Článek
Nakonec jsme zvolili Wisłu, tradiční klub, který sice momentálně hraje jen druhou nejvyšší soutěž, ale jeho jméno pořád něco znamená. A hlavně – domácí zápas, velký stadion, zapálení fanoušci. To jsme si nemohli nechat ujít!
Prvním soupeřem byl polský formulář
Odpoledne, pár hodin před výkopem, stojím pod krakovským hradem Wawel a v mobilu se snažím zorientovat na stránkách Wisły. Koupit lístky bez registrace nejde. Jenže formulář je samozřejmě celý v polštině, takže nastává improvizace.
České PSČ neprochází. PESEL nemám. Po chvíli laborování místo toho zadávám číslo pasu, u některých kolonek jen odhaduju, co asi znamenají. Ale povedlo se. Můj účet je na světě. Vybrat místa už byla hračka – vzhledem k času zbývaly už jen sektory za brankou naproti domácímu kotli. Pro mě ideál.
Vyplňuju stejný formulář pro tátu. Tentokrát už přesně vím, co kam napsat. Cena? Dospělý lístek zhruba 300 Kč. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně velký klub a stadion pro víc než 32 000 lidí, to je za mě dost v pořádku.
Strastiplná cesta plná nástrah
Po nákupu lístků míříme pomalu na stadion. Když procházíme kolem stadionu Cracovie – hlavního rivala Wisły – najednou slyšíme těžké basy. Chvíli si myslíme, že jde o fanoušky Wisły, ale mýlíme se. V přilehlém parku se koná festival a atmosféra je tam tak dobrá, že si říkáme, zda se chvíli nezdržíme. I v dešti. Pod stromy, s dobrou muzikou a fotbalem před sebou.
Ale čas běží, takže pokračujeme dál. A najednou se před námi otevře výhled na stadion Henryka Reymana. Před branami si dáváme klasiku – klobásu za 25 zlotých. Chuťově super, ale slovy táty: „Dobrá, ale nemá na chomutovskou z hokeje“.
Trable s lístky jednoduše vyřešeny
Když dojíme, míříme ke vstupu. Já projdu bez problémů, ale tátovi lístek terminál nevezme. Pracovnice u vchodu se nám to snaží vysvětlit polsky, ale rozumíme sotva slovo. Zavolá mladého kluka z fronty – bohužel taky neumí anglicky, takže to nakonec musí přeložit pomocí mobilní AI.
Po pěti minutách překládání a domlouvání chápeme, že musíme obejít stadion zpět k pokladnám, kde nám lístek znovu vytisknou. Takže to bereme oklikou, jdeme proti proudu fanoušků a dorazíme k přepážkám. Uvnitř otevřené jen jedny dveře, ale nakonec se dostaneme na řadu. Slečna za okénkem vše vyřeší během minuty. Vytiskne nám oba lístky. Prý se tohle občas stává, když terminál „nemá den“.
Vracíme se zpět k turniketu. Tentokrát projdeme bez problémů. Kontrola batohu je spíš jen symbolická – zvenku prohmatat, hotovo. Usedáme na svá místa těsně pod střechu. A jak se později ukáže, v tomhle počasí máme místa k nezaplacení.
Soupeř bez kotle, peklo pro hosty
Hosté z Lodže do sektoru pro fanoušky nepřijeli vůbec. Nejspíš kvůli vzdálenosti, počasí nebo pravidlům. Těžko říct. Ale Wisła to rozjíždí ve velkém stylu – choreo přes celou tribunu, následně přichází i pyroshow. Už od první minuty je jasné, že domácí jedou naplno.
Na hřišti stejně jako na tribunách – válcování od úvodní minuty
Domácí začali přesně tak, jak skončili minulý zápas, který vyhráli 4:0 nad Stal Mielec. Tentokrát byli ještě hladovější. Čtyřbrankový rozdíl se psal už po prvním poločase. Hattrick zařídil portugalský křídelník Duarte, čtvrtý gól přidal stoper Kutwa. Úplná demolice.
Ve druhém poločase hosté sice sem tam zahrozili, ale skórovat nedokázali. Zato Wisła přidala ještě jeden zásah – tentokrát se trefil jejich ofenzivní lídr Rodado. Konečný stav 5:0, a naprosto zaslouženě. Hráči Lodže si odvezli z Krakova výprask, fanoušci Wisły byli v euforii a chorály neustávaly ani po závěrečném hvizdu.
Po zápase ještě míříme do fanshopu – koupit si na památku šálu. Jenže nás vítá fronta dlouhá jako před zápasem a tak jsme to vzdali. Stadion jsme opustili za lehkého deště a vydali se zpátky do centra. Mokří, unavení, ale nadšení.
Autor: Marek Košut
