Článek
Jak vznikají, jak fungují a jak jim nastavit mantinely.
Možná jste ve schránce někdy našli dopis s dárkem a přiloženou fakturou na zaplacení, ačkoli jste si žádnou zásilku neobjednali. Dřív to bylo časté. Různé sběratelské karty – když byly jste zaplatili, začaly chodit další a další až donekonečna. Málokdo si věděl rady, jak to odhlásit, jak se dalšího placení zbavit. Podobnou formou byly zasílány další produkty. Spodní prádlo, kosmetické výrobky, zájezdy, květiny, knihy. Každý se na něco nachytal. Jenom těch katalogů a oznámení o výhrách, co chodilo! Jelikož mojí pracovní náplní bylo, mimo jiné, zachraňovat oběti těchto nekalých útoků, aby se zbavili závazků, poté, co se nechali nachytat, vím, že nabídek chodilo opravdu hodně. Firmy se předháněly, kdo toho nabídne víc, zákonná regulace ještě neexistovala, všechno to bylo pole neorané, a tak jsem měla pořád práce dost.
Jak byly plné schránky letáků, začalo to vadit. Zabíraly místo pro další dopisy, mohly upozornit na dlouhou nepřítomnost v bydlišti a vůbec to nebylo nic příjemného, s lesklým papírem se nedalo ani topit, zanášelo to komín. Naštěstí ještě neměl každý mobilní telefon, tak nabídky telefonem nebyly tak rozšířené, ale brzy se přišlo na to, jak obtěžovat spotřebitele na každém kroku. Postupně byla v EU zpracována směrnice o nekalých obchodních praktikách a ta se dostala i do našeho práva, tak se začala situace trochu měnit.
Jenomže kreativita prodejců se vyvíjela dál a vymýšlely se další způsoby, jak spotřebitelem manipulovat, aby kšefty nestály. Sama jsem jednou nakupovala v obchodním centru a potřebovala jsem na WC. Vstoupila jsem a hledala kabinku, když mne zastavily dvě mladé slečny a nabízely nabídku mobilního operátora. „Prosím vás, to nemůžete člověka nechat aspoň na tom záchodě, tady o obchod nestojím,“ řekla jsem a dostalo se mi odpovědi, že lidi jsou rádi, když jim to tady nabízí a hned uvedly příklad, kdo si to tam od nich koupil.
No, kultura trhu se prostě proměnila.
Docela se mi ulevilo, když bylo jasné, co jsou nekalé obchodní praktiky a jak je možné se jim bránit. Pochopila jsem, že aby mne přestali otravovat, tak musím rovnou vyslovit jasné NE. NECHCI vaši nabídku. Nemá cenu ztrácet čas. Jednak si mohu vybrat a porovnat zboží, jednak mi nehrozí problémy ze smluv uzavřených mimo běžné prostory, prostě nemám zájem o nějaký nátlak. Jednu dobu jsem setrvávala doma a pořád někdo zvonil. Tak jsem napsala cedulku a vylepila ji za dveře: „Neobtěžujte naše soukromí nevyžádanými obchodními nabídkami.“ Docela to fungovalo, až jednou…
Zazvonila paní, co přišla nabízet novou příležitost změnit mobilního operátora. „Dobrý den, vidím, že asi zvoním nevhod, ale mám pro vás výhodnou nabídku.“ Povídám na to: „Umíte číst?“ a poté, co mi to odkývala, jsem ukázala na svou cedulku a zavřela. Od těch dob nemám slitování, fakt se s tím už nemažu. Nejvíc mě baví, když mi pořád nabízejí levnější energie, nabídku si vyslechnu, ale pak řeknu, že nemám žádný elektroměr. Ani nemusím lhát.
Člověk si časem zvykne na všechno a postupně se přizpůsobí. Jediné, s čím si pořád nevím rady, jsou nevyžádané rady s nejlepšími úmysly od přátel i nepřátel:
„Měla bys víc cvičit“.
„Měla bys míň/víc jíst.“
„Já bych to na tvém místě řešila jinak.“
Možné to je, jsou to možná dobré rady, ale děkuji, NECHCI. Mám svou hlavu, svoje řešení a vyberu si, jak to cítím já. Takže NE, neradit. A pěkně děkuji!
