Článek
Prý s poctivostí, což myšleno ve smyslu, že nemám lidi obelhávat, že se mám ke všem chovat férově a přistupovat k lidem stejně, s tím, že stejně jako já, jsou oni také poctiví. Je to krásná myšlenka a zřejmě kdysi platila, jinak by si ji můj děda nevymyslel. Jistě je to zkušenost, kterou také zdědil a snažil se mi to předat, abych i já předala svým potomkům.
Jak šel život, snažila jsem se jít s poctivostí. Šlo to dlouho, dlouho se mi zdálo, že tahle poučka měla svůj smysl, že jí můžu snad v životě využít. Docela dlouho mi vydržely iluze, že většina lidí jsou takoví poctivci, co to s těmi druhými myslí dobře, a že se k nim chovají tak, jak by asi chtěli, aby se druzí chovali k nim.
Později mi přišlo období, kdy jsem začala o této radě pochybovat. Ale život nosí nejrůznější situace, a tak jsme jednou dole, jednou nahoře, jednou to vidíme ze dna, jednou z nadhledu, pořád přehodnocujeme a pak zas odložíme na jindy, a tak ani já nic neřešila. Chvilkové rozmary jsem považovala za náhodné, křivárny od jiných nevnímala a snad je v duchu i omlouvala. Nějak se mi nechtělo si myslet, že už to někteří dávno nemyslí tak poctivě, jak se mi zdálo. Však to znáte, člověk to buď nechce vidět nebo nevidí, nebo to možná ani nevnímá, protože má jiné starosti. Přijdou období, kdy například poctivost není to hlavní, co zrovna řešíme.
Jenomže myšlenky se vrací a jak se tak dnes zamýšlím, dělám nové závěry, v poslední době jsem to přehodnotila. Poctivost vyškrtnu ze svého slovníku, zdá se mi, že už se nenosí. Je mi líto, ale poctivost je už nemoderní, sice se s ní možná někam dojde, ale je to strastiplná cesta. Dávno totiž vím, že existují zkratky a dá se i předbíhat. Je to sice nepoctivé, ale má to svoje výhody. Jen jsem na to, jako vždy, přišla trochu pozdě.
