Článek
Aktobe porazila doma o čtyři branky a v lize si poradila s Pardubicemi. Ararat - Armenia vyřadil ve druhém předkole po prodloužení Universitateu Kluž na venkovním hřišti, takže si Sparta musela dát pozor, aby zápas nepodcenila.
Priske nechal odpočívat v posledním ligovém kole Birmančeviče a očekávalo se, že ho nasadí v Konferenční lize. Trochu překvapilo nasazení Cobbauta, ale jinak základní jedenáctka, kterou sestavil sparťanský trenér, nepřekvapila.
Inkasovaná branka Spartu probrala
Úvod naznačil předzápasové prognózy moderátorů, že má dnešní soupeř v oblibě držení balonu. Sparta na začátku utkání nechala Ararat hrát a náznaky útočných akcí si hlídala. Dvojnásobný mistr arménské ligy a loňský vicemistr nevypadal odevzdaně i přesto, že ligové utkání hrál v pondělí. Sparta vypadala trochu překvapeně, jelikož se soupeř nebál kombinovat, a tak se nemohla k ničemu dostat.
Naopak Ararat se dostal v sedmé minutě ke standardce, která nejprve mířila do tyče, ale odražený balon si našel za vápnem Juan Andres Balanta, v klidu si ho zpracoval, připravil si krátký rozběh a střelou nedal stojícímu Vindahlovi šanci. Kde stáli vystupující hráči domácího celku, to mi bylo záhadou. Co měl Balanta času, to bylo až k neuvěření.
Trochu jsem doufal, že to Spartu probudí, protože do té doby se k ničemu nedostala a spíše čekala, co předvede Ararat. A skutečně se domácí probrali. Od inkasované branky v podstatě nepůjčili hostům míč.
Za pět minut mohlo být vyrovnáno, ale po skvostné Haraslínově přihrávce nedokázal ani nadvakrát dostat míč do sítě Sørensen. Sparta si musela na vyrovnání ještě chvíli počkat. V 16. minutě se dostal po odraženém rohu k míči Ryneš a věděl, co s ním. Propálil vše, co mu stálo v cestě, a bylo vyrovnáno. Tedy jen na chvíli, než rozhodčí po zhlédnutí opakovaných záběrů odpískal ofsajd.
Ararat vzápětí ukázal rychlý brejk, který vyřešil Vindahl. Na druhé straně vypálil hodně nepřesně Ryneš. Sparta vysunula presink a začala do soupeře bušit. A vyplatilo se. Ve 25. minutě už nebylo o regulérní brance pochyb. Autorem byl Vydra. Nejprve si balon zatáhl do vápna, předložil ho Rynešovi, který mu v pádu balon vrátil, a Vydra ho uklidil po zemi na zadní. No ještě že tak, ale Sparta musela pokračovat v tlaku. Fanoušci si po souboji Birmančeviče s hostujícím hráčem žádali pentli, ale píšťalka sudího zůstala němá.
Bránění Sparty při kombinacích soupeře bylo zvláštní. Znovu se zatáhla až téměř k vápnu, a Araratu tak nedělalo větší problém se k němu na dvě tři přihrávky dostat. Mně přijde, že takový styl bránění je dost riskantní, ale snad Priske ví, co dělá.
Naštěstí střela Kairinena, která letěla mimo, byla tečována do sítě. To se psala 34. minuta a Sparta šla do vedení. Kadeřábek mohl za minutku zvýšit, ale jeho střela byla odvrácena na roh. Uchenna to z něj mohl trefit, ale neměl přesnou mušku. Sparta dál tlačila a Ararat nezachytával rychlé kombinace domácích. Další přímák si vzal po faulu na Kadeřábka do parády Haraslín a neudělal to vůbec špatně. Vyražený balon se dostal k Birmančevičovi, ale ten nedokázal rychle reagovat a z dorážky minul. Tady už mohli domácí vést o tři branky, ale hosté měli zatím štěstí.
Haraslín to čtyři minuty před poločasem překombinoval. Místo střely chtěl kličku navíc, což se mu vymstilo. K zakončení se ani nedostal. Chybička Vindahla na druhé straně málem vedla k vyrovnání, ale centrovaný balon nakonec s problémy srazil na roh.
Komentovat mávané ofsajdy po deseti odehraných vteřinách, kdy může dojít ke zranění hráčů, asi nestojí za veliký komentář. To je neštěstí dnešního fotbalu. Chápu sporné, těsné postavení mimo hru, ale pokud je to jasné z kilometru, tak nechápu, na co se nechává tak dlouho hrát.
Pokud se vrátím ke hře v závěru první půle, tak Ararat získal zase trochu půdy pod nohama a už nepouštěl domácí do velikých šancí.
Sparta se v první půli znovu rozjížděla hodně pomalu a trochu to připomínalo utkání s Aktobe. Já čekal, jak domácí na soupeře vletí a ukáží od začátku roli favorita, ale byl to tým z Arménie, který šokoval Letnou. Spartu inkasovaný gól naštěstí probudil a po zbytek poločasu hrálo už jen jedno mužstvo. Sice to vedlo k otočení výsledku, ale ten mohl být i výraznější. Navíc dodám, že jsem nějak nerozklíčoval, proč nebyla Spartě uznána první branka. Já jsem tam nic neviděl. Obránce hostí stál před brankovou čarou a byl posledním hráčem, takže jaký ofsajd signalizoval sudí, nevím.
Pokud se mám vyjádřit k inkasované brance, kterou pustil Vindahl. Co říct, měl to mít, nebo ne? Jak jsem si to pouštěl, tak se mi zdálo, že to chytatelné bylo. Pochopitelně postavení a vystoupení domácích hráčů proti střelci bylo také špatné. Vindahl zaváhal i po centru, který si málem srazil do brány, a už slyším kritiku na jeho hlavu. Já se k ní připojuji. Jeho pozice jedničky je na pováženou. Žádný hráč v sestavě by neměl mít pocit, že je jeho pozice neotřesitelná, a to včetně gólmana.
