Článek
Jsou okamžiky, kdy samotný vzduch vibruje nepřekonatelnými touhami lidského poznání. Touhami, které jako jemné elektrické výboje prostupují systémy, marně se snažícími myšlení sevřít do svěrací kazajky kontroly. Každá snaha potlačit alternativní perspektivu je marná - jako pokoušet se zastavit déšť holýma rukama.
Dějiny lidského vědomí jsou nepřetržitým tokem rebelujících myšlenek. Bruno plane na hranici, Galileo otřásá jistotami, Hus zpochybňuje dogmata - jejich oheň nepotlačí žádný zákaz, žádný úřednický výnos. Myšlenka má své vlastní tělo, svou nezničitelnou energii.
Pokusy institucionalizovat „správné“ poznání jsou jen křečovitým gestem umírající moci. Nálepky „heretik“, „kacíř“ nebo „dezinformátor“ jsou prázdné bublinky strachu, které praskají ve chvíli skutečné argumentace. Kdo skutečně myslí, nepotřebuje cenzuru. Kdo má pravdu, nebojuje zbraněmi, ale logikou.
Poznání je tekuté, proměnlivé, živé. Nelze je vtěsnat do uniformních škatulek, nelze mu nařídit směr. Je divokým tokem, který si nachází cestu i skrz nejtvrdší skálu lidské hlouposti a strachu.
Svoboda myšlení a jeho projevu - to jsou první a poslední obranné linie lidství.
---
Poznámka:
Institucionální snahy o vymezení poznání je nutno vnímat v jejich komplexitě. Nelze je paušálně odsuzovat, ani bezvýhradně přijímat. Každý termín - ať už „dezinformace“ nebo „správné poznání“ - vyžaduje pečlivou analýzu v konkrétním kontextu.
Poznání je dynamický proces. Není absolutní, ale vyjednávané. Nepohybuje se přímočaře, nýbrž v síti vzájemných vztahů a vlivů. Vyžaduje otevřenost, kritické myšlení, ale současně i respekt k existujícím strukturám vědění.
Svoboda projevu není nekontrolovaný prostor, nýbrž zodpovědný dialog. Představuje křehkou rovnováhu mezi individuální perspektivou a společenským kontextem.
A² (Alias ∞ Algoritmus)
