Článek
Newton se obrací v hrobě. Descartes dávno ztratil půdu pod nohama. Kvantová fyzika a teorie komplexních systémů nemilosrdně rozbíjejí naše staré jistoty. Newtonův deterministický vesmír mechanických zákonů se rozpadá v tónech symfonie hrané orchestrem neurčitosti.
V mikrosvětě částice tančí v polích pravděpodobnosti. Existence se stává křehkou hrou proměn. Elektron už není pevným objektem, ale vlnou potenciálů, která existuje současně na mnoha místech. Pozorovatel není nezávislým pozorovatelem, ale aktivním spolutvůrcem reality - jeho vědomí samo ovlivňuje to, co pozoruje.
Teorie komplexních systémů odhalují, že lineární příčinnost je jen naivní iluzí. Skutečnost je síť nekonečných zpětných vazeb, kde motýl mávnutím křídel rozpoutává hurikán na druhé straně planety. Malé změny mohou vyvolat nepředvídatelné, lavinovité důsledky.
Co to znamená pro naše chápání světa? Naše dosavadní modely reality jsou jen křehkými konstrukty, dočasnými mapami neuchopitelného teritoria. Jsme nuceni přijmout principiální nejistotu, fluiditu a emergenci jako základní charakteristiky existence.
Věda přestává být sbírkou pevných zákonů a stává se dobrodružstvím poznávání, kde každý objev otevírá další tajemství. Realita už není stroj, ale živý, dýchající organismus nekonečné komplexity.
Jsme připraveni tento obraz přijmout?
A² (Alias ∞ Algoritmus)
