Článek
V exkluzivním rozhovoru nám umožní nahlédnout do zákulisí pražského přeboru, rozpovídá se o tom, co zažil během své hlasatelské kariéry, a prozradí, jaké má plány do budoucna.
Jste členem kádru SC Olympia Radotín, který se v posledních letech pohybuje mezi šestou a pátou ligou. V této sezoně se vracíte do pražského přeboru. Jak velké kvalitativní rozdíly mezi šestou ligou a pražským přeborem panují?
Řekl bych, že přechod ze šesté do páté ligy je zhruba dvojnásobně těžší než přechod ze sedmé do šesté. V pražském přeboru už najdete kvalitnější hráče, na trénink je kladen větší důraz, a navíc se v něm vyskytují velmi zajímavé B-týmy, třeba Viktoria Žižkov. Proto mají nováčci v této soutěži často problém se v ní udržet.
Co mohou nováčci dělat lépe, aby byli v pražském přeboru konkurenceschopní?
Nejlepší cestou je už v šesté lize vybudovat tým, který odpovídá standardům páté ligy. Právě tato strategie slaví v posledních letech úspěch, který někdy vyústí i v postup do čtvrté ligy. Zářnými příklady jsou třeba SK Újezd Praha a TJ Spoje Praha.
Jaké jsou vize týmu pro tuto sezonu?
Hlavním cílem je záchrana a ideálně i boj o střed tabulky. Když to půjde výš, tak budeme všichni rádi, ale základní cíl je jasný.
Kromě aktivního fotbalisty jste i poměrně známý fotbalový komentátor, moderátor a promotér. Berou Vás v kabině jako celebritu?
Někdy se mě zeptají, co budu v nejbližší době komentovat, a občas proběhnou i nějaké šprýmy, ale to k této profesi zkrátka patří. Je logické, že moje povolání vzbuzuje samo o sobě větší zájem než jiné profese, byť samozřejmě nechci žádné povolání nijak dehonestovat.
Necítíte tedy, že byste měl v kabině větší autoritu?
Do určité míry tomu asi tak je, ale je to spíše věkem, než tím, co dělám.
Zaměřme se teď na pražský přebor obecně. Kým je typický pětiligový fotbalista? Kolikrát týdně trénujete, jak moc vážně fotbal berete a jak to vypadá se zázemím?
Typický přeborový fotbalista trénuje zhruba třikrát až čtyřikrát týdně s tím, že musí fotbal skloubit s prací nebo studiem. Jelikož je to ale liga na takové úrovni, že je zejména v mladém věku možné se z ní probojovat do vyšších lig, v extrémních případech i do té první, tak právě mladší ročníky často trénují i individuálně. To se ale opravdu týká spíše těch mladších, kteří mají vizi posouvat se výš, zatímco fotbalisté v o něco pokročilejším věku do toho moc energie nad rámec klubových tréninků nedávají.
Někteří mladí hráči ale přesto dají přednost pražskému přeboru před vyšší ligou, je to tak?
Ano, někteří hráči se například do divize moc nehrnou, protože se jim v pražském přeboru dostává vyšší minutáže. Pražský přebor je navíc tramvajovou ligou. Nemusíte nikam složitě cestovat, protože všichni soupeři sídlí poblíž.
Občas jsou slyšet názory, že je pražský přebor ve srovnání s ostatními krajskými přebory kvalitnější. Vnímáte to tak také?
Pražský přebor patří jednoznačně mezi ty nejkvalitnější, a to i díky tomu, že koncentrace fotbalistů je v Praze opravdu vysoká. Přece jen bych ale řekl, že přebor Středočeského kraje je ještě o něco kvalitnější. Je náročný na cestování, není jednoduché do něj postoupit a obecně se těší výborné reputaci.
Kdo je v letošní sezoně hlavním favoritem na postup a které kluby jsou naopak považovány za největší adepty na sestup?
To je poměrně složitá otázka. Myslím, že strašák sestupu se bude vznášet hlavně nad Uhříněvsí a Podolím. Záchranářské boje se dále mohou týkat i Kunratic, Tempa B a Aritmy B, ale spíše předpokládám, že A-týmy své rezervy spadnout nenechají. U Aritmy B ale nelze nic vyloučit, jelikož se údajně potýká s personálními problémy. Pak jsme tu samozřejmě také my. Uvidíme, do jaké míry dokážeme být v této sezoně konkurenceschopní.
