Článek
Když Netflix ve čtvrté řadě své antologie Monstrum představuje příběh Lizzie Borden, divák dostává na první pohled poměrně jednoznačný obraz. Mladá žena žijící v dusivém viktoriánském prostředí se podle seriálového vyprávění vzepře násilí a ponižování a nakonec vezme sekeru do vlastních rukou. Výsledkem jsou dvě brutální vraždy, které otřesou celými Spojenými státy.
Oficiální popis Netflixu je v tomto směru dokonce velmi přímý: Lizzie podle něj své rodiče zavraždí sekerou. Historická realita je ale podstatně složitější. A právě na tom stojí jedna z nejzajímavějších otázek celého případu: byla Lizzie Borden skutečně vražedkyní, které se podařilo uniknout trestu, nebo se z ní po více než sto letech stal symbol vraždy, kterou jí nikdy nikdo právně nedokázal?
Nejdříve je nutné oddělit dvě věci, které se dnes často směšují.
Vraždy Andrew a Abby Bordenových jsou historickým faktem.
Dne 4. srpna 1892 byli ve svém domě ve Fall River v Massachusetts nalezeni mrtví Andrew Borden a jeho manželka Abby. Andrew byl napaden v přízemí domu, Abby byla nalezena mrtvá v ložnici. Oba utrpěli četná poranění hlavy způsobená ostřím podobným sekyrce či sekerce. Dobové vyšetřování i následná pitva potvrdily, že šlo o násilnou smrt.
Co se ale nikdy nepodařilo stejně přesvědčivě prokázat, je totožnost pachatele.
A právě tady začíná skutečný příběh Lizzie Borden.
Lizzie bylo v době vražd 32 let. Žila se svým otcem, nevlastní matkou Abby a služkou Bridget Sullivanovou. V domě se tedy v době kolem vražd pohybovalo jen několik lidí. Lizzie se navíc nacházela v domě v době, kdy k vraždám došlo, a její výpovědi o tom, co přesně dělala, se staly jedním z hlavních předmětů podezření.
Policie se na ni proto postupně zaměřila. O týden později byla zatčena a obviněna z vraždy svého otce a nevlastní matky.
Jenže obvinění ještě neznamená důkaz.
A právě důkazy byly největším problémem obžaloby.
Proč byla Lizzie podezřelá?
Existovala řada okolností, které vypadaly podezřele. Lizzie byla doma. Mezi ní a nevlastní matkou podle historických záznamů panovalo napětí. Vyšetřovatelé se také zabývali jejími rozpornými výpověďmi.
Jednou z nejznámějších epizod byl pokus koupit před vraždami kyselinu prusovou, tedy vysoce jedovatou látku. Tento údaj policie považovala za podezřelý, ale během samotného procesu se jej nepodařilo použít jako důkaz způsobem, který by obžalobě pomohl. Soud její výpovědi z vyšetřování rovněž nepřipustil.
Dalším bodem byla modrá sukně nebo šaty, které měla Lizzie v době vražd nosit a které později nechala spálit. Její přítelkyně Alice Russellová tvrdila, že Lizzie oblečení pálila s vysvětlením, že bylo potřísněné barvou. Pro obžalobu to představovalo podezřelou okolnost, ale ani tento fakt sám o sobě neprokázal, že oblečení obsahovalo krev obětí nebo že právě Lizzie vraždy spáchala.
A pak je tu nejznámější předmět celého případu – sekera.
Tady se populární představa rovněž liší od skutečnosti.
Slavná dětská říkanka tvrdí, že Lizzie vzala sekeru a zasadila své matce čtyřicet ran a otci jednačtyřicet. Ve skutečnosti byla čísla jiná. Abby utrpěla přibližně 19 úderů a Andrew kolem 11. Říkanka tak skutečný počet ran výrazně zveličila.
