Restart Chobotnice: Dokáže se Pogba vrátit do profi fotbalu?

11. března 2025 vypršel Paulu Pogbovi osmnáctiměsíční trest za doping. Dvaatřicetiletý francouzský mistr světa z roku 2018 od té doby dává jasně najevo svou touhu vrátit se do profesionálního fotbalu ještě během tohoto kalendářního roku. V současnosti je bez angažmá a očekává se, že novou sezónu 2025/26 zahájí v novém klubu. Podle zákulisních informací o něj projevují zájem především týmy ze severoamerické MLS a také kluby ze Spojených arabských emirátů.

Na první pohled může Pogbův příběh působit jako pozitivní kapitola o druhé šanci. Zvlášť když si uvědomíme, že jeho trest měl původně trvat až čtyři roky. Jenže při pohledu o sedm let zpět je zřejmé, že hráč jeho formátu měl být ve dvaatřiceti letech úplně jinde – a rozhodně ne mezi volnými hráči, čekajícími na šanci k restartu kariéry.

Začátek kariéry Paula Pogby by se dal shrnout jako takový typický americký sen ve fotbalovém vydání. Chlapec z chudé přistěhovalecké rodiny, který se spolu se svými sourozenci naplno věnoval milovanému fotbalu – tomu pověstnému světýlku na konci tunelu, jak uniknout životu v bídě.

Paul už od mládí vynikal jako jeden z generačních talentů. Ve svých šestnácti letech pravidelně nastupoval za mládežnické reprezentační výběry Francie, kde si dokonce navlékl i kapitánskou pásku. Není proto divu, že se v tak mladém věku objevil na radarech předních evropských klubů.

První velký životní krok přichází v říjnu roku 2009, kdy tehdy stále ještě sedmnáctiletý vysoký záložník opouští malý francouzský klub Le Havre a přestupuje do akademie jednoho z nejlepších klubů světa – Manchesteru United. Nutno říci, že tento přestup byl poznamenán i bitvou na soudním poli. Francouzský klub Le Havre totiž obvinil vedení Manchesteru United z „krádeže“ jejich talentu.

Podle jejich tvrzení měl anglický klub nabídnout Pogbově rodině obrovskou finanční částku výměnou za to, že Paul přestoupí na sever Anglie. Celá záležitost vyvolala mezi kluby ostrý spor, který nakonec skončil u FIFA. Po prošetření však nebylo Manchesteru United prokázáno žádné pochybení a přestup Paula Pogby byl oficiálně potvrzen.

Pogba strávil v dresu Manchesteru United tři sezony, během nichž se – i přes svůj nesporný talent – pohyboval převážně v juniorském a rezervním týmu. Debut v prvním mužstvu Rudých ďáblů si odbyl na podzim roku 2011, když nastoupil v ligovém poháru proti Leedsu. Na svůj první start v Premier League si však musel počkat až do konce ledna 2012, kdy proti Stoke City přišel na hřiště jako střídající hráč v 72. minutě.

Důvodem, proč dostával i přes velký potenciál tak málo příležitostí v A-týmu, mohl být záměr legendárního manažera Sira Alexe Fergusona. Ten chtěl Pogbovu roli budovat postupně a s ohledem na jeho stále velmi mladý věk nic neuspěchat. Další možnou příčinou však byla osobní antipatie mezi Fergusonem a tehdy už Pogbu zastupujícím agentem, italským samorostem Minem Raiolou.

Celá situace nakonec vyústila v Pogbův odchod do turínského Juventusu, který pod vedením Antonia Conteho právě slavil svůj první titul od sázkařské aféry Calciopoli a odstartoval novou úspěšnou éru. Pogbův přesun do Turína, ke kterému dost možná přispěly i silné vztahy mezi Raiolou a vedením Juventusu, nesl Sir Alex velmi nelibě. Ve své knize My Autobiography (2013) na adresu mladého francouzského záložníka poznamenal, že Pogba podle něj neprojevil Manchesteru United dostatečný respekt.

„Podle našich informací Pogba podepsal smlouvu s Juventusem už dávno. Je to trochu zklamání, protože si myslím, že nám neprojevil žádný respekt. Upřímně řečeno, jsem docela rád, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo,“ napsal legendární manažer ve svých pamětech.

Právě angažmá v Turíně se ale ukázalo pro tehdy stále teprve devatenáctiletého mladíka jako doslova boží požehnání. Vedle hrajících legend, jakými byli Gianluigi Buffon, Andrea Pirlo, Claudio Marchisio či Carlos Tévez, a pod vedením trenérů Antonia Conteho a později Massimiliana Allegriho se během čtyř sezon posunul vytáhlý střední záložník z kolonky „talent“ do kategorie „globální hvězda“.

