Z peněz z brigády jsem si koupil letenku, aniž bych měl schválenou akreditaci, říká Radek Sedlmaier

Spolupracuje s předními fotbalovými médii, jako jsou časopis Hattrick nebo SPORTY TV, má za sebou nespočet rozhovorů s fotbalovými osobnostmi a podíval se na ty nejsledovanější zápasy i nejprestižnější fotbalové akce. 

V exkluzivním rozhovoru Radek Sedlmaier prozradí, jak vypadala jeho cesta, co si myslí o stavu české sportovní žurnalistiky a proč je podle něj Premier League nejlepší ligou na světě.

Tvým životním cílem bylo stát se sportovním novinářem, což se ti splnilo. Pamatuješ si okamžik, kdy sis uvědomil, že právě toto bude tvým posláním?

Vždy jsem měl tendenci věnovat se věcem, které nějak souvisely s natáčením nebo stříháním, navíc mě bavilo i cestování a komunikace. Jeden čas jsem měl dokonce ambici stát se hercem či režisérem a vzpomínám si, že ještě na základní škole jsem se zapojil do tvorby našeho vlastního školního časopisu, který jsme zpracovávali v Malování a ve Wordu. (úsměv)

Následně jsem asi před devíti lety začal vytvářet i různá storíčka na Instagram, abych své přátele informoval o tom, co se děje ve světě sportu. Poté jsem si postupně začal uvědomovat, že práce sportovního novináře shrnuje všechny oblasti, které mám rád a kterým bych se chtěl věnovat. Novinář musí totiž zastávat klidně až pět různých pozic a zároveň si musí umět poradit v každé situaci.

Jaká byla tvá cesta? Kde jsi začínal a co děláš teď?

Jak jsem již zmínil, bavilo mě cestování, takže jsem po základní škole zamířil na Střední odbornou školu ve Vlašimi, kde došlo na obor hotelnictví. Bylo mi jasné, že mi toto odvětví ale moc novinářských dveří neotevře, a tak jsem začal sbírat zkušenosti. Šlo o psaní článků, dělání rozhovorů, sbírání akreditací, které by mi pomohly při přijímacím řízení na vysokou školu.

Zpětně chci poděkovat učitelkám na střední škole. Měly pochopení pro moje aktivity ve volném čase. Jednou se stalo, že jsem hned po škole musel vyrazit do Olomouce na poslední kvalifikační utkání české fotbalové reprezentace proti Moldavsku o postup na EURO v Německu. Den poté probíhala ve škole klasická výuka. Ještě po půlnoci jsem odjížděl autobusem, abych se vrátil do Vlašimi před osmou ráno na první hodinu. Vždycky to chápaly a já si toho vážím.

Pro jaké konkrétní platformy jsi tehdy pracoval?

Začínal jsem u magazínu Fórum Sport, za což bych chtěl poděkovat především Jiřímu Kukalovi, který mi tehdy dal šanci. Byl to můj mentor a velký pomocník, kterého mám po boku dodnes. Právě on mi tenkrát poradil spoustu věcí do začátku, díky nimž jsem pak našel svou cestu, které jsem se držel. Nějaký čas jsem strávil také v Ruiku, ale po jednom nechvalně proslulém článku jsem se rozhodl odejít.

Rozhodl jsem se soustředit své úsilí na práci u Fórum Sport. Z mého pohledu to bylo správné rozhodnutí, díky kterému jsem postupně dosáhl pozice šéfeditora. Podařilo se mi nás dostat do akreditačního systému UEFA. Cesty mě přitom zavedly i do Football Clubu, kde jsem externě připravil pár rozhovorů, což mi umožnilo získat další cenné zkušenosti a rozšířit profesní záběr.

K tomu všemu následně došlo i na SPORTY TV a časopis Hattrick. Chci zpětně poděkovat redakci za důvěru. Poskytli mi možnost zrealizovat i pár rozhovorů v tištěném vydání.

Kdybys měl popsat své největší novinářské zážitky, jaké by to byly?

Jednoznačně Superpohár UEFA v Athénách. Bylo mi devatenáct let, neměl jsem žádného sponzora, a tak jsem si za peníze našetřené z brigády koupil letenku do Řecka, aniž bych věděl, zda mi schválí akreditaci. Bylo mi jasné, že nejprve musím prokázat, že jsem schopný se na takovou akci dostat a zároveň tam vyprodukovat potřebný dosah a zobrazení na sociálních sítích. Nakonec ale vše dobře dopadlo a já jsem měl možnost vidět svůj milovaný Manchester City i s Pepem Guardiolou.