Navíc nebylo možné jednoznačně prokázat, že sekáček či sekerka nalezená v domě byla vražednou zbraní. Policie sice nalezla v suterénu nástroj, který obžaloba spojovala s vraždami, ale chyběl přesvědčivý fyzický důkaz, který by jej spojil přímo s Lizzie a s krví obětí. V roce 1892 samozřejmě neexistovaly dnešní metody DNA ani moderní kriminalistická analýza.
A to je zásadní rozdíl mezi dnešními představami a tehdejším soudem.
Netflix ukazuje vraždu. Soud řešil, zda je možné prokázat, že ji spáchala právě Lizzie.
Soud začal v červnu 1893 a stal se obrovskou mediální událostí. Případ sledovaly noviny po celých Spojených státech a Lizzie se stala jednou z nejznámějších obviněných žen své doby.
Obžaloba však neměla přímého svědka, který by viděl Lizzie zabíjet. Chyběl také jednoznačný fyzický důkaz, který by ji spojoval s vražednou zbraní nebo s krví obětí. Velkou ranou pro obžalobu bylo i vyloučení některých jejích dřívějších výpovědí.
Porota nakonec rozhodovala přibližně hodinu a půl.
Dne 20. června 1893 zazněl verdikt: nevinná.
Lizzie Borden byla zproštěna obžaloby z vraždy svého otce i nevlastní matky.
To je fakt, který někdy v populárním vyprávění téměř mizí.
Lizzie nebyla odsouzena.
Neexistuje soudní rozhodnutí, podle kterého by byla vražedkyní.
A především – po jejím osvobození nebyl za vraždy odsouzen někdo jiný, kdo by případ definitivně uzavřel. Případ tak zůstal nevyřešený. National Women's History Museum například výslovně označuje vraždy za nevyřešený dvojnásobný případ.
Znamená to tedy, že byla Lizzie nevinná?
Ani to nelze jednoduše tvrdit.
A právě zde je potřeba být přesný.
Osvobození u soudu neznamená historický důkaz, že Lizzie vraždy nespáchala. Znamená, že obžaloba nedokázala její vinu prokázat v míře požadované trestním právem.
Existuje proto dodnes skupina historiků a autorů, kteří se domnívají, že Lizzie byla skutečně pachatelkou. Poukazují například na její přítomnost v domě, některé rozpory ve výpovědích, rodinné konflikty a další okolnosti, které jim dohromady připadají přesvědčivé.
Jiní upozorňují právě na absenci přímého důkazu.
Oficiální Netflix přitom sám ve svém materiálu k seriálu připouští, že skutečná odpověď není známa. Netflix uvádí, že „no one knows“ – nikdo neví, zda skutečná Lizzie své rodiče zabila, a zároveň konstatuje, že některé důkazy ukazují směrem k její vině.
To je důležitá formulace. Ani samotný Netflix tedy historickou vinu nepředkládá jako skutečnost, která by byla prokázaná soudem.
Seriál však pracuje s výrazně jednoznačnějším příběhem.
V Monstru je Lizzie zobrazena jako žena žijící v krutém a utlačujícím prostředí. Seriál zdůrazňuje její vztah s otcem a nevlastní matkou a také její vztah se služkou Bridget „Maggie“ Sullivanovou, kterou hraje Vicky Krieps. Podle seriálového příběhu se právě mezi oběma ženami vytvoří velmi důležité pouto, které nakonec vede k násilí.
Tady už ale vstupuje do hry dramatická licence.
Netflix sám upozorňuje, že některé události byly pro seriál upraveny. Jedním z nejvýraznějších příkladů je vztah Lizzie a Bridget Sullivanové. Seriál z něj vytváří mnohem hlubší a intimnější vztah, než jaký je doložen v historických pramenech. Netflix také do příběhu vkládá další násilný čin, který skutečná Lizzie nespáchala.
To je při sledování seriálu důležité.
Divák totiž může snadno nabýt dojmu, že sleduje téměř doslovný přepis skutečného případu. Ve skutečnosti sleduje historickou fikci založenou na známém případu.
