Článek
Zarazil mě facebookový příspěvek, ve kterém se jistá paní chlubila dárkem, který věnovala své sousedce. Na fotografii byly piškoty nasypané do nádoby od kávy a na nádobě byla nalepená samolepka s vlastnoručně napsaným nápisem „piškoty“.
Když jsem otevřela komentáře, kterými se to pod příspěvkem hemžilo, nevěřila jsem vlastním očím. Paní dostávala jeden hejt za druhým ve stylu, že se nestydí, že je to jako pro psa, že chce ušetřit, že je to dárek pro socky, že chudák obdarovaná a že doufají, že piškoty alespoň upekla. Dle jiných uživatelů je to prý ostuda.
Na druhou stranu se objevilo i pár komentářů, kteří se paní zastávaly a spíš než samotný dárek je podivil přístup většiny lidí, která vyjadřovala šílený hejt. Co když paní nemá peníze, co když to má být vtipný dárek nebo proč všichni koukají pouze na hodnotu dárku? Jak se říká – darovanému koni na zuby nekoukej a buď vděčný za cokoliv.
Nikdo přece nezná ani dárkyni, ani obdarovanou a nevíme, co za tím stojí. I maličkost přece dokáže udělat radost. Sousedky se mohly bavit o receptu, ve kterém byly piškoty, tak je dostala a než aby dostala piškoty v plastovém pytlíku, trochu si s tím vyhrála.
Každý očekává drahé dary, ale to přece není potřeba, o tom to není. Je o to tom, že člověk na druhého myslel a vůbec jde o tu myšlenku, že něco daná osoba dostane.
Důvodem takového dárku může být vtip, špatná finanční situace, malá kreativita, ale právě i nějaká interní komunikace mezi dvěma lidmi, do které ostatní lidé nevidí. Nestačím se divit, jak si lidé domýšlejí a přesně vědí, co by měli dělat druzí. Starejte se o sebe, buďte vděční a pokorní a spokojení i s málem.
