aby v úvodu trefil tu hlavu. Masakr.

Sparta těch gólů mohla nasázet klidně dvakrát tolik. Birma i Šulo těch šancí měli dost. Ani jeden však nebyl stoprocentně ve své kůži. Škoda. Ta demolice mohla být ještě výraznější.

Angelo Preciado je takový ekvádorský Jánošík. Jakmile přijede nějaký silný evropský soupeř, jeho výkon jde nahoru o 200 % a na trávníku je k nepoznání. Hlavně v první půli tam lítal jak čertík z Princezny ze mlejna (ta podobnost tam fakt je) a větral hosty solidně.

Na polovině Sparty Salzburg nepředvedl vlastně nic. A velikou zásluhu na tom má Filip Panák. Navíc skvělým pressingem pomohl zařídit tu raketovou trefu. Opravdu nevím, co má ten kluk ještě udělat více, aby byl v repre. Co jako podle našeho realizáku dělá špatně? Já jeho hru prostě žeru.

Elektrizující atmosféra na Letné. A poté, co Laçi posadil na zadek půl obrany soupeře, stadion skoro vyletěl do povětří. A na závěrečnou děkovačku zůstali snad úplně všichni. Definice slova euforie. A není se čemu divit. Tohle fakt nezažíváte každý den.

Totálním šťastlivcem je stejně Lars Friis. Za pár měsíců v roli hlavního kouče dokázal více než někteří trenéři za celou kariéru. A i když vlastně jen s mírnou nuancí pokračuje v rozjeté práci, kterou vykonával pod Priskem, dělá ji sakra dobře. I dnes soupeře takticky přečetl a zneškodnil.

Je úžasné zase sledovat Ligu mistrů s českou účastí. A já už se nemůžu dočkat dalšího pokračování. Následující zápasy budou pro Spartu určitě těžší. Ale dnešek i proti oslabenému soupeři ukázal, že ta vidina postupu nemusí být úplně utopie. Český fotbal je v nebi. Tak v něm pojďme tancovat.

P.S.: Ta reklama a následné upoutávky na zápasy Slavie během prvního poločasu … to je od Nova Sportu bizár roku. A fakt věřím, že se jednalo o chybu. Takovou kravinu by totiž nedokázal nikdo příčetný ani vymyslet.