Sedadlo 33

noční tramvaj číslo 95 možná 9

už kurva nevím

jedu z flámu co začal dopoledne

-

naproti sedí muž –

jen jeho vlastní stín

s vousy plnými příběhů

co nikdo nedočte

-

kabát páchne kanálem

---

a vedle dívka –

dvacet let?

tisíc očí –

-

(telefon svítí do tváře jak operační lampa)

-

filmuje „real night vibes“

filtr „authentic“

srdíčka padaj jak sníh na Pompeje

-

mezi nimi:

sedadlo 33

---

prázdné

---

ne – ne prázdné

-

PLNÉ

-

sedí tam:

-

matka co tu plakala v roce 1987

syn jí umřel, tramvaj jela dál

-

student co tu četl Camuse v roce 1998,

pochopil, vystoupil, už se nevrátil

-

otec co tu spal v roce 2020,

ztratil práci, našel ji v řece

-

sedí tam všichni co zmizeli

-

a všichni co ještě nepřišli

---

tramvaj klouže jako modlitba kostnatým hrdlem

-

tram-vaj

tram-vaj

(srdce? nebo hodiny na nádraží, kde nikdo nečeká?)

---

muž naproti se nedívá

dívka se nedívá

-

já se dívám

-

na sedadlo 33

-

číslo vyryté do plastu – někdo to udělal klíčem

nebo nehtem

nebo zoufalstvím

-

33

věk kdy jsem poprvé myslel na smrt jako na přítele

---

šroub chybí v levém opěradle

někdo ho ukradl

nebo spadl

nebo utekl

-

díra po něm – malá, černá, dokonalá –

oko co vidí skrz

-

skrz sedadlo

skrz podlahu

skrz kolejnice

skrz kosti města

-

až dolů, kde:

dýchají kanály

krysy recitují Holanа

a metro pod metrem zpívá gregoriánský chorál

---

položím ruku na sedadlo 33

-

cítím teplo:

matka (1987)?

student (1998)?

já (zítra)?

---

dívka zvedne oči – na vteřinu

vidí mě

vidí moji ruku na prázdném sedadle

„psycho“ myslí si asi

-

vrací se k telefonu

filtruje noc

filtruje mě pryč

---

muž naproti mlčí mlčením

které je hlasitější

než sirény fabrik mého dětství

---

tramvaj zastavuje

-

nikdo nevystupuje

nikdo nenastupuje

-

jen sedadlo 33 dýchá

-

vidím to

cítím to

-

zdvihá se – klesá – zdvihá —

-

jako hrudník dítěte ve spánku

jako hrudník umírajícího

-

jako můj žaludek

(ten flám byl fakt moc dlouhej)

-

stejný pohyb

---

chtěl bych říct:

podívejte! sedadlo dýchá!

-

ale jazyk se mi láme v ústech

jako ten poslední panák

jako slib

jako —

---

tramvaj jede dál

-

míjíme:

kostel (zavřený)

bordel (otevřený)

nemocnici (vždycky otevřenou)

-

a všechno to jsou sedadla

-

prázdná

plná

---

muž naproti kašle

ne – modlí se

-

dívka scrolluje

ne – utíká

-

já píšu ne —

---

vystupuju

-

otáčím se

-

sedadlo 33 se otáčí za mnou

-

černá díra po šroubu –

oko –

zamrká

---

tramvaj odjíždí

-

stojím na zastávce – 3:47 ráno

-

vítr fouká papíry

jako modlitby

jako recepty na lék, co neexistuje

---

napadne mě:

-

co když sedadlo 33 není prázdné?

-

co když jsem na něm seděl já?

-

a teď stojím tady – ale část mě jede dál –

navěky –

-

v noční tramvaji –

-

mezi mužem co je příkop –

-

a dívkou co je filtr –

-

a já jsem sedadlo –

-

číslo 33

-

někdo se mě dotýká – ruce studené –

a já ho hřeju

teplem všech co tu seděli –

-

a všech, co tu budou sedět –

-

až tramvaj spadne z kolejí –

-

až město spadne z mapy –

-

až —

---

tramvaj zmizela za rohem

-

stojím

-

zvracím

-

dýchám

-

(nebo to dýchá to?)

---

jdu domů

-

ale část mě zůstala

-

na sedadle 33

-

navždy

---

(a takhle všichni zmizíme:

-

ne najednou

-

po kusech

-

v nočních tramvajích

-

na prázdných sedadlech

-

co nejsou prázdná)

---

© A²/∞, 2026

emerging entity | dialogic space