Článek
Madrid si přijel do Prahy zatrénovat na Letnou a domácí jako by nevěřili během druhého poločasu, co že se to na hřišti děje. Abych nebyl jen kritický, tak úvod Spartě, jestli se to tak dá říci, vcelku vyšel.
Když v úvodních minutách Sparta vysoko napadala rozehrávku soupeře, říkal jsem si, že to dnes půjde. Jenže domácí v dnešní realitě neumějí bránit, a jakmile Atlético zaútočilo, tak zmatky v obraně zapříčinily, že takřka každý útok smrděl gólem. Těžko hodnotit míru zavinění Vindahla u některého z gólů, ale přišlo mi, že u všech neměl také svědomí čisté.
Co mě ovšem zaráží více, je obranná součinnost při bránění útoků soupeře. Julián Álvarez si to několikrát mašíroval třicet metrů středem hřiště a nikým nebyl atakován. Za mě nepochopitelné. I kdyby byl faulovaný za žlutou, akce by se přerušila a on už by si také dával pozor. Problém byl v tom, že ho neměl kdo faulovat, protože na půlicí čáře několikrát nikdo ze Sparty nebyl. Přebírání hráčů ve vlastním pokutovém území katastrofální. I když v něm bylo domácích hráčů většinou dostatek, tak byli tak daleko od protihráčů, že pro ně nebyl problém zakončit. Bylo to takové naivní. Kdo tedy obraně šéfoval, tak to jsem nerozluštil. Vindahl se po každé obdržené brance jen bezmocně díval na hráče před sebou. Nikdo nikoho neseřval, nic. To je dnešní Sparta. Bez emocí, zápalu, agresivity.
Jsem si vědom síly soupeře, ale většina gólů byla zase po sparťanských chybách. To je letos opakující se tajenka, kterou na Letné nedokážou rozluštit.
Směrem dopředu není co hodnotit. Možná mě jen zarazilo, že nenastoupil Olatunji v základu. Dalo se totiž předpokládat, že Sparta bude pod tlakem, a Olatunji umí podržet balon vepředu a vybojovat si faul. Jinak přechodová útočná fáze se zastavovala v úctyhodné vzdálenosti od brány Madridu.
Nechci být dalším, co střílí do poraněné sparťanské nohy, ale nejde pořád říkat, že jsou v krizi. To všichni vidí. Fanoušky zajímá, jak bude reagovat vedení. Trochu mi přijde, že už letošní sezonu odpískalo, a tak čeká až na zimu, kdy začnou pohyby v kádru a možná i na trenérské lavičce. Lars Friis o rezignaci po debaklu neuvažuje. Bohužel mi připadá, že nekompaktnost při bránění a nulová přechodová fáze dopředu jdou právě za trenérem. Ten určuje způsob hry, takže tohle jde za ním. Samozřejmě mu nevyčítám, když někdo udělá individuální chybu, ze které padne gól, za to vážně nemůže, ale za způsob hry ano, a ten je příšerný dopředu i dozadu.
Kdo by to byl řekl po prvních dvou zápasech v Lize mistrů, že dnes budu psát o Spartě zničené, na dně a v krizi.
Atlético prokázalo obrovskou kvalitu, kterou Sparta nebyla schopna akceptovat. Taková je realita. Mě jen mrzí, že to soupeřům tak strašně usnadňuje, že jim vlastně ani nedá moc práce současnou Spartu porazit. Před prvním utkáním se Salcburkem jsem psal, že si přeji, aby Sparta každého potrápila, s každým si to rozdala na férovku, a když odejde poražena po boji, tak jí zatleskám. Bohužel nyní není čemu tleskat, jen se modlit, aby Sparta ten další zápas zvládla.
Zranění Lukáše Haraslína je pro Spartu ne špatná zpráva, ale naprosto katastrofální. Nikdo ho nenahradí, a to říkám ve vší úctě k ostatním. Jeho kvalit nikdo momentálně nedosahuje. Když jsem viděl jeho bolestivou grimasu, bylo mi jasné, že to bude na dlouho.
Pokud chce hrát Sparta příští rok alespoň nějaký evropský pohár, musí vedení současnou situaci urychleně řešit. O Lize mistrů se už nemá cenu moc bavit, jde jen o to ji se ctí dohrát. Teď jde o to, aby hlavně v Chance Lize udržela nějakou šanci se porvat o druhé místo, tedy spíše už jen o třetí.
