Polská liga není plně profesionální, ale situaci mění k lepšímu i Ewa Pajor, říká Milena Romanowska

O Ekstralize se u nás totiž často říká, že je plně profesionální. Ačkoliv je pravda, že nám polská liga a především polský ženský fotbal obecně může být v lecčem vzorem, realita se v některých ohledech přece jen od zaryté představy liší. Český obraz polské nejvyšší soutěže nám tak pomůže uvést na pravou míru sportovní novinářka Milena Romanowska z portálu kobiecyfutbol.pl, která se polskému ženskému fotbalu dlouhodobě věnuje.

Polská nejvyšší liga zahrnuje celkem dvanáct týmů. Na základě aktuálně platného koeficientu UEFA se do druhého předkola Ligy mistryň kvalifikují pouze mistryně ligy. Na rozdíl od české ligy, ve které o titul bojují výlučně pražská „S“, promlouvá do bitvy o mistrovský pohár více týmů. V tomto ročníku jsou největšími favority obhájkyně titulu z Katowic, Górnik Łęczna, Czarni Antrans Sosnowiec a Pogoń Szczecin.

Stejně jako v Česku najdeme v polské lize týmy, které navazují na tradici původně mužských klubů, ale i ty, které vznikly jako čistě ženské kluby.

Na rozdíl od českých luhů a hájů se u našich sousedů ale objevuje i trend inspirovaný Amerikou, teda propojení některých klubů s univerzitami. V této sezoně se jedná například o KS UJ Kraków či Lech Poznań UAM.

„KS UJ Kraków funguje od začátku loňského roku jako sportovní sdružení ‚KS Uniwersytet Jagielloński‘ v rámci Jagellonské univerzity. Díky tomu si klub zachoval úzké vazby s univerzitou (sídlo a stadion se nacházejí na univerzitním kampusu) a částečně čerpá z finanční podpory univerzity. Lech Poznań UAM převzal ženskou sekci od Univerzity Adama Mickiewicze v srpnu 2021 a od té doby hraje pod společnou značkou,“ dodává Milena Romanowska. Neznamená to však, že by v klubech směly působit pouze studentky těchto škol. V tomto ohledu žádné omezení neexistuje.

„Polská liga je velmi takticky a technicky zaměřená, ale ve srovnání například se španělskou ligou je v ní rozhodně více silové, fyzické hry. Soutěž je charakteristická i tím, že v ní nyní hraje více mladých fotbalistek než třeba před pěti lety,“ popisuje obraz Ekstraligy Milena Romanowska.

Co se národnostního složení týmů týče, jde ve většině případů o domácí hráčky. Pokud se ovšem podíváme na kádr polské reprezentace, zjistíme, že drtivá většina reprezentantek figuruje v zahraničních klubech, často například v Bundeslize, zatímco hráček z domácí soutěže najdeme v reprezentačním výběru jen málo.

„Mnoho hráček se do zahraničí přesunulo v posledních dvou či třech letech. Na posledním EURU vystoupily pouze dvě hráčky v poli, které momentálně působí v polské lize, a dvě brankářky z polské nejvyšší soutěže,“ upřesnila současný stav Milena Romanowska. Jedná se tak o zcela opačnou situaci, než jaká panuje v české lize. Téměř všechny naše reprezentantky nyní působí právě v domácí soutěži, zatímco českých legionářek je v nejprestižnějších evropských soutěžích poskrovnu.

Co mají ale obě ligy společné, to je stoupající počet cizinek, které do nich přicházejí. Kromě toho si Milena Romanowska všímá, že se časem proměňují i země, z nichž zahraniční posily pocházejí: „V posledních letech do Polska směřuje stále více fotbalistek z USA nebo Kanady, zatímco historicky bylo v Ekstralize obecně nejvíce zahraničních hráček z Ukrajiny a Slovenska.“

V Ekstralize nechybí ani česká stopa, kterou v tomto ročníku zastupuje bývalá hráčka Slovácka či Baníku Kristýna Janků z Rekordu Bielsko-Biała. Nelze opomenout ani slovenskou reprezentantku Victorii Kaláberovou, která do Katowic zamířila z pražské Sparty.

