Liga mistrů na ostatních kontinentech. Jak se nejprestižnější klubová soutěž vyvíjí ve světě?

Skončí konečně nadvláda týmů ze severu Afriky, nebo bude naopak pokračovat? Tak zněla před letošním ročníkem hlavní otázka. Posuďte sami, naposledy získal africkou Ligu mistrů tým co nebyl z Egypta, Maroka či Tuniska v roce 2016. Tehdy zvedli nad hlavu trofej hráči jihoafrického Mamelodi Sundows. A právě Mamelodi drží prapor „zbytku“ Afriky vysoko i letos, přitom mělo problém projít ze základní skupiny do vyřazovacích bojů.

V Africe se letos utkalo 16 týmů rozdělených po čtyřech do stejného počtu skupin. Do čtvrtfinále se podařilo postoupit tradičním účastníkům této soutěže, včetně obhájce titulu Al Ahly nebo tuniského Espérance. Ligu mistrů si naopak vůbec nezahrál vítěz z ročníku 2021/2022, Wydad Casablanca.

Ve čtvrtfinále se o překvapení postarali pozdější finalisté. Mamelodi zdolalo po výsledcích 1:0 a 0:0 Espérance Tunis a egyptské Pyramids přeslo po výhře 4:1 a porážce 0:2 přes FAR Rabat. Tyto dva výběry doplnily v semifinále taktéž zástupci Egypta a Jižní Afriky – Al Ahly a Orlando Pirates. Největším favoritem byl v tu chvíli obhájce trofeje, jenže Al Ahly s Mamelodi nejprve uhrálo v Jižní Africe remízu 0:0 a když už to doma vypadalo, že jim stav 1:0 vydrží až do postupového konce, vyrovnal Yasser Ibrahim vlastním gólem v 90. minutě. A díky v Africe stále ještě platnému pravidlu o gólech na hřištích soupeře si o celkový triumf zahraje právě Mamelodi.

Ve finále ho doplní Pyramids, které o svém postupu taktéž rozhodlo v domácím utkání. Po bezbrankové remíze v Johannesburgu vyhráli doma Egypťané 3:2. O tom, kdo se stane šampionem afrického kontinentu, rozhodnou dva zápasy. První finále je na programu v sobotu 24. května v Jihoafrické republice, odveta se bude hrát v neděli 1. června v Egyptě.

V asijské Lize mistrů letos hrály primárně kluby ze Saúdské Arábie, kterým se masivní investice do zvučných posil alespoň v tomto ohledu vyplácí. Pojďme ale postupně. Na tomto kontinentu se stejně jako v Evropě hrála namísto základních skupin ligová fáze, kde bylo 24 celků rozděleno do východní a západní konference.

Zajímavostí je, že obhájce titulu Al-Ain ze Spojených arabských emirátů skončil v západní části se dvěma body na kontě poslední. Vítězem této skupiny se stal Al Hilal, který stejně jako druhé Al Ahli SC posbíral 22 bodů. Saúdskoarabskou dominanci podtrhl třetí Al Nassr. Mezi šestnáctku nejlepších se kvalifikoval i bývalý zaměstnavatel někdejšího kouče pražské Sparty Andrey Stramaccioniho, íránský Esteghlal F. C. Tomu patřila s devíti body šestá příčka. Stramaccioni vedl dříve mimo jiné i katarský výběr Al-Gharafa, pro který skončila letošní pouť Ligou mistrů již v ligové fázi, kde obsadil 10. příčku.

Trochu bizarní případ se zase odehrál na východě, kde z turnaje odstoupil čínský Shandong Taishan. Skupinu tady ovládly japonské kluby. Vítězem východní konference se stala Yokohama s jednou porážkou na kontě, hned za ní se umístilo Kawasaki. Ve vyřazovacích bojích se v osmifinále zrodilo i jedno překvapení, když Burinam přešel mezi nejlepších osm přes Johor DT. Thajský fotbal tak měl ve čtvrtfinále jednoho zástupce. V něm už ale narazil, když se Burinamu nepodařilo projít dál přes Al Ahli SC. V této fázi už se hrálo pouze na jedno utkání, čehož využily i další saúdskoarabské celky.

Al Hilal doslova vypráskal jihokorejské Gwangju 7:0 a Al Nassr zase šokoval Yokohamu, která mu doma podlehla 1:4. Semifinále mohlo být ryzí záležitostí klubů z Arabského poloostrova, jenže katarský Al-Sadd venku nestačil na Kawasaki a prohrál 3:2 po prodloužení. Semifinálové dvojice tedy utvořili Al Hilal s Al Ahli SC a Al Nassr s Kawasaki. Saúdskoarabskou konfrontaci nakonec ovládlo Al Ahli SC, které si po triumfu 1:3 zahraje finále. Druhým finalistou se pak stalo právě Kawasaki, které si s celkem Cristiana Ronalda poradilo 2:3.

