Článek
Adame, řekněte nám na úvod, jaká byla vaše cesta k fotbalu?
S fotbalem jsem začal v pěti letech, kdy mě rodiče přihlásili do Sparty. Podle nich jsem si pořád hrál s míčem a zřejmě mi to šlo docela dobře, protože jsem uspěl hned na prvním možném náboru. Tehdy začalo něco, co mi už přes dvacet let formuje život.
Prošel jste mládeží Sparty, jak na to vzpomínáte?
Začínal jsem rovnou v nejkvalitnější fotbalové akademii v České republice. Nemám osobní srovnání s jinými kluby, ale byly to krásné časy, i když někdy také náročné. Poznal jsem spoustu hřišť, a to jak u nás, tak v zahraničí, a potkal jsem mnoho zajímavých lidí, ať už spoluhráče nebo trenéry.
Věřil jste, že byste se mohl ve Spartě prosadit do áčka?
Byl to můj sen. Jak jsem postupoval jednotlivými kategoriemi a viděl, že hráčská fluktuace je vysoká, věřil jsem, že ten sen může být reálný. Později jsem si ale musel sundat růžové brýle a uvědomit si, že šance přejít z mládeže do A-týmu je téměř nulová.
Váš odchod ze Sparty byl dost propíraný. Jak na to koukáte dnes?
Nevím, jestli bych to označil za propíraný odchod, ale vnitřně jsem to prožíval hodně. Smířil jsem se s tím, že budu muset zvolit postupnou cestu. Zároveň jsem si potvrdil, že přechod z mládežnického do dospělého fotbalu je vůbec ta nejtěžší fáze.
Kdo měl podle vás ve vašem ročníku největší šanci prosadit se do áčka? A proč se podle vás tolik hráčů z vašeho ročníku neprosadilo?
Jsem ročník 2000 a potkal jsem hráče, kteří byli na svůj věk velmi talentovaní. Do profilu úspěšného hráče ale vstupuje spousta faktorů – zdraví, kontakty, životospráva, fyzické dispozice, přístup a další. Pokud se všechny tyto okolnosti nesejdou, šance není. Z mého ročníku se do áčka neprosadil nikdo.
Později jste hrál v Plzni. Bylo to jiné než ve Spartě?
Do Plzně jsem přestupoval z druholigového Vyšehradu, kde jsem dva roky sbíral první zkušenosti s dospělým fotbalem. Plzeň mě získala přes mého tehdejšího agenta jako potenciální investici. Fotbal je v tomto ohledu obchod jako každý jiný. Někdy vyděláte, jindy se spálíte. Plzeň se spálila.
Jak se díváte na současné juniory Sparty, kteří chodí po hostování – Adam Karabec, Kryštof Daněk, Václav Sejk?
Pokud hráči odcházejí na hostování z klubů jako Sparta nebo Slavia, určitý smysl to má. Mají finanční jistotu, protože velmi často klub přebírá většinu jejich platu, a zároveň určitou klubovou hodnotu. V menších klubech se od nich očekává pomoc, takže zpravidla dostanou větší prostor na hřišti.
Je ale na každém hráči, zda se dokáže se změnou prostředí vyrovnat a šanci využít. Spousta lidí si neuvědomuje, že změna prostředí se netýká jen samotného hřiště. Dnešní trend, kdy hráči sezónu co sezónu střídají hostování podle mě smysl nedává. Je to jen oddalování něčeho, co stejně přijde. Lepší volbou je prodej s možností zpětného odkupu.
Jaký má podle vás dorostenec Sparty výhled na možnost prosadit se v áčku?
Jak už jsem zmínil, výhledy jsou velmi zkreslené. A čím dříve si hráč tuto realitu připustí, tím lépe pro něj.
Jaký je váš současný pohled na druhou ligu?
To je otázka na dlouhé povídání, ale pokusím se být stručný. Druhou ligu jsem aktivně hrál a stále se pohybuji mezi lidmi, kteří s ní mají co do činění. Myslím si, že můj názor je relevantní. Když pominu hráče do dvaceti let, kteří druhou ligu pravidelně hrají, pak pro většinu fotbalistů podle mě tato soutěž smysl nedává. Je to liga, která si hraje na profesionální, ale profesionalita je v mnoha ohledech spíš iluze.
Autor: Michal Silber