„Chobotnice Paul“, jak zněla jeho přezdívka díky dlouhým nohám a stylu hry, se stal symbolem moderního box-to-box záložníka – dokázal skvěle podporovat útok, tvořit hru, ale zároveň byl výjimečně silný v defenzivní činnosti. V každé ze čtyř sezon s Juventusem dokázal se spoluhráči zvednout nad hlavu trofej pro vítěze Serie A – italské Scudetto. K tomu přidal dva triumfy v Coppa Italia a v sezoně 2014/15 byl už jedním z hlavních tahounů týmu, který se probojoval až do finále Ligy mistrů. Tam Juventus podlehl Barceloně, ale cesta do finále byla pro „Starou dámu“ i Pogbu velkým úspěchem.

Vedle týmových trofejí přišly i individuální úspěchy. Za své výkony v roce 2013 získal prestižní ocenění Golden Boy pro nejlepšího hráče do 21 let. V témže roce navíc jako kapitán dovedl francouzskou reprezentaci do 20 let k titulu mistrů světa. Rok 2015 pak završil zařazením do nejlepší jedenáctky roku jak podle UEFA, tak podle FIFA.

Když v létě 2015 Juventus opustil zkušený trojlístek hvězd – Pirlo, Vidal a Tévez – právě Pogba zdědil pro klub posvátné číslo 10. Spolu s novými posilami, jako byli Paulo Dybala či Mario Mandžukić, pak dovedl tým k šestému Scudettu v řadě. Pokud bychom tvrdili, že v té době byl pro většinu bohatých velkoklubů přestupovým cílem číslo jedna, nebyli bychom daleko od pravdy.

V létě roku 2016 se odehrály dvě důležité události v Pogbově kariéře. Tou první bylo domácí Euro, kde se Francie pod vedením Didiera Deschampsa dostala až do finále, ale tam podlehla Portugalsku. Další, mnohem větší událostí však byl jeho přestup – nebo spíše návrat – do Manchesteru United, který z něj v té době udělal nejdražšího hráče světa.

Ironie osudu spočívala v tom, že před čtyřmi lety odcházel do Juventusu jako volný hráč, za kterého Manchester United nedostal od „Staré dámy“ ani euro. V roce 2016 ale United zaplatil Bianconeri částku kolem 105 milionů eur, což je stále 14. největší přestupová částka v historii fotbalu. A nakonec byli všichni spokojeni. José Mourinho získal do středu zálohy novou hvězdu, Juventus použil tyto peníze na posily jako Miralem Pjanić a Gonzalo Higuaín, a fanoušci Manchesteru United měli naději, že příchody Zlatana Ibrahimoviće, Mourinha a Pogby znamenají konec hubených časů. Věřili, že jejich milovaný klub se odrazí zpět k evropským výšinám. Velmi spokojený musel být i agent Mino Raiola, jenž za zprostředkování přestupu inkasoval odměnu ve výši 49 milionů eur.

Nikdo v té době asi nečekal, že co se týče Pogbovy kariéry, bude většina jeho cesty následně pozvolně poznamenána pádem až do dnešních dnů.

Možná ale právě velká cenovka způsobila, že Pogbovy výkony v dresu United byly téměř po celou dobu jeho působení na Old Trafford vnímány s poměrně velkou rozpačitostí. Svou roli v tom určitě sehrál i zhoršující se vztah mezi Pogbou a Josém Mourinhem, který se od počátečního nadšení postupně měnil ve stále toxičtější spolupráci. Dalším faktorem byla také čím dál častěji se plnící zdravotní karta francouzského středopolaře.

Přesto se dá říct, že jeho první sezona po návratu do Manchesteru United se dá považovat za úspěšnou. Na jejím konci totiž stálo vítězství v Evropské lize, což byla pro United první evropská trofej od slavného moskevského finále Ligy mistrů v roce 2008. Bohužel se ale zároveň jednalo o poslední klubovou týmovou trofej, kterou Pogba během své kariéry vyhrál. Nutno dodat, že se tehdy dostal i do týmu sezony Evropské ligy.

Poslední velký úspěch přišel v létě 2018 – a zároveň šlo o největší úspěch Pogbovy kariéry. Spolu s hráči jako Kylian Mbappé, Antoine Griezmann, N’Golo Kanté a dalšími byl klíčovou součástí francouzského týmu, který v Rusku po dlouhých dvaceti letech dobyl titul mistrů světa.

Tento turnaj ukázal jednu zajímavou věc: i když Pogba během sezony v klubu často schytával kritiku ze všech stran, v národním týmu si téměř vždy dokázal udržet vysoký standard výkonů. Navíc si člověk mohl všimnout, že ze všech trenérů, pod kterými Pogba během kariéry působil, dokázal jeho přednosti – mimo trenérů Juventusu – nejlépe využít právě kouč francouzské reprezentace Didier Deschamps.

Hned v následující sezóně po mistrovských oslavách v Rusku však na klubové úrovni naplno propukl souboj dvou silných eg – na jedné straně stál José Mourinho, na druhé Paul Pogba. Bylo stále jasnější, že tihle dva už spolu dál fungovat nemohou. Akcelerátorem jejich konfliktu se údajně stala situace, kdy Pogba dostal při absenci Antonia Valencii kapitánskou pásku. Po sérii špatných výsledků a kvůli Mourinho zmíněnému zklamání mu ji ale trenér opět odebral.

