Článek
Znám osobně docela velký počet lidí pracujících pro česká oligarchická i tzv. veřejnoprávní média. Například Štěpán Sedláček se vždy tváříval jako „hodný liberál“, leč nyní napomáhá v pravicově indoktrinačním Respektu tomu, čemu napomáhá.
Těžko říct, zda hůře, nebo lépe, je na tom takový Lukáš Novosad, který by se rád tvářil jako rozšafný div ne literát, avšak působí pod oligarchou Španělem a lidmi jako Dalibor Balšínek v Echu24.
Docela zblízka jsem také bohužel viděl Bohumila Kartouse, který se prohlásil za „Českého elfa“ a jinak ho vídáte na dalších zcela konformních režimních akcích např. s Milionem chvilek pro demokracii. Co se zahraničního zasahování týče, píše výhradně o ruském (a případně čínském) vlivu, o tom mnohem silnějším americkém nikoli. Z nějakého důvodu je vydržován na jinak docela zajímavých Britských listech, kde dle své úrovně připravuje rozhovory. Opakovaně mluví s jistým Adamem Syberou, který působí ve válečně cenzurovaném Kyiv Independentu. Tentokrát se obrátil na Arpáda Soltésze, který má být slovenským „investigativním novinářem“. Spolu rozebírají: Ficův pobyt v luxusním vietnamském hotelu.
Zájemci si mohou rozhovor poslechnout. Podiví se myslím infantilní úrovni pana Kartouse, který jinak také chce (např. spolu s panem Foltýnem) „krotit šelmy digitální džungle“. Pro nenapravitelné skeptiky - i například mezi pětiletými dětmi - zůstává otázka, kdy se pan Kartous stejně srdnatě pustí do mapování sítě české moci (včetně například moci zbrojařů, návštěv v Izraeli nebo Saúdské Arábii).
Jak zmanipulovat, ovládnout a zašlapat savce
Pozorovali jste někdy zanedbávané psy uvázané na řetězu? Psy vychovávané k agresivitě? Psy malé a otravně ňafající?
Není přeci těžké pochopit, že i naši „nižší“ savčí soudruzi mají různé mechanismy kompenzace, že se na nich podepisuje nepřátelské prostředí atd. Ačkoli mají většinou alespoň něčím příjemnou a zajímavou povahu, lze je vycvičit v cosi odpudivého.
Někdy se jim rozsvítí v psí hlavičce a přestanou se k sobě navzájem i k lidem chovat nadbytečně zle. Když ale jeden pro sebe například krade moc žrádla, většinou se najde jiný, jenž ho rafne přímo do tlamy. Psi však neorganizují genocidy ani marketingové kampaně.
Byl by obrovský pokrok, kdyby se k sobě lidé v české společnosti začali chovat jako k psům a jako psi mezi sebou.
Zájem moci, groupthink a změna
Všímáte si, jak často se v českých médiích objevuje někdo s titulem „analytik“, kterému buďto kouká z očí podvod, nebo to, že neumí do pěti počítat - ale řekne, co je potřeba?
Úplné minimum „analýzy“ je popsat, jak je v Česku strukturována moc a nadvláda a jaký má kdo zájem. Ryba smrdí od hlavy. V o něco nižších patrech moci máte různé ideology a propagandisty, kterým jde samozřejmě o kariéru uvnitř stávajících poměrů. Začnou buď jako vychytralí cynici, nebo spíše jako blbci. První i druzí mívají hypotéky.
Není třeba se ženýrovat, že máme leccos společného s opicemi. Například opičení. Tlupové instinkty. Dnes se tomu někdy říká „groupthink“. U lidí je to trochu sofistikovanější a nejspíš i emocionálně bohatší. Nejde jen o tupé instinktivní následování (ač o to také a zhusta), ale i o strach z „trhání party“, kariérní obavy (které prý měly patřit jen do minulého režimu).
Z historie vidíme, že tu a tam se na povrch vyklube rozum. Poddaní přestanou věřit panu králi i panu knězi a zařídí se po svém. Občas se objeví i relativně poctivý intelektuál, který myšlenkově propojí skupiny lidí, kteří mají plné zuby starých poměrů. V našem režimu ale funguje permanentní a dost efektivní nakupování potenciálně kritizujících skupin do služeb vlastnické třídy.
To jsme u české vlády a jejích spojenců. Víte, čemu a komu má sloužit „důchodová reforma“, navyšování zbrojního rozpočtu, přípravy plíživé privatizace zdravotnictví, snižování ochrany a práv zaměstnanců? Víte, jakou roli sehrává Česká republika na mezinárodním mocenském poli?
Zapomeňte! Je tu Slovensko! Návštěvy Roberta Fica v Rusku (stejně jako Orbána) nakonec mohou posloužit ke zmírnění extrémně nebezpečného a pro Evropu destruktivního napětí. Je tu otázka zabránitelnosti války na Ukrajině při garancích její neutrality. Otázka zájmu NATO atd. Ale například pan šéfredaktor od oligarchy Lukačoviče „chytře“ radí (ovšemže v tzv. veřejnoprávních médiích), jak by se kromě strašení „slovenským a maďarským scénářem“ (ten český je snad lepší?) dalo využít i pravicové pro-vlastnické politiky Fica k jeho kritice. Ono by se ale potom mohlo ukázat, že Fico je přeci jen „náš“…
V komických - a značně úpadkových a alarmujících - českých poměrech pronikají i do jinak „opozičně“ se tvářících médií jako Britské listy reklamy na prokazatelně pravicově-propagandistickou a pseudoaktivistickou platformu Milion chvilek pro demokracii. Zachraňte slovenskou „demokracii“! Ta česká řízená oligarchy, jejich politiky, médii a poskoky je v pořádku!
Zástupci Milionu chvilek vám řeknou (za účasti figurek z organizací hodných prozkoumání), že jim jde o „návrat k normální politice“. To je jak za Štrougala! A vydávají se přitom za „aktivisty“ (proto jim někteří lidé říkají, že jsou pravicoví svazáci).
Jedno z rizik pro český režim spočívá v pohledu za hranice (nikoli jen na Slovensko). Ve Francii například mají výrazné levicové médium Le Média, které nerozebírá dokola strikně jen ruský a čínský vliv, ale ten extrémně vlivný a nyní doslova smrtelně vážný izraelský. V Americe máte řadu postav vzešlých přímo z establišmentu, ve kterých se však cosi hnulo a jsou nyní tisíkrát kritičtější - a fundovanější - než čeští „pro-atlantičtí“ propagandisté.
Dnes je přečinem pamatovat si a myslet. Je také docela závadné sledovat mnohem lepší média než česká a ta ze zahraničích, na něž jsou čeští poddaní naváděni. Ale můžete se současné blbosti, nespravedlnosti a pokrytectví vzepřít.
