Článek
V Teplicích to nebyla náhoda ani smůla. Byla to diagnóza. Jediná střela na bránu za 90 minut, rozhodnutí penaltou po zbytečné ruce a herní plán, který nedává šanci ani náhodě. Ano, v poháru v Pardubicích padly čtyři góly, ale liga nemilosrdně vrací realitu: produktivita nulová, sebevědomí mizí, body neexistují. Následuje Dukla, Karviná, Pardubice – tři zápasy pravdy. A především: tady a teď je nutné přestat si nalhávat, že „to přijde“.
Promarněný poločas i špatné role
První půle v Teplicích byla zahozená. Experiment na hrotu s Petrem Jaroněm nevyšel – není to typ devítky do zavřené obrany. Buchta byl mimo rytmus, kombinace bez vstupu do boxu, nulová obsazenost druhé tyče. Tohle není otázka vůle hráčů, ale rozestavení a rolí. Řešení je přízemní a okamžité: Kričfaluši musí na stopera, protože Baník zoufale potřebuje herního konstruktéra v počátku výstavby. Boula patří na „šestku“, aby měl prostor číst hru, sbírat druhé míče a vyvádět je do tempa. Nad něj dva běhaví, poctiví hráči – Musák s Plankou – kteří se nebojí náběhů do vápna a umí vystřelit zpoza šestnáctky. Tím se zkrátí cesta k bráně i počet doteků. Jednodušší, přímočařejší, účinnější.
Tady končí veškerá legrace. Hraje se o záchranu, ne o dojem
Nikdo už nepočítá, že to „hezky vypadalo“. V Teplicích neplatilo ani to. Bez tlaku do brány, bez dorážek, bez zloby ve vápně se nebojuje o střed tabulky, ale o přežití. Fanoušci to řekli jasně – a mají pravdu. Tohle už nejsou „porodní bolesti“ nového trenéra. Tohle je režim krizového řízení. V kabině musí zmizet komfort: devadesát minut soubojů, odběhané metry, standardky kopané na hráče, ne do zóny. Zjednodušit rozehrávku, přestat si „hrát“ ve středním pásmu, přidat počet náběhů do vápna. A hlavně: převzít zodpovědnost za zakončení. Bez střelby se body nevozí.
Realita je krutá i prostá. Jedna střela na bránu proti Teplicím je symbol – ztratila se osa týmu. Pokud nechceš utrácet, v pořádku. Ale pak nerozprodáš páteř, která tě dovedla na medailové pozice: lídry, běžeckou energii ve středu, produktivní křídlo a účinnou devítku. Dnes Baníku chybí gólový návyk ve všech liniích: stopeři nevyhrávají standardky v soupeřově vápně, střed pole nestřílí, křídelníci nepřinášejí čísla a hrot se nedostává do zakončení. Zimní okno musí přinést minimálně tři okamžité posily do základu. Jinak se bude „čekat na zlom“ až do sestupové baráže.
Baník teď potřebuje 7 až 9 bodů z nejbližších tří kol (Dukla venku, Karviná venku, Pardubice doma). Ne krásu, ale body. K tomu vede jediná cesta: jednoduchost, vitalita, standardky a větší tlak do zakončení. Jakmile padne první gól, spadne část psychického zámku. Ale bez střelby a bez změny rolí nepřijde ani ten první.
Autor: Nicolas Rigo
