Článek
Z nějaké příčiny mi přijde, že k tomu dobře pasuje skeč Oldřicha Kaisera o těžkém životě tělocvikáře.
Pan Kartous je nepochybně jeden z předních zástupců českého liberálního „myšlení“. Je členem skupiny, která už podle názvu jistě stojí na straně Dobra. Čeští elfové se prý zabývají „cizími dezinformačními kampaněmi“, ale najdete je rozebírat české skupiny, které oni zahrnují do svého výběru „dezinformátorů“ - a potom Rusko. Některé nejmenované země a někteří nejmenovaní lidé v jejich výběrech vůbec nefigurují. Zato v případě „odhalování Putinových propagandistů na ulici“ jsou kolegové pana Kartouse velice horliví - jak se nám autor svěřuje.
Nemůže, možná nesmí být pochyb o tom, že pan Kartous je zároveň veliký myslitel a vzdělanec - protože by rád určoval, jak má v Česku vypadat vzdělávání. Jinak je kamarádem pana plukovníka Foltýna - předního českého experta na „hodnoty“. A onehdy „měl několik tisíc studentů v Kongresovém centru na promítání Velkého vlasteneckého výletu, diskusích a setkání s prezidentem Petrem Pavlem“.
Takže vidíte, že pan Kartous není v naší české kotlině jen tak někdo. Proto je lehce kuriózní, že píše na Britské listy - kde vychází řada článků, které jsou doslova provokací české „slušné společnosti“. Ale dané médium - které například intenzivně informuje o spoluvině Česka na genocidě Izraele - lze také nahlížet jako jakýsi „pytel blech“ (některých dost sympatických).
Coby přední liberální učenec se v dalším se ze svých textů vztahuje k článku předního českého myslitele anarchismu - nebo možná ne tak úplně anarchismu - Ondřeje Slačálka, který napsal článek na Voxpot taktéž dotovaný oligarchy z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
„Západní levici se snadno vysmíváme. Nemá ale nakonec v otázce Ukrajiny pravdu?“
Takto se jmenuje text pana Slačálka, který je v české „slušné společnosti“ (i takovém Alarmu; srov. např text vrchního myslitele Bělíčka) naprosto ojedinělý. (Vyjma textů mých a několika dalších autorů, kteří však stejně jako já nepatří do české „slušné společnosti“.)
Pan Kartous ve své reakci předesílá:
Vzhledem k tomu, že znám velmi jasné postoje Vojtěcha Boháče, Evy Čeplové a dalších stálých autorů Voxpotu, o orientaci média nemám žádné pochybnosti.
Také uznává, že se tedy snad smělo publikovat něco takového, co obsahuje Slačálkův text:
Fakt, že Voxpot vydá i názorový text, který nesouzní s většinovým postojem redakce, není ničím závadný. Pluralita je důležitou součástí diskuse, je jejím conditiem sine qua non. Pokud zároveň nepopírá skutečnost a pohybuje se v prostoru, jenž skutečnost připouští, není důvod se znepokojovat.
Jeden z „elfů“ tedy říká, že nad argumentací a doklady, které podává Slačálek, „není důvod se znepokojovat“. Souhlasili by si ním ale jiní „čeští elfové“?
Pan liberální expert na vzdělanost, hybridní válku i válku nehybridní, jakož i na světovou geopolitiku nás varuje před touto skupinou lidí, která též reaguje na text pana Slačálka:
Blbec s potřebou vyjádřit se k čemukoliv, excitován prostředím sociálních sítí s představou, že témata, ke kterým se vášnivě vyjadřuje, mají nějaká jednoduchá vysvětlení, na která právě on/ona kápli.
Ale Slačálkův článek odmítá s tím, že „se mýlí v premisách a protiřečí si v závěrech“.
Možná se jej poněkud nepříjemně dotkla mj. slova o jeho kamarádovi Robinu Kvapilovi:
Český rozhlas se posléze pokusil udělat z Robina Kvapila, manipulativního dokumentaristy a velmistra v oboru internetové šikany, relevantní hlas pro debatu o zahraniční politice. Kvapil nám posléze vysvětlil (za mohutného přitakávání moderátorky Lucie Vopálenské, pro niž je otevřená podpora jedné strany sporu takřka součástí jejího novinářského rukopisu), že zatímco válka v Gaze je „složitá“, válka v Ukrajině je „černobílá“. Za hlavní problém s válkou v Gaze pak označil to, že ubírá pozornost nám blízké černobílé válce.
Dále si text pana Slačálka přečtěte. Tento stojí za to. Můžete říct, že jsem vás k tomu navedl a že byste to jinak neudělali.
Pan Kartous a jeho parta vám potom vysvětlí, co si má myslet zodpovědnější český občan, než jsme my s panem Slačálkem.