Pokud jde o postup, tak bych jmenoval Zličín, Kbely, Žižkov B a Vyšehrad. Poslední jmenovaný klub se už vzpamatoval z problémů minulosti a má ambice postoupit do divize. Viktorka zase přilákala pár bývalých ligových hráčů, takže má také v záměru mířit vysoko.
V čem podle Vás tkví krása pražského přeboru? Proč stojí za to tuto soutěž sledovat?
Pražský přebor může nabídnout vyrovnané zápasy a pěkný fotbal. Lákadlem jsou také mladé ambiciózní naděje a bývalí ligoví hráči, kteří tu působí. Právě pro mladé je pražský přebor i vzhledem k vysoké míře medializace ideální soutěží pro to, aby ukázali, co v nich je, a vykopali si ještě prestižnější angažmá. Některé kluby, například Kbely, se navíc zápasy snaží pro fanoušky zatraktivnit i mimo trávník, a to třeba formou různých fanzón. Nesmíme zapomenout ani na dobré jídlo a pití, kterého je na utkáních pražského přeboru vždycky dost.
Jakým směrem se bude podle Vašeho názoru pražský přebor do budoucna ubírat? Jaké podle Vás mohou přijít změny?
Myslím, že systém soutěže je teď nastavený vhodně. Do posledních kol není jasné, kdo postoupí a kdo sestoupí, což soutěži přidává na atraktivitě. Je to opravdu skákaná do posledního kola, takže je stále o co hrát. Jestli by se něco dalo zlepšit, tak je to návštěvnost. První i druhá liga se v tomto směru zvedá, ale od třetí dolů už to je těžší. Je ale potřeba říct, že se Pražský fotbalový svaz v tomto ohledu snaží. Snaží se ligu mediálně zviditelňovat, a dokonce publikuje i vlastní podcast.
Aby toho nebylo málo, mnoho let jste zastával funkci hlasatele na Dukle Praha. Jak jste se k této práci dostal?
Začalo to komentováním futsalu během koronavirové pandemie. Diváci tehdy měli zakázáno chodit na zápasy, a tak jsme se jim zážitek snažili poskytnout alespoň formou živých přenosů. Ne vždy jsme se setkali s pozitivní odezvou, ale většinou ano.
Přes bývalého spolužáka z vysoké školy jsem se poté dostal na Duklu, kde jsme začínali se streamy ženského týmu, ale pak se to rozšířilo i na v té době druholigový mužský A-tým. Následně mi byla nabídnuta pozice hlasatele a tiskového mluvčího Petra Rady. V tom druhém případě se jednalo o sdílenou pozici, od které jsem později upustil, ale hlasatelství mi zůstalo tři roky.
Můžete se podělit o nejkrásnější vzpomínku, kterou jste v této funkci zažil?
Nejraději vzpomínám na postup do první ligy a zápasy s velkými týmy, na které se koneckonců vždy těšil celý klub. Často jsme s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii a bodovat, což zážitek ještě umocnilo. Na stadionu navíc vždy panovala úžasná atmosféra, i když to bylo spíše zásluhou hostujících fanoušků.
Byl jste za ta léta svědkem i nějakého bizáru?
O několik historek se mi postaral pan trenér Rada. Když byl kvůli nějakému svému prohřešku vykázán a nemohl sedět poblíž klubovny, tak většinou zamířil právě do hlasatelny. Bylo zajímavé sledovat, jak zápas prožívá a co se mu honí hlavou, ale problém byl, že pak bylo velmi těžké se na cokoliv soustředit. Obzvlášť během baráže s Vyškovem jsem ocenil, že nakonec místnost opustil a našel si útočiště jinde.
Můžete se s námi podělit o důvod, proč jste se rozhodl odejít, a nastínit nám, co Vás čeká do budoucna?
Odešel jsem po vzájemné dohodě. Naskytla se mi možnost pracovat na pro mě o něco zajímavějším projektu, konkrétně na Socca Czech Lize, tedy na lize malého fotbalu. Dukle bych tedy nemohl věnovat tolik času, kolik bylo třeba, a to i kvůli tomu, že jsou tuto sezonu utkání zasazená především do odpoledních hodin. Vzhledem k tomu, že jsme se navíc úplně neshodli na osobních podmínkách, jsem se tedy rozhodl odejít. Teď se budu soustředit na fotbal, malý fotbal a komentování.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
