Článek
Když se řekne slovo Pisa, většině lidí se nejspíš vybaví ikonická šikmá věž, která se nachází právě v tomto toskánském městě. Vzdělanější si možná vzpomenou i na slavnou univerzitu Scuola Normale Superiore, založenou Napoleonem Bonapartem. Jen málokdo si však dnes Pisou spojí s fotbalem. To se ale může od nové sezony změnit – město se totiž po neuvěřitelných 34 letech vrací mezi italskou elitu do Serie A. Doufá, že se mu podaří v nejvyšší soutěži působit i jinak než jen jako klasický „jojo klub“, kterým Pisa bývala v 80. letech, považovaných za její slavnější éru.
Dva bankroty a začátek od píky
Právě období posledního sestupu Pisy ze Serie A – tedy konec sezony 1990/91 – lze považovat za začátek jakéhosi očistce, kterým si místní fotbal musel projít. Klub se po sestupu během následujících tří sezon propadl až do Serie C a v létě 1994 – tedy ve třetí sezoně po sestupu – dokonce vyhlásil bankrot. Pisa Sporting Club tak oficiálně přestal existovat.
Pod novým názvem Associazione Calcio Pisa si pak klub z Toskánska musel klestit cestu zpět na výsluní. Po bankrotu začínal až v regionální soutěži Eccellenza Toscana. Postupně se během let, strávených v nižších soutěžích jako Serie C2 a Serie C1, propracoval v sezoně 2006/07 až do Serie B. Jenže už o dvě sezony později, v létě 2009, přišel po patnácti letech další bankrot a klub musel začít znovu – tentokrát pod názvem Associazione Calcio Pisa 1909, a to v Serii D.
Následujících deset let pak trvalo, než se Pisa stala stabilním účastníkem druhé nejvyšší italské soutěže – Serie B. Poprvé do ní postoupila už v sezoně 2015/16, ale tehdejší působení mělo jen jepičí život a hned v další sezoně následoval sestup zpět. Po dalším postupu v sezoně 2018/19 už ale Pisa tuto soutěž neopustila.
Příchod Filippa Inzaghiho
Po minulé sezoně, která skončila pro Pisu – nesoucí od roku 2021 opět název Pisa Sporting Club – třináctým místem a jen tříbodovým odstupem od sestupových příček, přišla změna na trenérské lavičce. Bývalého záložníka Liverpoolu Alberta Aquilaniho nahradil někdejší slavný útočník italského fotbalu Filippo Inzaghi.
A právě muž, který v současnosti žije tak trochu ve stínu trenérských úspěchů svého mladšího bratra Simoneho, dokázal během jediné sezony přetvořit tým, kterému hrozil pád, na mužstvo, které pod šikmou věž vrací v nadcházející sezoně nejvyšší italskou fotbalovou ligu.
Jednapadesátiletý trenér tak dostává další příležitost, aby v nadcházející sezoně konečně ukázal, že je víc než jen trenér pro druhou ligu. Zatím se totiž zdá, že – na rozdíl od svého bratra – potvrzuje spíše pravidlo, že ne z každé hráčské megastar se stane i trenér světové úrovně.
Dokáže Pippo oživit svoji pověst?
Zatímco v hráčské kariéře byl oblíbený „Pippo“ jednoznačně úspěšnější – jeho sbírku trofejí zdobí mimo jiné dvě vítězství v Lize mistrů a zlatá medaile z mistrovství světa – v roli trenéra zatím za Simone Inzaghim výrazně zaostává.
Ve své trenérské kariéře, kterou v dospělém fotbale oficiálně zahájil v sezoně 2014/15, vystřídal Filippo Inzaghi už osm klubů: AC Milán, Benátky (Venezia), Bologna, Benevento, Brescia, Reggina, Salernitana a aktuálně Pisa. Déle než jednu sezonu vydržel jen ve Venezii a Beneventu. Právě s Beneventem zatím dosáhl svého největšího trenérského úspěchu – v sezoně 2019/20 ovládl s tímto klubem Serie B s náskokem neuvěřitelných 18 bodů, a tým si zajistil postup do Serie A už sedm kol před koncem soutěže.
Jinak ale zatím Inzaghi na trenérské lavičce spíše paběrkoval. Postup s Pisou by však mohl být novým impulzem – šancí, jak konečně ukázat, že je víc než jen trenér do druhé ligy. A jak autor tohoto článku věří, takovou příležitost by mu měl přát každý, kdo miluje italský fotbal.
Autor: Miroslav Vaněk
