Článek
Jak jste se dostal k trénování? Chtěl jste být vždycky fotbalovým koučem, nebo jste si cestu k tomuto řemeslu našel až postupně?
Kdysi jsem měl sny, jaké měl skoro každý malý kluk, co začínal s fotbalem. Postupem času jsem ale poznal, že na ty sny nemám dostatek píle a talentu, tak jsem se rozhodl jít cestou trenéra. Myslím, že je důležité, když si to člověk uvědomí včas a přesune své soustředění do vzdělávání a rozvoje v rámci něčeho jiného. Velmi často se stává, že se mladí fotbalisté snaží prosadit do 22-23 let, ale pak s tou opravdovou kariérou začínají se zpožděním.
Je někdo, kdo vás v tomto ohledu hodně ovlivnil a byl nebo stále je takovým vaším vzorem?
Myslím, že se lehce podceňuje vliv, který mají na hráče trenéři. Ti je nejen zdokonalují ve fotbale, ale zároveň poskytují inspiraci. Mě osobně k trenéřině inspiroval Jakub Andrýsek (nynější šéf mládeže SK Kladno) a Matyáš Kudela (můj nynější kolega na Spartě). Tím velkým vzorem pro mě však byl vždy Pep Guardiola, který neustále posouvá obraz moderního fotbalu. Vzorem je mi také jeho pílí a dřinou, kterou do fotbalu vkládá.
Ve Spartě Praha zastáváte roli vedoucího mužstva u týmu U14 a U15. Je i u takového velkoklubu, jakým Sparta na naše poměry je, hlavním cílem to, aby děti fotbal bavil a vyhrávali se, nebo se už u těchto kategorií více lpí na taktických návycích a na výsledcích?
Mám to štěstí, že jsem do pozice vedoucího přešel z pozice trenéra a tato pozice je koncipována tak, že jsem stále trenérem, byť na menší úvazek kvůli mému hlavnímu zaměstnání. Proto jsem stále přítomen na hřišti a můžu s čistým svědomím potvrdit, že na výsledcích náš fotbal postaven není. Hlavním cílem je zlepšovat naše fotbalisty po stránce individuálního výkonu, týmové kooperace (taktická připravenost v návaznosti na posuny do vyšších kategorií) a také po stránce charakteru a přístupu. Naší snahou je vyhrávat fotbalem, který baví diváky i samotné hráče.
Ve vývoji fotbalisty se může stát leccos, ale přesto, máte třeba v těchto kategoriích někoho, kdo se potenciálně rýsuje jako hráč pro A-tým a potažmo třeba i reprezentaci?
Je to složitější a nemůžu jmenovat, ale už jsem trénoval kluky, o kterých si člověk řekl, že to jsou opravdu prvotřídní talenti. Jenže pak se vám stane vážnější zranění nebo nedorostete a musíte měnit post. Mám obecně ohromnou radost, když se kluci dostávají do mládežnických reprezentačních výběrů, to je taková první odměna. Pokud se dokážou prodrat do profi fotbalu, budu to brát jako tu největší odměnu, kterou může trenér dostat.
Tolik mladých hráčů, to nemůže být o zajímavé příběhy nouze. Prošel vám už rukama někdo, kdo nakoukl do áčka?
Myslím, že tam už někteří kluci nakukují. První ročník, který jsem s kolegy opravdu trénoval, tak byli kluci narození v roce 2007. Tam už můžeme vidět Moudrého, Penxu, Poturnaye, kteří se postupně dostávají do B týmu. Věřím, že se klukům už vyhnou zranění a budou mít šanci se porvat o své místo v A týmu. Na druhou stranu jsem v Barceloně na stáži viděl Yamala, to je taky příběh sám o sobě.
Jak je na tom podle vás český mládežnický fotbal v porovnání s evropskou špičkou? Na čem by se případně mělo ještě zapracovat?
Já bych to asi rozdělil na dvě klubové kategorie. V kategoriích pod 15 let se setkáváme s tím, že jsme velmi konkurenceschopní a dokážeme se se světovými velkokluby rvát. Později však vidíme, jak nejen mládežnická špička v zahraničí posiluje klub hráči, kteří perfektně zapadají do specifické koncepce pomocí skautingu. My takové možnosti máme však omezené. Já osobně však vnímám naši akademii jako zlatý střed mezi belgickou či německou striktní školou a jihem, kde jsou akademie založeny především na rozvoji dovedností v hrách. Líbí se mi to a těžko se hledá odpověď, co je a není lepší.
