Článek
Samozřejmě využíval všechny metody, rozesílal životopisy, hledal na internetu, chodil na pohovory a jelikož měl i spoustu přátel, tak se jednou stalo, že mu kdosi něco dohodil. Bylo to v podstatě místo nájemného dělníka, kde sice vykonával relativně odborné práce, ale odměna byla přiměřená. Rozhodně to nebyla moc špička. Navíc jezdil daleko mimo svoje bydliště, pracoval v nevyhovujících podmínkách, což se mu projevilo alergií, ale kdo by dbal na zdraví, když moc práce není, a navíc ho to bavilo.
Jako spousta jiných měl rovněž závazky, a tak se neohlížel na nepohodlí a jezdil, kam bylo potřeba. Neskuhral, pracoval a byl i vcelku spokojený. Platil si svoje sociální a zdravotní pojištění, protože odpovědnost za sebe měl sám. Ono totiž zaměstnávat tzv. švarc systémem bylo docela normální, v souladu s legislativou příslušné doby.
Sice nevím, jak to přesně chodilo v odvětví zaměstnavatele hlavního hrdiny, protože podle toho, co okrajově vím, nejspíš dělal cosi pro cizinu, později ale přišla krize, jemu kšefty ubyly, a tak si najímal jen na jednotlivé zakázky, prostě dělal, co se dalo.
Zřejmě v té době mu nějak začalo docházet, že pšenka věčně nepokvete, a tak se rozvedl. Nejspíš jenom naoko, protože jenom blázen přepíše před rozvodem všechen majetek na svou budoucí exmanželku, zvlášť když je to nový barák a další majetky. Tím pádem z rozvodu vyšel úplně nemajetný. Neodklonil vůbec nic.
Zatím ale podnikal dál, i když trochu podivně, protože začal mít problémy s výplatami. Zdržoval termíny, sliboval a pak ty termíny zase posouval. Možná měl i jiné problémy, ale o nich nemluvil, nejspíš hlavně proto, že ani oficiálně neexistovaly. Jak jsem psala výše, ono to podnikání bylo trochu mimo pozornost. Ne snad, že by nelegální, ale nejspíš to mělo být hlavně mimo pozornost finančního úřadu. Ale to trochu spekuluji.
Výplaty pořád nic, až se zaměstnanci domluvili a začali s nátlakem. Věděli, že hoří termíny a snažili se to trochu využít. Měli taktéž svoje závazky, rodiny a věřitelé taky nechtěli čekat. Na shánění jiné práce nebyl moc čas, navíc se pořád zdálo, že se nakonec domluví. Ale chvíli se to táhlo, až to bouchlo. Několik jich odešlo nadobro a chtěli po něm to, co jim dlužil.
A tak začal boj i pomocí právníka, jelikož pan podnikatel nebral telefony, na nic nereagoval a dělal mrtvého brouka. Zřejmě hrál o čas. Díky komunikaci s právníkem sice postupně část dluhů umořil, mezitím však uběhla spousta času a hlavnímu hrdinovi přibyla spousta závazků v souvislosti s neplacením dřívějších.
I když se ti, co jim zaměstnavatel dlužil, postupně se stavem smířili a situaci řešili, našemu hrdinovi se příliš nedařilo a zůstal nějaký čas bez práce. Problémy se mu nakupily jako ta pověstná kulička a na pana podnikatele vzpomíná opravdu špatně. Zatímco ten má vše ulité na kontě své bývalky, ti méně šťastnější ho budou ještě dlouho proklínat.
Možná už se domníváte, jak to nakonec všechno dopadlo. Podnikatel nakonec přestal platit všem a vyhlásil bankrot. Asi neměl jiné řešení. Majetek mu zbyl, i když přepsaný na bývalou ženu, ale exekutor na něj byl asi krátký. Zato na ty důvěřivce, co do poslední chvíle věřili jeho slibům a půjčovali si, kde se dalo, aby s ním nepříznivé období přežili, možná exekutor přišel.
Z toho plyne poučení, že je hodně třeba umět říkat NE a raději včas než později. S tím ovšem souvisí potřeba reálného vyhodnocování situace a nestrkání hlavy do písku před každým problémem.