Před druhým poločasem jsem si pokládal otázku, zda to tam napadá, nebo naopak Ararat překvapí nějakým brejkem do ne moc jisté obrany domácích. Jak teď umí Sparta soupeře zmáčknout a dostávat se do šancí, tak její bránění nějakou jistotou neoplývá. Často hráči couvají až do vlastní šestnáctky a to vždycky „smrdí“.
Fanoušci naznačili, kdo je jejich oblíbencem
Začátek druhé půle napovídal, že do ní domácí vstoupili soustředěnější než do té první. Po střele Birmančeviče nastavil nohu Kuchta, ale bohužel prokázal, že mu to v posledních zápasech nelepí. V mém okolí na něj slyším kritiku, ale já se ho zastávám. Vidím v jeho hře zaujetí a svým pohybem vytváří šance pro ostatní.
Faul Ryneše na hranici vápna zaváněl průšvihem. Přímák však mířil vysoko nad. Další minuty se snažila obě mužstva zrychlit přechody do útoku, ale vedlo to spíše k nepřesnostem na obou stranách. Tlak Sparty byl v prvních patnácti minutách takový bezkrevný. Hosté hráli na brejky a některé vypadaly docela nebezpečně.
V šedesáté minutě se po přesném a prudkém centru Ryneše dočkal Kuchtič. A bylo to za pět dvanáct, protože hned po brance šel z placu. Na něj nastoupil Rrahmani, od kterého se čekalo, že potvrdí svou střeleckou formu. Rynešova střela mířila nad a začalo to být na jednu bránu. Ararat se zatáhl a já doufal, že čeká na ránu z milosti. Teda alespoň ještě na dvě.
Zmíním vypíchnutí balonu Kadeřábkem a sprint za ním. Sice to nestihl, ale jeho bojovnost byla odměněna potleskem. Něco nepředstavitelného v loňské sezoně. Domácí se snažili, motali soupeře, ale v 70. minutě zůstával náskok domácích stále dvoubrankový. Diváci u televizních obrazovek i na stadionu vnitřně cítili, že by bylo dobré ještě nějakou trefu přidat.
Milla za Haraslína čtvrthodinku před koncem. To byl tah Priskeho na závěr utkání. Proč kapitán, který hrál velmi dobře, nevydržel celé utkání, netuším. O nějakém zranění nic nevím.
O chvíli později si vzal balon Birma, utekl přes celé hřiště a vybojoval penaltu. Tu si sám postavil a nazdar. Reakce publika na Letné naznačovala, kdo je jejich oblíbencem. Milla i Rrahmani odvedli také dobrou práci, když na sebe nalákali obránce a udělali Birmančevičovi dálnici.
Čerstvý Milla mohl zvýšit, ale jeho střelu Pinto vyrazil. Jestli se někdo ze střídajících hráčů chytil, byli to Milla s Rrahmanim. Naopak v minulém utkání slušně hrající Andersen nebyl takřka vidět. Domácí stále napadali rozehrávku, a tak si Ararat moc dlouho balonu neužil. Naopak domácí se hnali za navýšením výsledku. Neúnavný Kadeřábek vybojoval takový zkrácený roh, když doběhl zdánlivě ztracený balon. Z této standardky se nic neurodilo, ale mně se ta jeho buldočí povaha hrozně líbí. V devadesáté minutě oběhl tři protihráče a až ten poslední ho zastavil. Chtěl bych mít jeho plíce.
V nastavení předvedli střídající hráči domácích moc hezkou akci. Na jejímž konci byl Eneme, kterému zkazil radost Pinto. To byla tečka za úspěšným pohárovým vystoupením, ve kterém po prospinkaném úvodu Sparta přepnula na vyšší level a po zásluze zvítězila o tři branky. To by jí do odvety mělo dát potřebný klid. Postup si může prohrát jen sama.
Hráčem utkání je Sparta jako taková
Ararat předvedl, že je s balonem šikovný. Arménský klub ukázal, že mu rychlé přechody do útoku nedělají problém. Časem se ale nakonec ukázal rozdíl v kvalitě obou týmů. Sparta zejména ve druhém poločase předvedla, že hlad po vítězství teď pulzuje v žilách snad všech fotbalistů, co se zapojí na hřišti do hry. I když vedli domácí o tři branky, chtěli přidat další. Tady vidím obrovský rozdíl v přístupu a píšu to po každém utkání v této sezoně. Super. Na tu hladovost po úspěchu, která je na hráčích vidět, čekali sparťanští fanoušci hoooodně dlouho. Teď je jen potřeba v tomto přístupu vydržet a odměny za takové výkony budou přicházet.
Nechci říci, že odveta bude formalitou, protože Ararat měl několik nebezpečných rychlých výpadů do otevřenější obrany Letenských a často je nedotáhl jen nepřesnou finální přihrávkou. Jednou se předvedl i Vindahl, když vyrazil střelu mířící do šibenice, ale Sparta by si už postup neměla nechat utéct. Vyzdvihnout nějaký výkon nad ostatní je těžké. Kuchta zase makal a byl odměněn. Ryneš byl při chuti. Birmančevičovo sólo přes polovinu hřiště a následná penalta nebo neúnavný Kadeřábek. To jsou namátkou jen některé momenty či hráči, kteří dnes odvedli výborné výkony, takže pro mě hráčem utkání je dnes Sparta jako taková a její reakce na nepříznivý vývoj. Teď to potvrdit na Sigmě a pokračovat na vítězné vlně. Snad se to splní.