Finálový duel se hrál v sobotu 3. května a 58 281 diváků přítomných v jeho dějišti v Džiddě vidělo poměrně suverénní vítězství Al Ahli SC. To o svém triumfu 2:0 rozhodlo již během první půle, kdy se prosadili Galeno a Kessie. Japonský výběr se pak sice snažil ještě konečný výsledek zkorigovat, avšak Al Ahli si cestu za vítězstvím pohlídalo a stalo se tak šampionem asijského kontinentu.

V Jižní Americe se obdoba evropské Ligy mistrů, Copa Libertadores, hrává po dobu probíhajícího kalendářního roku, a tak se zde teprve odehrála tři kola základních skupin. Těch je dohromady 8 a každá z nich čítá 4 celky.

Triumf obhajuje brazilské Botafogo RJ, kterému to ve skupině A zatím drhne. Brazilský tým je až třetí za Universidad de Chile a argentinským Estudiantes. Mimo postupové pozice je aktuálně v céčku i Flamengo, nebo uruguayský Peňarol. Ten letos celkově neprožívá ideální období.

Copa Libertadores od roku 2019 ovládají Brazilci. Tehdy zvedli trofej nad hlavu hráči Flamenga, následně se dvakrát radovalo Palmeiras a po nich se na trůn opět vrátilo Flamengo. Rok 2023 pak patřil Fluminense a loni bylo nejlepší zmiňované Botafogo RJ. Posledním mimobrazilským vládcem soutěže bylo v roce 2018 argentinské River Plate, které je na tom dobře i letos. S pěti body vede momentálně skupinu B. Podaří se argentinskému velkoklubu, nebo konec konců jakémukoliv celku z jiné země ukončit brazilskou sérii?

Liga mistrů CONCACAF se hraje stejně jako Copa Libertadores pouze v jednom roce, na rozdíl od Jihoameričanů se však jde rovnou na vyřazovací boje. O prestižní trofej usilovalo 27 týmů, z nichž pět začínalo až od druhého kola – osmifinále. V předchozích dvou letech na tom byly nejlépe mexické kluby. V roce 2023 vyhrál soutěž Leon a loni se radovala Pachuca. Mexičané už mají finalistu i letos, a to jim přitom poslední dva vítězové v soutěži scházeli.

V prvním semifinále proti sobě bojoval Inter Miami jakožto jediný zástupce USA proti kanadskému Vancouveru Whitecaps. Lionel Messi se toužil se svými spoluhráči stát novým šampionem v této soutěži, jenže naděje Interu vyhasly těsně před branami finále. Miami prohrál již první semifinálové utkání 0:2 a v následné odvetě Vancouver stvrdil svůj postup vítězstvím 3:1. Druhé ryze mexické semifinále mezi Tigres a Cruz Azul bylo po prvním duelu vyrovnané, neboť se v něm zrodil výsledek 1:1.

Cruz Azul pak dokázal vstřelit jednu branku i v domácí odvetě a protože sám ani jednou neinkasoval, může se těšit na účast ve finále CONCACAF Ligy mistrů. Duel mezi Cruz Azul a Vancouverem Whitecaps se bude hrát 1. června.

Liga mistrů v Oceánii už je stejně jako ta asijská dohrána. Stejně jako minulý rok se z vítězství radoval novozélandský Auckland City, který tak natáhl svoji vítěznou šňůru v této soutěži na číslovku čtyři. Tradiční favorit zdejší Ligy mistrů se musel nejprve prokousat základní skupinou, ve které porazil Pirae 1:0 a poté Tiga Sport 2:0. Jediné zaváhání přišlo s Rewou, se kterou remizoval 1:1.

V Oceánii se Liga mistrů hraje formátem kde jsou 2 skupiny po čtyřech účastnících, přičemž se skupinová fáze hraje systémem 1× každý s každým. V béčku se nejvíce dařilo Hekari United z Papua Nové Guiney, které rovněž nastřádalo 7 bodů. Není tedy divu, že Aucklad i Hekari zvládli semifinále hrané na jeden zápas a rozdali si to spolu ve finále. V něm Aucklad zvítězil 2:0 a opět potvrdil svoji pozici největšího klubu v Oceánii.

Autor: Jiří Zubík