Komentář Štěpána Fučíka: Sparto, je čas na změnu! Trenérskou?

Příznivci pražské Sparty by se zajisté hlasitě smáli, kdyby jim při oslavách postupu do Ligy Mistrů někdo oznámil, že po dvanácti odehraných ligových zápasech již nebude o co hrát. Možná by si představili velkolepý náskok před skomírající Plzní a stále tápající Slávií, nikoli však sparťanskou devíti bodovou ztrátu na první příčku, a dokonce až třetí místo v tabulce.

Stačilo jedno náročné období a obhájce titulu odkryl hned několik slabin, do kterých se soupeři budou moci strefovat i v dalších zápasech.

Na Strahově v tuhle chvíli musí zasednou krizový štáb, stejně, jako na jaře po hrůzostrašné sérii zápasů s Liverpoolem a Plzní.

Neblázněme. Zatím. Lars Friis si zaslouží čas. Jeho tým ale musí začít vykazovat snahu. Chuť. Ambice být nejlepší. Pokud k tomu nedojde, může se na Strahově začít jednat o nových jménech. Tomáš Rosický naznačil, že po odchodu Briana Priskeho si orientačně vyhlédl několik trenérských variant v zahraničí a nebylo by překvapení, kdyby měl nachystaný seznam trenérů i nyní.

Friis ale musí ukázat, že chápe problémy současné Sparty a musí udělat maximum proto, aby svůj tým nakopl.

Aspektů, které je třeba zlepšit je více, než by si kdokoliv ze sparťanských kruhů přál.

Sparta po odchodu Briana Priskeho, Ladsilava Krejčího a Jana Kuchty absolutně ztratila zápal ve hře, chuť bojovat, projevit emoce a nakopnout zápas.

Hned úvod sezóny ukázal, že letošní Sparta bude klidnější, vše ale nasvědčovalo vesměs pozitivnímu vnímání tohoto jevu.

Nevýrazné ligové výkony, proti papírově slabším soupeřům, se daly omluvit početnou rotací před důležitými kvalifikačními zápasy Ligy mistrů. Vyhrávalo se a splněný sen o účasti v milionářské soutěži umlčel všechny, kteří by si dovolili zpochybňovat práci Larse Friise.

Jenže vytoužená evropská soutěž sebou nese nejen zvučné soupeře, ale také nabitý kalendář, se kterým je nutné správně pracovat. Což se momentálně neděje.

O Lize mistrů ve spojení se Spartou můžeme mluvit jen v superlativech. Čtyři body ze třech zápasů, a i přes debakl od Manchesteru City se jedná o dobrý počin letenské družiny.

Kosa na kámen ale naráží v zápasech domácí ligové soutěže.

Tam, jako by přijela jiná Sparta. Bez zájmu, s nosem nahoru. S mylným přesvědčením o tom, že to přece dobře dopadne.

Realizační tým musí začít pracovat na změně vnímání Chance Ligy v rámci celé kabiny. Nejedná se jen o zápasy před Ligou mistrů, které je potřeba ukopat, přetrpět a pak si vychutnat odměnu v podobě pověstné znělky, a večerních zápasů za účasti světových skautů. Fanoušci na vyprodané Letné i na časově náročných výjezdech se chtějí bavit i při ligových utkáních.

Údržba a bránění těsného výsledku, který při špatné souhře okolností, jako třeba v zápase s Olomoucí, může vést až ke ztrátě třech bodů, je pro fanoušky přípustná možná jednou, ale ne opakovaně.

Sparta si na posily musí počkat až do ledna. V tuhle chvíli musí najít rovnováhu mezi hráči ze zahraničí a českými hráči v základní sestavě, kteří přinesou dostatečnou kvalitu, ale zároveň emoce, chuť bojovat a chápat důležitost domácí soutěže, kterou postaví na stejnou úroveň s Ligou mistrů.

Myslet si mohou co chtějí, ale bojovat se stejným nasazením musí na všech frontách.

Ne všichni zahraniční hráči neberou Chance ligu vážně. Sparta v některých cizincích našla lídry. Laci, Sörensen, Vindahl, Kairinen, Birmančevič to jsou hráči, kteří rudý dres oblékají už nějakou dobu a je i na nich, aby spolu s československým jádrem kabiny společně zaimplementovali do sestavy i hráče, kteří jsou ve Spartě čerstvě, nebo zatím zcela dobře nechápou, jak v sobě probudit zmíněný Gen ACS.

Haraslín i Preciado si ze zápasu s Manchesterem City odnesli zranění, která je nepustila do zápasu s Plzní. Zatímco Preciado se dvacet minut před úvodním hvizdem procházel po nákupních centrech, Haraslín cestoval s týmem do Plzně, byť celý zápas odseděl na tribuně.

Ani Haraslínova přítomnost v hledišti však neodvrátila tragický první poločas v podání Sparty, na který navázala povedenější druhou půlí. I přesto se ale ze západu Čech vrací bez bodů a nabízí se další řešení, které by mohly Spartu vytrhnout z letargie.

Změna formace již Spartě v minulosti vytáhla trn z paty. Naposledy po debaklu v derby. Ono rozestavení se Sparty drží poslední dva roky, propojuje A-tým a B-tým a přineslo dva tituly. Otázkou je, zda by měl být Lars Friis závislý na jedné formace i v zápasech, kdy to očividně nefunguje a nelepí.

Dánský kouč správně odhadl silný střed zálohy Plzně, a proto ke Kaanu Kairinenovi v nedělním zápase postavil motor v osobě Lukáše Sadílka, ale ani jeho nepřekonatelná kondice nestačila na trio Kalvach, Červ a Šulc.

V případě nouze sparťanský střed zálohy doplňuje Filip Panák, ale ani tahle provizorní varianta mnohdy nestačí na to, aby Sparta získala zpět kontrolu nad zápasem.

Měnit rozestavení ale není jen tak. Tomáš Rosický ve spolupráci se svými kolegy vybírá do kádru hráče přesně ušité na současnou formaci a jen tak přepnout do jiného módu vyžaduje důslednější přípravu a vhodné typy hráčů.

Nikdo by se ale nezlobil, kdyby v jednom s příštích zápasů nastoupila Sparta následovně:

Vindahl – Vitík, Panák, Sörensen, Ryneš – Kairinen, Laci, Daněk – Birmančevič, Olatunji, Haraslín

Formace se čtyřmi obránci. Vzhledem k dobré rychlosti a schopnosti vyvézt balón, by Martin Vitík operoval jako pravý obránce. Kryštof Daněk by se pohyboval pod hrotem a v případě, že by Spartě nevyhovovala formace se 4 obránci a chtěla by lépe kontrolovat hru, mohl se Daněk přesunout na pozici pravého křídelního obránce, Matěj Ryneš by okupoval druhou stranu obrany, stoperské trio by fungovalo tak, jako doposud, stejně jako dvoučlenný střed zálohy a útočný trojzubec.

Sparta musí chtít hrát, být nápaditá, dostat do své hry zmíněné chybějící faktory a zkusit postupnými krůčky zachraňovat zpackanou ligovou sezónu.