Prodělal v tomhle český fotbal za poslední dobu nějakou změnu? Pozorujete, že by se to měnilo k lepšímu?
Nejen český fotbal. V dnešní době se posouvá každý, kdo o to stojí a je ochotný tomu obětovat nějaké úsilí. Hromada know-how je dostupná volně na internetu, což dříve nebylo. Změnu však vidím v tom, že se občas snažíme až příliš – hráče nedokážeme dostat mimo komfortní zónu a omlouváme je.
V Česku se obecně u fanoušků setkávám s názorem, že vychováváme spíš bojovné a fyzicky zdatné hráče, ale mnohdy u nich zabíjíme jejich ostatní silné stránky. Souhlasíte s tím, nebo to vidíte jinak?
Tohle je velmi závislé na tom, jaké vychováváme trenéry. Obecně si myslím, že platí, že větší množství trenérů u nás je orientováno na výsledky. Proto pak pro výsledek obětují předvedenou hru a můžeme vidět na hřišti válku. Nikdy nebudeme mít hráče jako Brazilci, Španělé nebo Portugalci. Budu však rád, pokud si zachováme český selský rozum, budeme rozvíjet technické dovednosti pod tlakem a vychováme na hřišti hráče s vítěznou mentalitou.
Vy jste prošel stážemi ve slavné barcelonské La Masii, v Derby County či v Atalantě Bergamo. Kde to na vás zanechalo největší dojem?
Lhal bych, i kdyby to tak nebylo. Já jsem od malička naprostý nadšenec do barcelonského klubu. V mnoha věcech jsou si však podobní s akademií Atalanty. Je znát, že jsou to jižanské státy. V Barceloně prostě neřeší hromadu věcí, které řešíme my nebo západní akademie. Nějaký rozvoj síly? Drillové cvičení? Ne, oni prostě hrají fotbal a přizpůsobují herní formáty tomu, aby se hráči naučili dovednosti pod časovým tlakem. Já jsem z toho prostě absolutně odvařený.
Jak často takové štace trenéři mládeže ze Sparty absolvují? Apeluje na vás klub, abyste je absolvovali a zařizuje vám je, nebo si tyto příležitosti vyhledáváte sami?
Hlavní trenéři si to dokonce mohou dát do jejich ročních cílů. Sparta takové stáže podporuje a je ráda, když trenéři vyjedou. Následně pak své poznatky prezentují ostatním trenérům a vedení akademie. Občas se objeví možnost vyjet na stáž, ale já si je upřímně hledám sám – nejlépe se pak dá přizpůsobit termín a veškeré věci okolo. Výhodou je, že máte za sebou klub jako Spartu, který je pojem nejen v mládeži.
Jak taková stáž vlastně probíhá?
Každá byla vlastně úplně jiná. V Derby jsem to měl ke studiu, protože jsem v tom městě dělal vysokou. V Barceloně jsem měl naprosto volný pohyb, mohl se s každým bavit a nakoukávat. V Atalantě jsme měli zas několik prezentací, diskuzních okének. Ve finále jde hlavně o to, že si připravíte okruhy, o kterých se bavíte a následně je nakoukáváte na hřišti.
Je nějaká akademie, kam byste se chtěl podívat?
Takových zkušeností není nikdy dost. Hrozně rád bych se podíval do nějaké z akademií Red Bullu (Lipsko, Salzburg) a nebo do Bayernu Mnichov. Společně s Barcelonou, kterou jsem si splnil, mám pak sen, že bych se jednou podíval i do akademie Arsenalu.“
Ve 27 letech máte stále celou kariéru před sebou. Jaký je váš trenérský cíl?
Přiznám se, že mé sny nejsou tak veliké, jako byly na začátku mé trenérské cesty. Před necelými šesti lety jsem si našel skvělou práci, která je pro mě prioritou. V trenéřině jsem se zabydlel na místě asistenta trenéra/vedoucího čili tam bych se chtěl posouvat. Mým cílem je především to, abych se dále vzdělával, učil a chápal lépe všechny souvislosti. Jednou se mi to třeba odvděčí a vzpomene si na mě třeba jeden z trenérů mládežnické reprezentace. Trenérský sen jsem si ale splnil už dávno. Drtivou většinou mé trenérské kariéry jsem spojil se Spartou, což je něco, o čem se mi takřka ani nezdálo a jsem za to šťastný.
