Článek
Několik postřehů z klubové debaty kandidátů do Evropského parlamentu o udržitelnosti a energetické transformaci.
Jaké bylo hlavní sdělení? Každý kandidát si přinesl to své, ale z mého pohledu je důležité toto: Je dobře, že svět začíná brát globální změny klimatu vážně a s tím roste také poptávka po výzkumu a nových technologiích. Na tom může Česko výrazně vydělat skrze průkopnickou pozici ve výzkumu a výrobě nově potřebných produktů.
Green deal se postupně stává obětním beránkem, neboť mu názoroví oponenti dokázali přilepit velmi negativní konotaci. Z mého pohledu je to velká chyba, neboť tím akorát odkládáme řešení těch skutečně důležitých otázek a dohadujeme se jen o drobnostech, které ale slouží jako slamění panáci.
Jak tedy k transformaci energetiky a ekonomiky na udržitelný model přistoupit?
Musíme se soustředit na ty opravdu velké věci a nenechat se zatáhnout do debaty o drobnostech. Jen tak totiž máme šanci brzdit klimatickou krizi a začít pracovat na nevyhnutelné adaptaci na změny klimatu. I zde platí, že každé investované euro, které vydáme teď, se nám v budoucnosti několikrát vrátí. Čím déle budeme nezbytné změny odkládat, tím budou dražší a bude složitější je prosadit.
Musíme co možná nejdříve dosáhnout uhlíkové neutrality v EU.To můžeme zvládnout do roku 2040, ale ještě budeme muset zabrat. Je zásadní, abychom zvýšili investice do zelených technologií, k tomu můžeme využít partnerství veřejného a soukromého sektoru a rozšíření programu Horizon pro podporu vědy a výzkumu.
Musíme také zapracovat na governance struktuře tím, že začleníme klimatické aspekty do všech oblastí politiky, neboť ochrana klimatu je ze své podstaty průřezová agenda (stejně jako například digitalizace).
Nesmíme zapomínat ani na cirkulární ekonomiku. Není to ani tolik o tom, že někdo znovu využije vaše staré oblečení, i když i to je fajn. Nejlepších výsledků dosáhneme recyklací cementu a oceli a dalším využitím cenných kovů, jejichž těžba zásadně poškozuje životní prostředí. Ale cement a ocel jsou klíčové.
It's the economy, stupid. Transformaci nakonec bude řídit trh a my mu musíme vytvořit dostatečně dobré prostředí, aby to zvládnul. Může to být nepopulární názor, ale emisní povolenky jsou důležitý nástroj, který daní externality a tím ukazují skutečnou cenu vypuštěných skleníkových plynů.
Finance z prodeje emisních povolenek musíme investovat do obnovy zasažených regionů a do transformace ekonomiky jako takové. Část se jich také dá použít na uhlíkové dividendy, to už dnes dělá Kanada, Švýcarsko a nejnověji i Rakousko.
Několik postřehů na závěr
1) Dnes už klimatickou krizi zpochybňuje málokdo a potřebu ji řešit vnímají i ti, kteří se změnám brání nejvíce. Do debaty se konečně dostávají vědecké poznatky a skutečná čísla, i když je někdy interpretujeme každý jinak. Čeká nás ještě hodně dlouhá cesta, ale už jsme na ni alespoň vyrazili.
2) Mnoho podniků i podnikatelů volá po větší udržitelnosti. Strašení Green Dealem nám nepomůže, ale na druhou stranu je pravda, že ten výraz má už tak negativní vyznění, že ho budeme muset přejmenovat. Říkejme tomu ale jak chceme, transformaci průmyslu se nevyhneme.
3) Pro udržitelnost je nejdůležitější, aby to ekonomicky vycházelo a abychom dokázali veřejnosti vysvětlit, že i udržitelná ekonomika může fungovat. Zdá se, že energetický mix i struktura naší ekonomiky bude jedním z nejdůležitějších témat příštích voleb do Poslanecké sněmovny. Nesmíme podcenit přípravu, protože populisti tady mají mnohokrát snazší práci.