V českém fotbalovém prostředí se můžeme poměrně často setkávat s představou, že je polská nejvyšší liga plně profesionální, což znamená, že fotbalistky nemusejí mít druhé zaměstnání a mohou se plně věnovat fotbalu. Jak ale potvrzuje Milena Romanowska, jedná se zčásti o pravdu, ale zčásti spíše o český mýtus: „Fotbalistky z klubů v dolní části tabulky si měsíčně přijdou asi na 17 až 23 tisíc korun (3 až 4 tisíce złotych).“

Ačkoliv je tedy jednoznačně pozitivní, že na rozdíl od české ligy dostanou i hráčky klubů nacházejících se ve spodních patrech tabulky určité finanční ohodnocení, jedná se spíše o částku naznačující poloprofesionální postavení těchto celků. Dá se tak říct, že zatímco některé polské týmy fungují na zcela profesionální úrovni, jiné se pohybují spíše v poloprofesionální rovině. Oproti českému statusu quo je ale i to obdivuhodné.

Pokud jde o ženský fotbal, mediální zájem je snad až na top evropské ligy kamenem úrazu snad ve všech zemích, Polsko nevyjímaje.

„Co se týče televizních přenosů, jeden vybraný zápas kola je vysílán na TVP Sport. Jestli budou vysílána i ostatní utkání, to záleží na angažovanosti daných klubů, a tudíž všechny zápasy vysílány nejsou. Pokud jde o mainstreamová média věnující se sportu, zejména tedy fotbalu, situace nevypadá dobře. V polských médiích byste hledali pravidelné reportáže z jednotlivých utkání jen marně,“ podotýká Milena Romanowska.

O něco pozitivnější zprávou je, že se Poláci k ženskému fotbalu staví čím dál pozitivněji: „Přístup společnosti se mění. Stále více lidí má k ženskému fotbalu kladný vztah, a tak tato disciplína proniká do povědomí lidí, kteří se běžně o sport nezajímají. Komentáře typu ‚to nikoho nezajímá‘ jsou dnes menšinové.“

Mládežnické soutěže pro dívky jsou v Polsku řešeny formou vojvodských (krajských) lig, a to od mladších žákyň až po dorost. Není ale neobvyklé, že dívky hrají v týmu s chlapci, pokud v jejich okolí není žádný tým určený výhradně pro dívky. Kromě toho organizuje Polský fotbalový svaz soustředění Talent PRO, na němž dostávají mladé talentované hráčky možnost trénovat pod dohledem specializovaného trenérského týmu. Milena Romanowska ale upozorňuje, že v oblasti výchovy mládeže a ženského fotbalu obecně jsou stále značné mezery: „Stále existuje velký prostor pro rozvoj ženského fotbalu. Od nejmladších žákyň přes seniorské týmy až po profesionalizaci Ekstraligy a jejího zázemí.“

To ale nic nemění na tom, že popularita ženského fotbalu mezi malými dívkami v Polsku stoupá. Velkou zásluhu na tom má především ofenzivní megahvězda Barcelony a kapitánka reprezentace Ewa Pajor, která si letos vysloužila i nominaci na Ballon d'Or.

„Role Ewy Pajor je v tomto ohledu neocenitelná. Jsou to právě informace o gólech Pajor, které se nejčastěji objevují v mainstreamových médiích. V Polsku je stále více dívek, které se zajímají o fotbal nebo ho hrají, což mě nesmírně těší,“ popisuje Milena Romanowska.

Polský ženský fotbal se nachází v rozkvětu, i když před ním stále zůstává velký kus práce. Polská stopa je patrná v těch nejlepších ligách světa a stále přibývá mladých talentovaných hráček, které mají ambice stát se profesionálními fotbalistkami. Aby ale elitních polských hráček ještě přibývalo, je potřeba se více zaměřit zejména na zlepšení podmínek v oblasti výchovy mládeže a také na plnou profesionalizaci elitní soutěže. Právě kompletní profesionalizace nejvyšší ligy je podle Mileny Romanowské alfou a omegou: „Pro sebe i všechny příznivce ženského fotbalu v Polsku bych si určitě přála, aby se Ekstraliga stávala stále profesionálnější soutěží,“ uzavírá.

Redaktorka: Terezie Šenkyříková