Článek
Autor, jenž si i po letech pečlivě střeží svou identitu, si čtenáře získal svým autentickým pohledem sparťana, který se nebojí otevřeně vyjádřit svůj názor. V rozhovoru jsme se ohlédli nejen za začátky celého projektu, ale mluvili jsme také o aktuální sezoně, stavu kádru, návratu Briana Priskeho a starých i nových lídrech.
Jste autorem facebookového deníku Číslo 34, ve kterém se již několik let zaměřujete na pražskou Spartu. Co Vás přivedlo k nápadu si tento profil založit?
Letos to bylo deset let (usmívá se). Důvodů je víc, ale ten nejdůležitější asi byl, že jsem chtěl vytvořit místo, kde budu moct sdílet své emoce a pocity z fandění. Nebavily mě články, ve kterých byli všichni redaktoři nezávislí a nikomu nefandili. Chtěl jsem psát jako sparťan pro sparťanky a sparťany a věřil jsem, že se najdou lidé, které to bude bavit.
Po celou dobu existence profilu kladete důraz na svou anonymitu. Proč jste se pro ni rozhodl?
Na začátku jsem o tom ani moc nepřemýšlel. Nenapadlo by mě, že by mě někdo vůbec chtěl osobně poznat. Později mi to přišlo naopak zajímavé. Kdo čte můj blog nebo mě slyší v podcastu, může vnímat čistě jen můj názor bez ohledu na to, zda mu jsem, či nejsem sympatický. Občas to přináší vtipné situace, když třeba stojím ve frontě na vstup na stadion a lidi se baví o tom, co jsem napsal, nebo když jedu na zápas a vidím, že někdo čte můj status v tramvaji (směje se).
Uvažoval jste někdy o tom, že svou identitu čtenářům odhalíte?
Ani moc ne. Myslím, že by to trochu ztratilo kouzlo. Čas od času se někomu představím, například v situaci, kdy s někým něco řeším v soukromých zprávách a pak ho potkám v reálu. Přijde mi to v takovém případě jako slušnost.
Co se samotné Sparty týče, jak zatím hodnotíte tuto sezonu, a to jak na domácí, tak i na evropské scéně?
V domácí soutěži jsme začali výborně. V zápasech jsme měli mnoho šancí, ale taky jsme jich dost neproměnili. Po derby, které jsme měli vyhrát, jsme se celkem zasekli. Zbytečně jsme si nechali utéct spoustu bodů. Nejvíc mě štve ztráta na Slovácku a domácí remíza s Teplicemi, ale když si uvědomím, kde jsme byli v závěru loňské sezony, nevidím současnou situaci až tak tragicky. Věřím, že se opět rozjedeme.
Co se týká Evropy, tak tam samozřejmě cením postup. Předkola jsou vždycky zrádná a my jsme si bohužel jistotu v evropských pohárech prohráli loni v Olomouci. Ve skupině jsme začali výhrou. Zápas na vodě v Rijece nechci ani komentovat, v normálních podmínkách bychom tam vyhráli. Raków se jen zařadil do poslední výsledkové mizérie. Máme čtyři body. Není na co čekat, musíme zabrat. Nepostoupit dál by bylo obrovské zklamání.
Souhlasil byste s tvrzením, že se Sparta nyní herně a výkonnostně nalézá zhruba někde mezi tím, kde se nacházela během oněch dvou veleúspěšných mistrovských sezon, a tím, kde skončila loňský hororový ročník?
Myslím, že jsme dál. Loni bylo na konci sezony špatně prakticky všechno. Absolutně jsme to nezvládali v hlavě. Letos jsme začali výborně, teď to trochu drhne. Stále jsme na tom ale bodově slušně. Musíme na to teď reagovat a znovu to nakopnout. Realita je, že se s příchodem nových majitelů liga hodně zkvalitnila, každý se chce proti nám vytáhnout. My na to ale musíme být připravení a dělat vše pro to, abychom už tolik bodů zbytečně neztráceli.
Jak jste reagoval na návrat Briana Priskeho?
S nadšením. Nikdy jsem mu jeho odchod nezazlíval, přál jsem mu úspěch v Nizozemsku. A jsem rád, že se vrátil. Když ho poslouchám v rozhovorech nebo na tiskovkách, působí na mě velmi dobře. Naživo je to ale ještě silnější. Tam absolutně rozumím, proč za něj někdo půjde na hřiště odevzdat úplně všechno, má obrovské charisma. Že umí být úspěšný, to prokázal za ty dva roky dokonale.