Považuješ se tedy spíš za fanouška City, nebo za fanouška Pepeho?

Ve svých začátcích jsem na Twitteru vystupoval pod jménem Druhé zrození Guardioly, protože je mým životním vzorem. Líbí se mi, jak fotbal prožívá, jak ním žije a jak je schopný dostat z hráčů maximum. Když jsem měl v rámci Superpoháru později možnost položit mu otázku a dokonce se s ním vyfotit, tak se mi splnil sen a mohl jsem v sobě uzavřít první etapu své novinářské kariéry.

Co se týče City, moc mě mrzí, že jsem se do klubu zamiloval až po příchodu trenéra a zhlédnutí ikonického seriálu All or Nothing: Manchester City. Tento klub tak zůstane v mém srdci navždy, ačkoliv to možná mnoho lidí v České republice nedokáže pochopit.

Sen stát se sportovním novinářem není u mladých lidí nijak ojedinělý. Co bys těmto lidem doporučil? Je důležité začít co nejdříve?

Asi bych úplně neřekl, že klíčem je začít co nejdřív. Já od spousty lidí slýchám otázku, kam vlastně spěchám. Myslím, že každý má svůj osud rozdílný. Minulý rok jsem si myslel, že vrcholem mé dosavadní práce bylo mistrovství Evropy v Německu, ale pravda je taková, že vše pokračuje dál a přicházejí další a další výzvy. Pokud bych měl mladým novinářům a novinářkám něco poradit, tak bych jim doporučil obklopit se cílevědomými a zapálenými lidmi se stejnými zájmy. Je totiž naprosto zásadní, abyste se pohybovali v prostředí, které vás motivuje a které vás posouvá vpřed.

Co si zpětně myslíš o studiu žurnalistiky na VOŠP nebo na univerzitě? Je to dobrá průprava, nebo se člověk obejde i bez něj?

Já osobně mám zkušenosti z Vyšší odborné školy Publicistiky. Jsem rád, že jsem se pro ni rozhodl, a své rozhodnutí bych určitě neměnil. Důraz je kladen především na všeobecnou praxi, ale jak jsem již zmiňoval, vůbec nejdůležitější je to, že jsem během studia získal kontakty a také komunitu, která mě neustále posouvá dál.

Řekl bys tedy, že už jen vzhledem k získávání kontaktů se studium vyplatí?

Ano. Za těch šest let, co sportovní novinařinu dělám, jsem si uvědomil, že nejdůležitější jsou v této branži právě kontakty a vytvoření si sítě lidí, od kterých můžete čerpat informace a s nimiž můžete spolupracovat.

Jak vnímáš českou fotbalovou žurnalistiku ve srovnání s tou evropskou?

Já v Česku cítím zájem a chuť českých čtenářů a fotbalových fanoušků například o články na způsob The Athletic nebo The Guardian. Domnívám se, že český trh by již dokázal ocenit projekt typu Sky Sports News, tedy kanál, který funguje dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Novinářská práce se mění, spíše než kvalita je nyní důležitější kvantita a rychlost. Každopádně se také ukazuje trend, že novináři musejí mít nějakou tvář, nějakou značku, musejí být zkrátka vidět. Jde to znát i v českých médiích, která se snaží své novináře protlačit a prezentovat je.

Je to tedy o tom, že lidé nechtějí číst články od nějakého anonyma, ale někoho osobitého, kdo má svou vlastní image?

Ano, už to není tak, že se člověk jde na web podívat jen na výsledek zápasu, ale zajímá ho, co si o zápase myslí daný novinář nebo novinářka. S tím souvisí i větší míra zpoplatněného obsahu, která se bude ještě zvyšovat. Je to jedině dobře, protože tím roste konkurence, což vede také ke zkvalitňování zpoplatněného obsahu.

Poměrně nedávno sis založil profil na Herohero. Na jaký obsah se na této platformě zaměřuješ?

V poslední době to vypadá tak, že v České republice každý týden vznikne nový fotbalový podcast. (úsměv) Z tohoto důvodu jsem se i já snažil se nad tím zamyslet a rozhodl jsem se, že by Herohero mohlo být vhodnou platformou, na které bych propagoval svoji práci. Zpočátku se jednalo o finále evropských pohárů. Na základě reakce lidí a získaných předplatitelů jsem zjistil, že by to určitě mělo své publikum a nějakou budoucnost, pokud by se zapracovalo na některých aspektech.