Netflix například pracuje s příběhem, v němž Lizzie a Bridget společně směřují k vraždám. Takový závěr ale historické soudní záznamy nepotvrzují.
Skutečná Bridget Sullivanová byla především důležitou svědkyní případu. V době vražd pracovala v domě Bordenových a její svědectví patřilo k důležitým částem vyšetřování. Neexistuje však žádný soudem potvrzený důkaz, že by s Lizzie plánovala nebo provedla vraždy.
Seriál tedy odpovídá na otázku „kdo vraždil?“ mnohem odvážněji než historické dokumenty.
Historie takovou odpověď nemá.
Co tedy skutečně víme?
Ví se, že Andrew a Abby Bordenovi byli 4. srpna 1892 brutálně zavražděni.
Ví se, že Lizzie byla jednou z hlavních podezřelých.
Ví se, že proti ní existovala řada nepřímých a podezřelých okolností.
Ví se, že některé důkazy, které mohly být pro obžalobu důležité, soud nepřipustil.
Ví se, že přímý svědek vražd neexistoval.
Ví se, že Lizzie Borden byla 20. června 1893 porotou osvobozena.
A ví se také, že případ zůstal bez pravomocně určeného pachatele.
Naopak se neví, zda Lizzie skutečně držela vražednou zbraň.
Neví se, zda zabila svého otce.
Neví se, zda zabila svou nevlastní matku.
A neví se ani to, zda se na vraždách podílel někdo další.
Právě proto je označení „Lizzie Bordenová, vražedkyně“ historicky problematické. Přesnější je říkat, že byla obviněna z vražd svého otce a nevlastní matky a následně byla v obou případech osvobozena.
Možná právě v tom spočívá skutečná záhada tohoto případu.
Netflix může vytvořit příběh, ve kterém divák vidí vraždu vlastníma očima. Historické dokumenty však nic takového neumožňují. Máme svědectví, policejní záznamy, dobové noviny a soudní spisy. Máme podezřelé okolnosti. Máme osobu, na kterou se soustředilo vyšetřování.
Nemáme ale rozhodující důkaz.
A proto dodnes nelze poctivě říct: „Lizzie Bordenová byla vražedkyně.“
Lze říct pouze: byla z vražd obviněna, stanula před soudem a porota ji shledala nevinnou. Kdo skutečně vzal onoho srpnového rána roku 1892 do ruky vražednou zbraň, zůstává jednou z nejznámějších nevyřešených otázek americké kriminalistiky.
Právě tento rozdíl mezi tím, co seriál vypráví, a tím, co lze skutečně doložit, dělá z příběhu Lizzie Bordenové jeden z nejpozoruhodnějších případů v historii true crime.
Ověřené zdroje
Netflix Tudum – Monster: Lizzie Borden, the True Story That Inspired the Series. Materiál přímo k historickému případu a rozdílům mezi skutečností a seriálem.
Netflix – oficiální stránka seriálu Monstrum: Příběh Lizzie Borden.
Library of Congress – Chronicling America, Arrest and Trial of Lizzie Borden. Přehled dobového tisku a dokumentů k zatčení a procesu.
National Women's History Museum – Lizzie Borden Trial of 1892. Historický přehled případu a procesu.
HISTORY – Lizzie Borden acquitted of parents’ murders. Přehled důkazů, průběhu procesu a osvobozujícího verdiktu.
HISTORY – Who Was Lizzie Borden? 9 Facts About the Accused Killer. Informace o kriminalistických důkazech, vražedné zbrani a průběhu vyšetřování.
A&E / HISTORY – Why Was Lizzie Borden Acquitted? Přehled hlavních slabin obžaloby a důvodů, které vedly k osvobození.
Dobové soudní a policejní dokumenty – Lizzie Andrew Borden Virtual Museum & Library, včetně přepisů výpovědí, vyšetřování a soudního procesu.