Když už jsme u trenérů, jak s odstupem hodnotíte působení Larse Friise? Myslíte si, že obrovská vlna kritiky, se kterou se musel minulou sezonu potýkat, byla fér?
Obecně je těžké přejít z pozice asistenta do role hlavního trenéra. Kontinuita není všechno a možná se až moc přecenila. Ty role jsou rozdílné. Jestli byla kritika fér? Ve fotbale to skoro nikdy není spravedlivé a je obecně složité trénovat Spartu (nebo jí i jen fandit). Každý zápas musíte vyhrát, a jakmile jen jednou ztratíte, dostáváte se pod obrovský tlak, který se nabaluje.
Stejně jako jsem nebyl zastáncem mezi fanoušky oblíbené teze, že za vzestupem naší hry v Priskeho prvním angažmá stál primárně Lars Friis, tak stejně tak si nemyslím, že byly problémy loni způsobeny jen jeho kroky. Obrovsky nám třeba uškodil odchod Ladislava Krejčího. Tak moc, že jsme si to ani nedokázali představit. Každopádně tím, že Lars nesl hlavní zodpovědnost, tak byl jeho konec bohužel jen logickým vyústěním.
Kde aktuálně vidíte největší nedostatky sparťanského kádru? Kde bude v zimě třeba posílit?
Potřebujeme hlavně levého stopera, levého wingbacka a někoho kreativního do středu jako alternativu za Kairinena, aby nehrál všechno. Pokud by odešel Kaan, tak možná i dva. Koneckonců jeden z důvodů, proč jsme šli s výkony tak dolů, je i ztráta Kofoda Andersena, který hrál v úvodu sezony výborně. Tím dalším důvodem je pak zranění Haraslína. Znovu nám z hřiště zmizel lídr, protože kdo sledoval pozorně, viděl, co pozitivního s ním páska udělala a jaký to mělo vliv na celý tým.
Co podle Vás naopak funguje?
Jsem moc rád za návrat Kadeřábka. Není to typický lídr do kabiny, ale plní roli lídra tím, že jde příkladem. Za dobrý přestup považuji Mercada. Před zraněním se mi hodně líbil Šulo, u něhož doufám, že na své výkony naváže. To platí i u Albiona, který se ale podle mě jen potřebuje trefit. A konečně Patrik Vydra a Adam Ševínský. Tady budu nejspíš v neshodě s mnoha fanoušky, ale myslím, že oba mají před sebou skvělou budoucnost (usmívá se).
V internetových diskuzích se fanoušci asi všech klubů na světě občas pouštějí do debaty o hráčích s nevyužitým potenciálem. Když se podíváte do letenského kádru, vidíte tam někoho, kdo má obrovský potenciál, který ale Sparta zatím nedokázala zužitkovat?
Momentálně vidím dva, Santiaga Enemeho a Kevina-Prince Millu. První má zajímavé záblesky, ve kterých ukazuje nečekaná řešení. Měli bychom se toho snažit využít hlavně v situacích, kdy proti nám týmy betonují na půlce své obranné poloviny. Kevin je pro mě hodně perspektivní hráč. Bude to mít ale složité, protože na hřišti nepůsobí tak ladně jako jiní hráči. Může vypadat i nemotorně, ale má obrovskou sílu a velký potenciál.
Obraťme pozornost na brankářský post. Peter Vindahl Jensen byl v minulé sezoně velmi často kritizován a i v tomto ročníku se tyto vlny kritiky občas vracejí. Jak Peterovy výkony vnímáte Vy?
Vnímám ho jako typ brankáře, který nedělá zbytečné zákroky, čímž štve fanoušky. Lidé mají rádi hráče, kteří udělají skluz u lajny pro míč, přestože ho nemohou mít. Vnímají, že tím hráč vyjádří snahu a bojovnost, i když je to v dané situaci úplně k ničemu. Stejné je to u brankářů. Někteří skočí po balonu, i když vědí, že na něj nedosáhnou. Peter takový není, což mu škodí. Lidé mu pak vyčítají střely, které pokrýt ani nemohl. A často se zapomíná na chyby obrany, které dané akci předcházely.
Matěj Kovář je dle mého názoru dost podobný typ a vyčítaly se mu úplně stejné věci, jen se na to už zapomnělo. Já myslím, že je Peter velmi slušný brankář, který je navíc perfektní v práci nohama. Právě to trenér Priske potřebuje, a proto ho také staví do základu.
Zahleďme se na chvíli do budoucnosti. Adam Ševínský je často přirovnáván k Ladislavu Krejčímu a je mu předpovídáno, že by se jednou mohl také stát kapitánem Sparty. Vidíte to v něm i Vy?
