Článek
V penaltovém rozstřelu čtvrtfinále ženského Eura si německá brankářka Ann-Katrin Berger napsala na láhev, kam francouzské hráčky obvykle kopou penalty. Díky těmto poznámkám dokázala několik pokusů zneškodnit a pomohla Německu k postupu do semifinále. Je ale použití takových taháků v pořádku, nebo by měly být zakázány?
Pomůcka nebo problém?
Zápas se rozhoduje v detailech a penalta je nejkřehčím momentem. Brankář má k dispozici zápisky o exekutorech, možná využívá to, co je k nalezení i z otevřených zdrojů. Ale zároveň získává výhodu, kterou střelec v daný moment nemá.
Sice nejde o nic zakázaného, to si musíme přiznat. Zároveň to ale není v duchu rovného souboje. Těžko si představit, že by si útočník na hřiště přinesl tahák s návodem, jak nejlépe překonat brankáře.
Zastánci těchto takzvaných poznámek tvrdí, že jde jen o poctivou přípravu. Ale jak daleko má taková příprava sahat? V okamžiku, kdy se rozhoduje zápas, hraje roli i intuice, momentální rozhodnutí a odvaha. Pokud brankář ví dopředu, kam střelec nejčastěji míří, celý souboj tedy ztrácí část své autenticity.
Penalty nikdy nebyly spravedlivé. Větší tlak je obvykle na exekutora, všichni očekávají gól. Možná právě proto by měly zůstat tak čisté, jen jak to jde.
Fotbal je o emocích. Gól v penaltovém rozstřelu je výbuch úlevy, brankářský zákrok zase hrdinský moment. Ale když rozhoduje nápis na lahvi, něco z toho kouzla mizí. Je těžké stanovit jasnou hranici. Ale pokud má být penalta souboj dvou lidí, měla by zůstat co nejpřirozenější. Někdy je možná lepší vsadit na cit než na poznámky.
Autor: Adam Procházka
