Článek
K neexistujícímu hernímu projevu se přidaly i problémy v kabině, které eskalovaly po zápase s Baníkem. Nepohoda, která momentálně rezonuje celým klubem, nejde jen za trenérem. Na místech nejvyšších se bude muset zpovídat i sportovní ředitel Tomáš Rosický.
Úspěchy Rosického, nebo šťastná souhra náhod?
Nová role ve vedení Rosickému zamotávala hlavu od samého začátku. Václav Jílek, Václav Kotal a Pavel Vrba, ti všichni se pokoušeli jako přímí podřízení bývalého záložníka Dortmundu nebo Arsenalu nastartovat Spartu, vrátit jí herní tvář, pověstnou dominanci, tituly a Ligu mistrů. Neúspěšně.
Rosický sám cítil, že klub pod jeho taktovkou neprosperuje a že za tři roky neudělal až na posun několika hráčů a vítězství v MOL Cupu žádný progres. Všechno skončilo až u Daniela Křetínského a nabídnuté rezignace, kterou ale sám majitel Sparty odmítl.
Příběh, který celá Sparta začala od tohoto zlomového okamžiku psát, je úchvatný. Tomáš Rosický využil čas, který od Křetínského dostal, a rozhodl se pro nečekaný a odvážný tah. V tu dobu se nedalo mluvit o projektu, nýbrž o pokus otočit vše na Spartě jiným směrem. Zahraničním směrem. Směrem jménem Brian Priske.
Neopakovatelný fenomén Priske
Dánský trenér si postupně podmanil celou Spartu a Prahu, a nakonec i celou republiku. Za dva roky získal dva tituly a jeden domácí pohár s týmem, který byl v předchozích letech více méně pro smích. A Rosický byl po právu oslavován, z pokusu se opravdu stal projekt. Když Brian Priske po předchozí veleúspěšné sezóně zamával šátečkem a vydal se do Nizozemska, zdálo se, že jeho nahrazení nebude žádný problém. Vše se dosadí do již existující šablony a na Spartě se budou i nadále vyhrávat tituly jako na běžícím páse.
Priskeho následovník Lars Friis ale nedokázal navázat na dobrý vstup do angažmá na pozici hlavního trenéra. První těžká zkouška mu vyšla na jedničku. Liga mistrů se vrátila na Spartu a vše bylo růžové. Druhé těžší období ale absolutně nezvládl a vše se mu bortí pod rukama jako domeček z karet.
Nyní je na tahu nejen Friis, ale i Rosický. Ten musí začít okamžitě jednat a ukázat, že on je hlavou celého projektu, do kterého zvládá správně dosazovat lidi. Brzy by se totiž mohlo ukázat, že to byl celou dobu Priske, který dal Spartě tvář, kterou jsme ještě v létě znali, a Rosický se jen svezl na vlně Dánových myšlenek a praktik.
Z mašiny je otloukánek, chybí vůdčí osobnost
Jak se z týmu, který vyhrává jeden zápas za druhým, dominuje a sbírá chválu, stane tým, který z osmi předchozích zápasů vyhraje dva a po třinácti kolech ztratí šance na titul? Jednoduše.
Priske je pryč, Krejčí je pryč, Kuchta je pryč, emoce jsou pryč, bojovnost je pryč, týmovost je pryč. Neexistuje taktika, neexistuje plán B. Sparta dostala příliš mnoho ran najednou, které nezahojí jen přísun peněz z Ligy mistrů a nákup drahých hráčů. Navíc takových, kteří naruší funkčnost kabiny, ne nutně vlastní vinou, ale politickou situací na Balkáně. Obhájce titulu z ničeho nic čelí obrovskému problému, který přesahuje fotbal, a neexistuj řešení, které by vztahy mezi hráči urovnalo. Navíc při absenci lídrů kabiny, kteří by tento problém dokázali zastavit.
Struktura Sparty je bohužel od kapitána až po sportovního ředitele primárně obsazena „hodnými lidmi“, kteří, jak se ukazuje, nezvládají v kritických okamžicích zasahovat, nebo dokonce zajišťovat, aby se klub do takových problémů vůbec nedostal. Téměř v zapomnění upadají časy, kdy polovina kádru vyrazila společně na dovolenou a celý tým očividně tvořil partu, která se vyhrabala i z horších než jen herních obtíží.
Dobré srdce trofeje nevyhrává
Sportovní ředitel Sparty si bohužel ukousl příliš velké sousto. Přijít v létě o skvělé hráče a trenéra se silným hlasem v kabině i mezi fanoušky a nahradit je dobrými hráči, kteří ale v kabině takový hlas nemají, zavání téměř arogancí a přesvědčením o vlastní nezranitelnosti.
Byť samotná Sparta ve svém nedávném prohlášení popřela spekulace o problémech v kabině, je až do očí bijící, že za zdmi letenského stadionu a strahovského tréninkového centra již nepanuje taková pohoda jako dřív.
Hráči jako Dávid Hancko, Filip Panák, Adam Hložek a spousta dalších nedají na malého Mozarta dopustit. Často zmiňují jeho vliv na chod týmu, jeho komunikaci, profesionalitu. Bezpochyby Rosický udělal za dobu svého působení nespočet důležitých kroků a rozhodnutí, která Spartu dostala až na vrchol. Otázkou je, zdali k sobě nepotřebuje svého Priskeho, někoho, kdo kabinu nakopne a k jeho cukru přidá i bič.
Filip Panák píše ve své fotbalové kariéře příběh se šťastným koncem. Bohužel se ale ukazuje, že na funkci kapitána největšího klubu v Česku nemá kapacitu. Po prohraných zápasech často odchází se sklopenou hlavou. Nedá se od něj čekat, že by se například k problémům v kotli postavil čelem a řešil je. Ladislav Krejčí byl více než kapitán a je čím dál očividnější, jak moc jeho přesah, z kabiny, přes kanceláře až k fanouškům, chybí.
Bilance Tomáše Rosického v jeho manažerské kariéře mluví jasně. Jediný skutečně dobrý tah při volbě trenéra byl Brian Priske. Teď musí udělat všechno proto, aby se Lars Friis nezařadil mezi kouče, kteří byli krokem vedle a z jejichž působení se Sparta ještě několik měsíců po jejich odchodu vzpamatovávala.
