Článek
Ve svých teprve sedmnácti letech tak před pár dny s pražským klubem podepsala první profesionální kontrakt. V exkluzivním rozhovoru promluvila mimo jiné o svých začátcích v áčku, o nezapomenutelném zápase proti Nordsjællandu nebo o silném vztahu k mateřskému klubu.
Pozici jedničky jste původně získala tak trochu náhodou. Tušila jste už tehdy, že by z toho nakonec mohlo být něco víc než jen záskok za zraněné kolegyně?
Na začátku mě to nenapadlo, protože jsem ještě úplně neznala nového trenéra a nevěděla jsem, jaký brankářský styl preferuje. Snažila jsem se do toho ale od začátku vlétnout tak, aby bylo vidět, že i když nejsem zrovna nejvyšší, tak to dokážu vynahradit svým herním stylem. Právě ten se trenérovi nakonec zalíbil, a tak prosadil, abych dostala šanci i v dalších zápasech. Pokud by nás trénoval někdo jiný, možná by bylo všechno jinak.
Nebála jste se trochu, že Vás Vaše spoluhráčky vzhledem k tak nízkému věku „nebudou brát“?
Už během svého posledního půlroku v juniorce jsem často chodila trénovat s áčkem, takže jsem se s týmem už znala. Spoluhráčky mě přijaly velmi dobře, hlavně ty starší se snažily, abych zapadla. Komunikovaly se mnou, před každým zápasem mi radily a celkově mi dost pomáhaly.
Hrdinkou jste se stala především v zápase kvalifikace Ligy mistryň s Nordsjællandem, kde jste se blýskla dvěma chycenými penaltami. Považujete to za svůj vůbec největší individuální úspěch?
Určitě ano, ale roli hrálo i to, že zápas proběhl na Letné a přišel se na nás podívat slušný počet fanoušků. To na běžných ligových zápasech nebývá zvykem. Po utkání jsem také vůbec poprvé absolvovala rozhovor pro Českou televizi, což tento neskutečný zážitek ještě umocnilo.
Jste tedy pro to, aby ženy častěji hrály přímo na Letné?
Všechno má své pro a proti. Zápasy na Letné beru jako možnost zahrát si na lepším trávníku a také jako odměnu za práci, kterou dlouhodobě v ženském úseku odvádíme. Na druhou stranu v Česku zatím na ženský fotbal tolik lidí nechodí, takže z tohoto hlediska jsou vhodnější menší stadiony.
Nyní Vás v rámci Europa Cupu čeká dvojzápas s Austrií Vídeň. Řeší se v týmu už nějakým způsobem příprava na tohoto soupeře, nebo je to ještě daleko?
Zatím v přípravě o Austrii nepadlo ani slovo, vždy se striktně soustředíme na nejbližší zápas. To platí třeba i v případě derby. I pokud nás před zápasem se Slavií čeká nějaký papírově slabší soupeř, tak nepředbíháme a v přípravě se zaměřujeme na něj.
I mimo Evropu se Spartě daří. Vypadá to, že by po letech znovu mohla získat mistrovský titul. Co by to pro Vás znamenalo?
Jelikož v dospělém fotbale ještě moc dlouho nejsem, tak nedokážu říct, co přesně by to ve mně vyvolalo, ale myslím, že by titul jen znásobil můj celkově skvělý dojem z tohoto týmu a tohoto angažmá. Hlad po titulu je ale patrný v celé kabině a myslím, že by si Sparta po tolika letech mistrovský pohár už konečně zasloužila.
Začínala jste na Pšovce Mělník, a když se člověk podívá na jejich web, tak je vidět, že jsou na Vás ve Vašem mateřském klubu náležitě pyšní. Když přijedete domů, těšíte se nyní větší pozornosti ze strany místních?
Ano, mého taťku dokonce lidé často zastavují na ulici a ptají se na mě. Pšovka je pro mě více než jen mateřský klub. Sídlí v podstatě za naším domem a taťka tam navíc nějakou dobu dělal správce. Se všemi si tam tykám a všechny znám, je to zkrátka taková jedna velká rodina. Kdykoliv přijedu z Prahy domů, tak tam zajdu všechny pozdravit a popovídat si s nimi. Když na Pšovce teď v prosinci pořádali vánoční akci, tak mě pozvali, abych jim tam vyprávěla o své fotbalové cestě, a nakonec ode mě dokonce chtěli i podpisy. Přišlo mi to trošku vtipné, ale zároveň i moc hezké.
Pocházíte tedy z fotbalové rodiny?
Je to tak, fotbal hrával jak táta, tak i děda, ale na rozdíl ode mě hráli oba v útoku. Já jsem v něm sice také začínala, ale v mladších žácích jsem se náhodou dostala do brány a už mi to zůstalo.
Studujete obchodní akademii. Jak těžké je skloubit režim profesionální fotbalistky se školou?
Moje škola je propojena se Spartou, takže mi od podzimu umožnila distanční výuku. Fyzicky tedy do školy denně nemusím, místo toho se učím doma a pak chodím jen na testy. Musím ale přiznat, že jsem si myslela, že to bude jednodušší. V první části sezony měla Sparta dost nabitý program, takže jsem školu odkládala a známky jsem si doplňovala až na poslední chvíli. Teď už ale trochu vím, jak na to, takže druhé pololetí bude o něco jednodušší.
Uvažujete do budoucna i o zahraničním angažmá?
Mým snem je Real Madrid. Španělský fotbal je mi blízký, protože se v něm klade důraz na techniku a celkově více odpovídá mému stylu hry. Nechci jen pasivně stát za obranou, takže se snažím hrát odvážně a nebojím se riskovat, jelikož si myslím, že taková hra je pro tým přínosnější než hraní na jistotu. Pokud by ale nevyšlo Španělsko, tak budu šťastná za jakýkoliv tým z top pěti nejlepších soutěží, který hraje evropské poháry, nejlépe Ligu mistryň.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
