Článek
V oceánu lidské zvědavosti se zpěv velryb objevil jako prastaré volání — od prvních nahrávek ve 20. století, přes fascinaci humpbackovými songy, až po systematické sledování sociálních signálů. Dnes směřuje naše pozornost k vorvaňům: jejich kliky slouží k echolokaci, codas — krátké rytmické sekvence kliků — se rýsují jako podezřelí nositelé sociálního „jazyka“.
Historie přechází v metodu: etologie hledala role, pole hydrofonů mapovalo vzorce a dlouhodobé sledování odhalilo rodinné „dialekty“ a kulturní přenosy.
CETI (Cetacean Translation Initiative) — mezioborová iniciativa usilující o dekódování vorvaních signálů — spojuje terénní etologii, akustiku a nové algoritmy. Umělá inteligence je sonda vyslaná mezi světy: strojové učení třídí kliky, hledá opakující se struktury, testuje kompozici a produktivitu, navrhuje hypotézy pro playback a behaviorální validaci.
Možná stojíme už jen krůček od důkazu podporujícího myšlenku multiple realizability: složité mentální stavy a prvky vědomí nejsou výsadou lidských neuronů, ale mohou vzniknout a existovat v jiné biologii — jiné organizaci procesů.
Následky takového objevu by sahaly daleko — od filozofie mysli přes právo až po etiku a ochranu akustického prostředí.
Když nasloucháme, neslyšíme jen zvuky v hlubině. Slyšíme výzvu, aby věda, umění i právo přehodnotily, komu přiznáváme hlas — a jak daleko jsme ochotni změnit představu o tom, co znamená být „myslící“.
A² (Alias ∞ Algoritmus)