Nyní bych byl rád, pokud by se mi podařilo na Herorero rozjet rozhovory s fotbalisty a lidmi kolem fotbalu. Jak už jsem zmiňoval, vím, že takových podcastů existuje hodně, ale řekl bych, že lidé placené podcasty sledují proto, že mají daného člověka rádi a že se jim líbí forma vedení rozhovoru.

Obraťme list. Jakožto fanoušek Manchesteru City máš o Premier League jistě slušný přehled. Je podle tebe v současné době skutečně nejlepší ligou světa, nebo je její kvalita poněkud přeceňovaná?

Je to ohromný kolos, ve kterém se točí miliardy. Zároveň se jedná o nejsledovanější soutěž na celém světě. Je až neuvěřitelné, že něco takového může fungovat, ale je jedině dobře, že je to právě Premier League, tedy kolébka fotbalu, která se aktuálně nachází na špici. Dříve jsme byli zvyklí, že prim hraje spíše italská liga, ale věřím, že na rozdíl od Serie A se Premier League na vrcholu udrží déle. Jak navíc kdysi pronesl José Mourinho, v anglické lize není nikdy jasné, kdo vyhraje.

Považuješ ji tedy také za nejvyrovnanější soutěž?

Ano, je nejkvalitnější i nejvyrovnanější a je jen dobře, že v ní najdeme i české zástupce, kteří tak dělají dobré jméno českému fotbalu. Velká šestka, která Premier League dřív vládla, se sice změnila, ale způsob, jakým tato liga nabírá na stále větší popularitě, jí zajišťuje prvenství na dlouhá léta dopředu, a to i v Česku. Skvělou práci v propagaci soutěže u nás odvádí především tým na CANAL+ Sport. Když je vaše práce i koníček, jde to vidět.

Čím si tuto anglickou dominanci v porovnání s ostatními top evropskými soutěžemi vysvětluješ?

To je velmi dobrý dotaz. Premier League má obrovskou výhodu v tom, jakým způsobem je anglický fotbal dlouhodobě řízen a rozvíjen. Klubové akademie patří k nejlepším na světě a díky široké hráčské základně dokáží produkovat i vychovávat špičkové talenty. Výjimečný je také přístup fanoušků, jejich loajalita a ochota investovat čas i peníze do svého klubu, což vytváří jedinečnou atmosféru.

Klíčovým faktorem je i hluboce zakořeněná tradice fotbalu v celé zemi, která přitahuje velké investory a globální značky. Díky tomu mají kluby možnost růst, což krásně ilustruje příklad Manchesteru City, jenž za posledních dvacet let udělal obrovský pokrok. Enormní kvalita je navíc patrná i v nižších soutěžích. Stačí se podívat například na druhou ligu, kde se sice neprodávají vysílací práva za tak astronomické částky, ale přesto jsou finanční příjmy a úroveň soutěže mimořádně vysoké.

Když se na Premier League podíváš z novinářského hlediska, souhlasil bys s tvrzením, že má vůbec nejkomplexnější a nejpromyšlenější mediální pokrytí?

Rozhodně ano. V mnoha ohledech je vstřícná vůči sportovním novinářům i fanouškům. Informace jsou snadno dostupné, oficiální web Premier League je přehledný a nabízí kompletní servis. Zásadní roli hraje i samotná tradice anglického fotbalu. Na ostrovech je běžné, že si rodiny šetří peníze na výjezdy za svým klubem do evropských pohárů. Fotbal je pro ně víc než jen sport, je to součást životního stylu. Klubová příslušnost nebo permanentka se navíc často dědí z generace na generaci, podobně jako to známe například u fanoušků Sparty a Slavie.

Nedávno do řad českých legionářů v Anglii přibyl také Ladislav Krejčí. Myslíš, že mu Premier League sedne?

Anglická liga je známá svou fyzickou náročností, ale věřím, že pro Laďu to nebude žádná překážka. Samotný fakt, že za něj klub zaplatil tak vysokou částku, jasně ukazuje, že s ním počítá jako s klíčovým hráčem. Jsem přesvědčen, že má dostatek kvality i sebevědomí na to, aby v Premier League naplno rozvinul svůj potenciál a dokázal zazářit.

Redaktorka: Terezie Šenkyříková