Článek
V dnešní době opravdu babičky vypadají jinak, než znám já ty svoje a já si jich opravdu užila. Jedna hlídala pořád, bydlela totiž s námi a druhá se o hlídání velmi aktivně hlásila. Vlastně mě vychovaly babičky, maminka se měla co ohánět. Tenkrát se rodiny zakládaly poměrně brzy, všichni k sobě měli nějak blíž. Ale ono to bylo jinak i v jiných ohledech. Mladé rodiny obvykle neměly kde bydlet, a tak babičky byly většinou blízko, protože mladí bydleli s rodiči, dokud se jim nenaskytla možnost se konečně osamostatnit.
Když přišla na řadu generace babiček, kam spadaly naše maminky, hlídání moc v úvahu nepřipadalo. Byly totiž ještě v pracovním procesu, aspoň ta moje, protože jí bylo čtyřicet. Přestože byla dost pracovně vytížená, hlídala, kdykoli to bylo možné. Já sama měla dceru pořád nemocnou, ale naštěstí mi mohla vypomoci ještě moje babička (takže prababička dcery). Všechny se rády zúčastňovaly rodinného dění, i když bylo někdy vyčerpávající. Ale když odešly do důchodu, měly ještě dostatek sil, protože jim nebylo ještě ani 60 let. Pak si penzi mohly užívat, vnoučata už odrostlá, takže už vlastně nebyly k hlídání vnoučat potřeba. Věnovaly se práci. Ne snad, že by chtěly, ale musely. Z důchodu by totiž nevyžily.
A moje generace, která je teď v roli babiček na řadě, si vnoučat tak moc neužije. Jednak roli hraje vzdálenost bydliště a pak – doba odchodu do důchodu se prodloužila, takže až na to bude čas, nebude už koho hlídat. Je pravda, že si dnes maminky pořizují děti v pozdějším věku, ale to stejně situaci neřeší, protože babičky musí pracovat déle.
Doba se změnila. Přišla nová generace babiček, ale hlavně se změnily i další podmínky, takže ty tradiční role, které jednotliví členové v rodině zastávali, už vypadají jinak, byly přepsány scénáře našeho života. Ani rodiny nedodržují modely, které platily v minulém století, všechno se muselo přizpůsobit a dnes žijeme jinak. To je prostě vývoj!