Vzájemné napětí nakonec vygradovalo v prosinci 2018, kdy Mourinho údajně v šatně Pogbu označil za „virus týmu“. Podle novináře Duncana Castlese měl Mourinho Pogbovi přímo do očí říct: „Ty nehraješ. Nerespektuješ hráče ani fanoušky. A zabíjíš mentalitu dobrých, poctivých lidí kolem sebe.“ Vedení klubu se v této situaci nakonec rozhodlo pro radikální krok – odvolalo Mourinha z funkce manažera.

Po Mourinhově odvolání měl Pogba ještě krátký záblesk naděje. Pod vedením Ole Gunnara Solskjaera odehrál povedenou polovinu sezony, kdy se na chvíli zdálo, že se vrací starý Paul Pogba. Přesto se už nikdy nedokázal dostat na úroveň výkonů, které předváděl v národním týmu nebo během svých zlatých časů v Juventusu.

Navíc ho začala trápit četná zranění, především opakované problémy s hamstringy. Pogbova situace v Manchesteru United čím dál víc připomínala pohádku, kde hlavní hrdina zakopne o začarovaný kořen a nedokáže najít cestu zpět ze zakletého lesa.

Jako by toho nebylo málo, přidaly se i problémy s kotníkem, kvůli kterému musel podstoupit operaci. Po ní už se nikdy nezdál být stoprocentně zdravý. K tomu všemu přišel šok i v osobním životě. Jeho vlastní bratr Mathias ho vylákal pod záminkou setkání s kamarády z dětství do jednoho z bytů, kde na Pogbu čekalo několik ozbrojených mužů. Ti po něm požadovali výkupné – zhruba milion eur za každý rok, co Pogba působil v profesionálním fotbale.

Ve stejném týdnu se Pogbovi navíc vloupali lupiči do domu, kde v tu chvíli spaly jeho děti. On sám byl zrovna na hřišti v ligovém zápase, zatímco jeho manželka sledovala utkání z tribuny. Asi se nikdo nemůže divit, že tahle událost byla poslední kapkou. Pogba se definitivně rozhodl, že po sezoně své působení v Manchesteru United ukončí – ať to stojí, co to stojí.

Restartovat kariéru se Pogba nakonec rozhodl tam, kde zažil své nejlepší roky – u starých známých v Juventusu. Jenže místo nového začátku šlo spíš o začátek skutečného konce jeho kariéry. Už deset dní po návratu k Bianconeri ho zradilo tělo znovu, tentokrát koleno. Místo operace se Pogba rozhodl pro konzervativní léčbu, aby urychlil návrat na hřiště. Jenže mezitím přišla další rána – jeho „povedený“ starší bratr Mathias vypustil do světa skandální aféru, podle níž měl Paul zaplatit velké peníze údajné čarodějnici, která měla zařídit uhranutí Kyliana Mbappého.

A bohužel pro Pogbu tím jeho problémy neskončily. Konzervativní léčba kolene totiž nezabrala, a tak se nakonec musel stejně podrobit operaci, které se původně bránil. Když už to vypadalo, že se koleno konečně uzdravilo a Pogba se vrátí na hřiště, ozvalo se zničehonic pravé stehno. Kvůli dalšímu zranění tak přišel o mistrovství světa v Kataru – turnaj, který mohl být pro něj šancí znovu zažehnout ten správný fotbalový oheň.

V únoru 2023 se pak sice konečně dočkal své obnovené premiéry za Juventus, ale vzápětí ze sestavy opět vypadl, tentokrát kvůli disciplinárním důvodům. Poté přišla další série zranění a všechno dokonal první zápas sezony 2023/2024. Pogba byl po všech zdravotních patáliích připraven alespoň na lavičce Staré dámy. Po zápase byl však náhodně vybrán k antidopingovému testu, kterým – jak se poté ukázalo – neprošel.

Reakce Juventusu byla poté taková, že odmítl Pogbovi dál vyplácet jeho plat v hodnotě 8 milionů eur ročně. Pogba, který se bránil, že pouze užil prášky, které mu doporučil jeho kamarád, co pracuje jako lékař v USA, dostal čtyři roky dlouhý trest působení ve fotbale, jenž se poté zkrátil na, v uvozovkách, pouhých 18 měsíců. Podle mnoha lidí tohle nakonec byl definitivní konec za kariérou bývalého Golden Boye francouzského fotbalu.

Nyní je může Paul Pogba vyvést z omylu a pokusit vrátit do kolotoče profesionálního fotbalu. Nabídky ze zámoří i mimo Evropu má na stole a samotný trenér francouzské reprezentace, Pogbův oblíbený Didier Deschamps, prohlašuje, že by se vůbec nebránil jeho návratu do národního týmu. Jestli se ale Pogba skutečně dokáže vrátit, a jakých výkonů při tom bude schopen dosahovat, zůstává jednou velkou neznámou.

Autor: Miroslav Vaněk