Nová tvář B2TS Filip Gedeon: B2TS je přesným opakem současného fotbalu

Do jeho kariéry ale zasáhl kokain, kvůli kterému má až do roku 2027 zákaz startu v organizovaných soutěžích. V následujícím rozhovoru mluví o tom, jak celý případ zpětně vnímá, jaké má plány po skončení trestu, jak dnes vypadá jeho život mimo profesionální sport a také o možnostech, které mu dávají alternativní formáty hry, jako je například B2TS.

Oficiálně máte zákaz hrát organizovaný sport až do května 2027, ale zmiňoval jste, že můžete požádat o prominutí určité části trestu. Jak to v tomto směru nakonec dopadlo?

K tomuto kroku jsem se chystal, ale když jsem chtěl odvolací dopis poslat, tak jsem zjistil, že je všechno úplně jinak. Původně jsem měl dostat zákaz na čtyři roky. Poté, co jsem se přiznal, tak mi byl zákaz zkrácen o rok, což už se ale právě počítá jako prominutí části trestu. Kdybych se nepřiznal, tak bych sice dostal čtyři roky, ale po dvou letech bych mohl požádat o zkrácení, což v této situaci už zkrátka nejde. Přiznání mi tak nakonec paradoxně uškodilo.

V předchozích rozhovorech jste uvedl, že byste rád restartoval jak futsalovou, tak i fotbalovou kariéru. Máte už nějaký konkrétní plán?

Do futsalu plánuji zpět naskočit v Baníku Chomutov, který hraje první ligu. Co se fotbalu týče, měl jsem možnost jít na zkoušku do Táborska. Podmínkou ale bylo, že musí klapnout odvolání, což se z výše zmíněných důvodů bohužel nepovede. Musím vydržet ještě rok a půl, takže zatím nemůžu mluvit nijak konkrétně.

Plánujete tedy začít futsalem?

To je trošku složitější. Prioritou je fotbal, a kdybych se dokázal do fotbalu vrátit na nějaké vyšší úrovni, tak bych měl futsal od klubu zakázaný. Pokud bych se ale nemohl do profi fotbalu vrátit hned, tak bych se zaměřil na futsal a fotbal bych do té doby, než se něco naskytne, hrál v nějakých nižších ligách.

Je pro Vás návrat ke sportu jedinou variantou do budoucna, nebo přemýšlíte i jiným směrem?

Pokud jde o sport, nic jiného než fotbal a futsal si představit nedokážu. Jiná, nesportovní kariéra by mě určitě také lákala, ale ještě nevím přesně, jaké konkrétní odvětví by mě zajímalo. Asi bych se řídil podle toho, co by se zrovna naskytlo.

Když se ještě vrátíme zpět do onoho nešťastného období, nemyslíte si, že by hráči měli být v tomto směru více hlídáni ze strany klubu? Jak je možné, že si toho ve fotbalovém prostředí nikdo nevšiml a na vše se přišlo náhodou až ve futsale?

Jsem toho názoru, že nějaké kontroly či testy by se zejména u mladých hráčů dělat měly, ale na druhou stranu je třeba chápat, že když jste v kůži hráče, který takový problém má, tak nechcete, aby na to klub přišel, protože by vás to logicky dostalo do potíží. Proto jsem rád, že to mí kamarádi nejdřív řešili s mojí rodinou. Bohužel to pak pokračovalo a jednoho dne to prasklo ve futsale. Je samozřejmě trochu zvláštní, že k tomu došlo právě tam, protože futsal není ani zdaleka tak profesionální jako fotbal.

Takové problémy má ale ve sportu mnohem více lidí, rozhodně nejde pouze o ojedinělé případy. Nepřijde Vám z tohoto důvodu nefér, že jste to nakonec odskákal Vy, když jste v tom nebyl ani zdaleka sám?

