Článek
Nejspíš jste si v úvodu pomysleli, že jsem se už definitivně zbláznila. Zatím to není tak úplně zlé. Žehlení nespadá do kategorie mých oblíbených prací, dokonce je spíš zařazena ve škatulce „vyhýbej se tomu obloukem“ a už několik let zásadně vyměňuji svůj šatník za nežehlící modely. Damašek a len mi nesmí do domu, ačkoli z piety uchovávám damaškové povlečení od babičky, které je už někde vzadu ve skříni pěkně zažloutlé a nejspíš už má proležené kraje. Jednoduše krep a barvy zvítězily. Ručníky dávno nežehlím, stačí dobře pověsit a pak složit do prádelníku, není to vůbec poznat. Naštěstí nejsme hákliví a froté nám stačí i drsnější. Znám ženské, které žehlí ponožky, ale o těch nemám valné mínění, což vychází z mého přesvědčení, že kdo má doma naklizeno, tomu to v posteli neklape.
Jenomže i mně se v šatníku vyskytují kousky oblečení, které by se chtěly občas kamarádit s žehličkou a poslední dobou zjišťuji, že je jich stále dost. Ty oblíbené už mě opouštějí z prádelníku a ze skříně na hromadu nevyžehleného prádla, která je na viditelném místě, ale já dělám, že tam není, stejně jako vláda ignoruje demonstranty. Teprve, až když se stav stane akutní a opravdu se neobejdu bez některého kousku, přichází slavnostní okamžik, naliju do napařovací žehličky vodu, zapínám… a na chvíli rozeženu demonstraci, aby se zažehlo ohnisko sváru. Pak se celá situace opakuje zase dokola. Na Vánoce už mám osvědčený trik, zavřu nepohodlné kousky někam na neviditelné místo, abych je pak s Novým rokem zase pustila.
Ve svém okolí neznám ženskou, která by opravdu ráda žehlila. Jedině moje sestra, která musí, protože švadlenky musí oděv vyžehlit. Ale tomu se přece taky neříká láska. Některé kamarádky řeší situaci fikaně, za pomoci pomocnice na žehlení, která si pak inkasuje ňákou kačku. Ale to docela chápu, za prachy se možná žehlí líp.
Sama jsem k tomu zatím nepřistoupila, jednak chci mít o svých hadrech přehled a pak se preventivně děsím okamžiku, kdy mi moje pomocnice odřekne. Když se totéž stalo kamarádce, nechtěla se k tomu vůbec přiznat. Jelikož byla dlouhodobě ušetřena žehlení, systematicky si nakupovala opravdu tuhé halenky, které se nedaly vyžehlit ani při nejlepší vůli a možná i to bylo důvodem odchodu její pomocnice. „Neumíš si představit, jak trpím,“ komentovala tenkrát svůj stav. „Víš, jaká je to potupa?“ A já mlčela a v duchu si představila, jak stojí opravdu hodně nas…upená, tak jak to umí jenom ona, u žehlícího prkna, s tekoucími šminkami na obličeji, nad oblakem páry z žehličky a mlátí faldy o žehlící prkno.
Žehlí se vůbec ještě v dnešní době? Neexistuje na to už nějaké moderní řešení? Žehlíte rády? A kde se shání pomocnice na žehlení? Kolik za ně zaplatit?
Zatím mě napadlo schůdné řešení jen jedno, když mi na chatu kdysi nějaký mladík nabízel, že mám pozvat kamarádky a on přijde a umyje okna v celém bytě jenom v kravatě. No, možná by se našel i takový nadšenec, který bude žehlit v motýlku a za těchto podmínek si dokážu představit i velký úklid.
Teď mě napadlo, že ty vzorné hospodyňky, o kterých si myslím, že se realizují samy namísto postelových hrátek, mají možná dávno situaci vyřešenou a na každou uklízecí činnost využívají jiného pomocníka. V tom případě nemusí být tak moc těžké být vzornou manželkou. Akorát se trochu bojím, co by na takové řešení řekl manžel.
