Článek
Kingsley Coman opouští Bayern Mnichov. Desetileté působení francouzského křídelníka v Bavorsku je u konce. Autor vítězného gólu finále Ligy mistrů míří do Al-Nassru, a to za částku na saúdské poměry skromných 25-35 milionů eur, v závislosti na splnění určitých bonusů. Za 29letou oporu, která tuto dekádu nikdy nepřispěla méně než 1100 ligovými minutami, je to od Bayernu skutečně štědré gesto.
Nabízí se proto logická otázka - proč Bayern Mnichov na takový obchod přistupoval? Koneckonců, za Luise Díaze, pomyslnou náhradu Comana, avšak hráče o pouhého půlroku mladšího, poslal Bayern do Liverpoolu víc než dvojnásobek. Odpověď je přitom velmi prostá: platy.
Platová struktura mnichovského velkoklubu se za působení Hasana Salihamidžiće v roli sportovního CEO vymkla kontrole. Podpisy hráčů jako Leroy Sané a Lucas Hernández vyvolaly dominový efekt. Následovalo prodloužení smluv Comana, Leona Goretzkého, Joshuy Kimmiche či Serge Gnabryho, které všechny zohledňovaly kontrakty nových figur v kabině.
Právě Max Eberl, aktuální sportovní ředitel klubu, je dle mnohých reportů z Německa úkolován navrácením platové struktury klubu zpět do „vyrovnanějších a rozumnějších časů,“ můžeme-li si propůjčit citaci Karla-Heinze Rummeniggeho z jeho kritiky rostoucích platových nároků hráčů a jejich agentů.
Hráči a jejich agenti v [nárůstu počtu utkání] sehráli svou roli. Neustálým požadováním vyšších mezd tlačili kluby k tomu, aby se snažily o větší příjmy. A odkud ty peníze pocházejí? Z více zápasů. Proto si myslím, že je načase, aby se všichni zúčastnění sešli a vedli klidný a racionální rozhovor o tom, jak můžeme vrátit hru – a byznys, který za ní stojí – zpět do vyrovnanějších a rozumnějších časů.
Prodejem Comana Bayern Mnichov seškrtl ze svého rozpočtu na výplaty údajných 17-18 milionů eur ročně. Podobný krok navíc není v posledních letech na Säbener Straße neobvyklý. Jen toto léto můžeme k úsporám připočíst neprodloužené kontrakty Thomase Müllera či Leroye Saného.
Ber, nebo nech být & laťka se snižuje, jaké má Eberl metody?
Dva příklady za všechny z repertoáru Maxe Eberla jsou odchody Saného a Matthijse de Ligta. Sága okolo německého křídelníka je v myslích fanoušků Bayernu stále živá. Sané dohrával uplynulou sezonu s výhledem na končící kontrakt, zapsal jedenáct ligových branek, za Kanem, Musialou a Olisem byl nejlepším střelcem týmu. Přesto nabídka nové smlouvy nedosahovala ocenění té předešlé.
Sané při svém příchodu z Manchesteru City nastavil laťku pro budoucí kontrakty křídelních hráčů převyšující 15 milionů euro [capology.com]. Některé zdroje uvádějí, že jeho smlouva měla přijít Bayern na 17-18 milionů eur ročně. Nová nabídka? 10+5 v bonusech.
Zprvu vše nasvědčovalo pohodlnému prodloužení, čtyřnásobný vítěz Bundesligy měl být ochotný takovou nabídku přijmout. Následně se však situace zkomplikovala. Co zprvu vypadalo jako požadavek na zahrnutí podpisového bonusu, přerostlo v nespokojenost i s nabízenou částkou jako takovou. Reakce klubu? Podpisový bonus nebude, celková částka taky neporoste, jen se zvýší garantovaný podíl. Na to Sané nepřistoupil a nyní už hraje v Turecku [Sky Sport, Florian Plettenberg, Tobi Altschäffl].
Řešení celé situace nepomohla skutečnost, že si Sané jako svého zástupce pro jednání v jejich průběhu zvolil izraelského agenta Piniho Zahaviho. On a jeho agentura, jež aktuálně zastupuje například i Christophera Nkunku a Jonathana Taha, nemá v Mnichově nejlepší reputaci. První jmenovaný hráč je spojován s Bayernem, druhý je aktuálně již oporou Die Rekordmeister. Do nemilosti důležitých mužů za dřevěnými stoly na Säbener Straße se Zahavi dostal, když z klubu odváděl do Španělska Roberta Lewandowského a Davida Alabu.
Zatímco příběh „Sané“ je ukázkou jistých hranic, které Max Eberl odmítá překročit, situace kolem obchodu stopera De Ligta je ztvárněním preventivního pragmatismu. Nizozemský střední obránce opouštěl Bayern Mnichov v létě 2024 a připojil se do řad Manchesteru United. Důvod? V druhé řadě sportovní, především ale finanční.
De Ligt v Bavorsku nikterak nestagnoval. Hráč v Ajaxu slavný pro svou rozehrávku se pod vedením Juliana Nagelsmanna zapsal jako velmi platný aktivní obránce, zatímco pod taktovkou Thomase Tuchela exceloval jako více ortodoxní opora zadních řad. Předpoklad, že by se nedokázal přizpůsobit hře Vincenta Kompanyho, je tak přinejmenším odvážný.
Problém byl jinde. De Ligt si měl v Mnichově přijít na údajných 16 milionů eur. Mezi obránci Bayernu nejvíce. Zároveň se blížilo v dnešních dnech již aktuální téma prodloužení kontraktu s Dayotem Upamecanem, stálicí sestavy. Bez De Ligta v kabině laťka týkající se výše platu opor zadních řad v Allianz Areně poklesla.
Jakkoliv se pozorovateli z vnější může jednání Bayernu Mnichov na přestupovém trhu jevit nepřesvědčivě, Max Eberl plní cíl - alespoň tak, jak o něm reportoval Tobi Altschäffl pro SportBild; snížit výdaje klubu na platy o 20 % do konce roku 2025.
Autor: Daniel Krob