Tohle mi samozřejmě líto je, protože realita je skutečně taková, že se užívání kokainu objevuje takřka všude, tedy mezi dorostem, B-týmy i A-týmy, takže v tomto ohledu určitou nespravedlnost cítím. V mém případě se muselo jednat o udání, protože nikdy předtím jsem ve futsale žádnou kontrolu nezažil, a navíc by se muselo jednat o hodně velkou náhodu, aby z dvaceti hráčů náhodně vybrali zrovna mě. Na druhou stranu je ale i dobře, že se na to přišlo, protože mi to ve výsledku i pomohlo. Teď už s tím každopádně nic nenadělám a můžu se jen soustředit na to, abych se nakonec vrátil.

Od fotbalu, kde jste měl full service, jste se musel přesunout k běžné práci a k životu běžného smrtelníka. Jak vypadá Váš život nyní?

Když žijete fotbalovým životem, tak Vám to nepřijde jako nějaký nadstandard. Vážit si toho začnete, až o to přijdete. A jak vypadá můj současný život? Všechno se otočilo o sto osmdesát stupňů. Nejdřív jsem pracoval ve fabrice, což znamenalo vstát ve tři čtvrtě na čtyři a makat od šesti do dvou, pak jet domů, vyspat se a tak pořád dokola. Teď už mám naštěstí jinou práci, ale jakou, to bych si radši nechal pro sebe. Když jsem hrál fotbal, tak to bylo úplně jiné. Vstával jsem v devět, od deseti jsem měl zhruba do dvanácti trénink a pak jsem si mohl dělat, co jsem chtěl.

Je i něco pozitivního, co Vám tak velká životní změna dala?

Ano, dokonce bych řekl, že mi toto období pozitivních věcí dalo docela dost. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Naučil jsem se spoustu nových věcí, například pracovat rukama, a nasbíral jsem nějaké ty zkušenosti. Měl jsem možnost okusit, jak vypadá normální život a normální práce, protože, co si budeme povídat, život fotbalisty tak úplně normální není.

Vnímají Vás lidé ve Vašem okolí stále jako VIP osobu?

Myslím si, že v očích ostatních tento status pořád mám. Jsem rád za lidi, kteří nezapomínají, ale na druhou stranu mě mrzí, že nemůžu hrát, abych jim potvrdil, že si toto postavení zasloužím. Čistě teoreticky by mě totiž v současné době jako celebritu ani brát neměli.

Jak jste se dostal k B2TS?

Jednoho dne jsem v žádostech o zprávy našel vzkaz od Jiřího Doležela, kterého jsem předtím neznal. Když mi představil, o co ve fotbale dva na dva jde, tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Jelikož se můj zákaz vztahuje i na fotbalové a futsalové turnaje, tak jsem rád za každou příležitost, kdy si můžu zahrát.

Řekl byste, že Vám právě tato příležitost může pomoci v restartu kariéry?

Určitě ano, ve hře dva na dva mohou hráči nechat své dovednosti vyniknout více než v klasickém fotbale, takže si myslím, že na sebe můžu upoutat pozornost. Na turnaje se přijde podívat hodně různých lidí a mohou mezi nimi být třeba i fotbaloví trenéři.

Zmínil jste, že Vám moc nesedí směr, kterým se fotbal posouvá, tedy k atletičnosti. Považujete B2TS za něco, kde se naopak víc může projevovat klasická fotbalovost?

Stoprocentně, koneckonců i proto jsem do toho šel. Fotbal je v dnešní době už spíše taková atletika, což není jen můj názor, ale vnímá to tak více lidí. Je to ostatně vidět i třeba na českém nároďáku, kde se prosazují spíše atletičtější typy hráčů. B2TS je v tomto ohledu přesným opakem toho, jakým směrem se současný fotbal ubírá.

Někdy se říká, že v české lize právě ona pověstná fotbalovost chybí. Neuvažoval jste proto, že zkusíte zahraničí?

Je to tak, já si dokonce myslím, že všechny ligy jsou fotbalovější než ta naše. Zahraničí mě lákalo, dokonce jsem měl i nějaké nabídky, ale můj současný zákaz bohužel platí po celém světě. Co ale přinese budoucnost, to je otevřené.

Redaktorka: Terezie Šenkyříková