Ano, vidím v něm lídra. Na hřišti navíc potřebujeme emoce, zvlášť v obraně. Soupeř musí vědět, že ho tam nečeká nic pěkného a že by se měl rychle klidit pryč. Když se v obraně objeví trio Zelený, Panák a Uchenna, jsem jako na trní. Emmanuel je chodící žlutá karta, Pany a Zelí zase chodící slušnost.
Když už jsme u kapitánské pásky, bylo rozhodnutí vzít (hlavní) kapitánskou roli z beder Filipa Panáka správné?
V první řadě si myslím, že bylo velmi špatným rozhodnutím mu ji vůbec dávat. Ladislava Krejčího nahradit nelze, přesto jsme se o to měli snažit. I když někteří hráči a experti tvrdí, že není důležité, kdo je kapitán, já s tím nesouhlasím, obzvlášť ve Spartě. Je to pocta, která s sebou přináší spoustu úkolů vůči klubu, týmu, fanouškům, médiím, veřejnosti, ale i třeba rozhodčím.
Mám Panyho lidsky moc rád a jako každému jinému hráči Sparty mu přeji jen to nejlepší. Bohužel v něm lídra vůbec nevidím. Není typem hráče, který nás zvedne, když nám to nepůjde. Není to někdo, na koho se podívám a budu vědět, že to bude dobrý, ať už jako fanoušek, nebo jako spoluhráč na hřišti. Každý kapitán Sparty musí chápat odpovědnost a čest a tak to Pany bohužel i dle svých slov, která pronesl v podcastu Footcast, vůbec neměl.
Na svém Facebooku občas lehoulince zmíníte i politiku. Jak jste se minulý rok stavěl ke spekulacím o údajném národnostním rozkolu v kabině? Je podle Vás v této souvislosti přípustné, že někteří fanoušci poté v hledišti mávali srbskými vlajkami?
Když vezmu to, jak Sparta jako klub spojuje své fanoušky dohromady tím, že ji máme všichni společně rádi a zajímáme se o ni, tak není nic více rozdělujícího, než je právě politika. Na tom, komu fandíme, se shodneme snadno. Na politice? Ani náhodou.
Do kabiny nevidím, tak k údajnému sporu nemůžu říct vlastně nic. Jen možná to, že v situaci, kdy v týmu máme hráče z různých koutů světa, bychom měli být i v oficiální komunikaci maximálně opatrní, což v posledních měsících jsme.
Každopádně jsem přesvědčený, že na Letné problémy Balkánského poloostrova (ani žádné jiné oblasti) stejně nevyřešíme, takže je otázka, jaký má vlastně smysl se tím zaobírat. Obecně mi vadí cokoliv, co nás rozděluje. Oslabujeme se sami navzájem a tím i celý klub.
Fandění Spartě berete zeširoka. Kromě té fotbalové držíte palce i té hokejové. Co ženský tým? Snažíte se ho do nějaké míry sledovat?
Určitě, alespoň tedy co mi čas dovolí. Ženský tým sleduji hlavně na sítích a občas si pustím i nějaký sestřih nebo přenos zápasu. Teď mi sparťanky udělaly obrovskou radost z postupu do čtvrtfinále Europa Cupu. Dívám se ale také třeba na Chelsea, New York Rangers nebo Ferrari v F1, takže toho mám hodně a občas je třeba i dost vybírat, čemu dám přednost.
Přesuňme se na závěr ještě k reprezentaci. Na svém facebookovém účtu jste uvedl, že národní tým už pravidelně nesledujete a že dřívější vášeň, s níž jste se na repre díval, zmizela. Byl to pozvolný proces, nebo se jednalo o jeden konkrétní moment, kdy jste si uvědomil, že spojení s reprezentačním fotbalem už zkrátka tak silně necítíte?
Jako malý jsem reprezentaci fandil hodně, dokonce jsem si i hrál na české hráče. Postupem času jsem se ale dokázal mnohem víc identifikovat s klubem, jelikož jsem u něj měl silnější pocit vlastního výběru. Taky mi upřímně moc nepomáhá, jakým způsobem je český fotbal dlouhodobě veden, co v něm figuruje za lidi, jaké osoby jsou vybírány na nejrůznější pozice a jak se mnou jako s divákem komunikují. V poslední době se na zápasech repre zlepšila atmosféra, ale pamatuju také najaté bubeníky a trumpetisty. To už je naštěstí pryč. Když se dostaneme na závěrečný turnaj, tak se určitě podívám, ale pokud tam nebudeme, budu se na mistrovství těšit i tak.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
