Článek
Autobus dobrzdí do zastávky, otevřou se dveře a ozve se krátké syknutí. Někdy se přitom celý vůz nepatrně nakloní k chodníku. Kdo si toho všimne poprvé, může mít pocit, že vozidlu uchází pneumatika. Ve skutečnosti jde často o záměrný pohyb karoserie, který lidem ušetří kus kroku při nastupování.
Řidiči a výrobci mu říkají kneeling, doslova „pokleknutí“. Autobus se při něm nesnaží předvádět zvláštní trik. Na několik okamžiků změní výšku nástupní hrany a po výměně cestujících se vrátí do jízdní polohy. Princip je překvapivě jednoduchý; důmyslné je jeho provedení.
Žádné hydraulické nohy. Pracuje vzduch v podvozku
Mnoho městských autobusů nepoužívá ke komfortnímu odpružení jen klasické ocelové pružiny. Součástí jejich podvozku jsou vzduchové měchy, které nesou část hmotnosti vozidla. Tlak vzduchu v nich pomáhá udržovat potřebnou výšku karoserie i při proměnlivém počtu cestujících.
Při aktivaci kneelingu systém prostřednictvím ventilů část stlačeného vzduchu z příslušných měchů odpustí. Ta strana autobusu, která je blíž obrubníku, klesne. Jakmile nastupování skončí, ventily umožní měchy znovu natlakovat a karoserie se zvedne. Nejde tedy o vysunutou mechanickou podpěru ani o to, že by se autobus dotkl podvozkem silnice.
Právě vypouštěný stlačený vzduch může být zdrojem známého syčení. Pozor ale na jednu podstatnou věc: samotné syknutí ještě nedokazuje, že se aktivoval kneeling. Autobusy mají více vzduchových soustav a zvuk může souviset také s jejich běžným provozem.
Sedm centimetrů může rozhodnout
Sedm centimetrů na papíře nevypadá jako převratná změna. Když však člověk nastupuje s těžkou taškou, kočárkem, chodítkem nebo má omezenou pohyblivost, rozdíl mezi vyšší a nižší hranou dveří už pozná. Výrobce Solaris například u konkrétního modelu Urbino 12 popsal možnost snížit pravou stranu vozidla právě o sedm centimetrů.
Údaj ale není univerzální normou pro všechny autobusy. Záleží na konstrukci konkrétního vozu, způsobu regulace i na tom, zda systém snižuje pouze přední část, celou pravou stranu nebo jinak vymezenou část podvozku. Na zastávce navíc hraje roli skutečná výška a poloha obrubníku.
V Praze není kneeling cizím pojmem. Dopravní podnik jej například uvádí u elektrobusů Škoda E’City a trolejbusů SOR TNS 18. U nízkopodlažních vozidel doplňuje už tak nízko položené dveře, nikoli je nahrazuje.
Naklonění autobusu není totéž co výklopná plošina
Tady vzniká časté nedorozumění. Naklopením se zmenší výškový rozdíl, ale nemusí zmizet mezera mezi vozem a nástupištěm. Proto mají přístupná vozidla podle výbavy také výklopnou nebo výsuvnou plošinu. Ta slouží zejména pro bezpečné nastupování lidí na vozíku a doplňuje snížení nástupní hrany.
Právě souhra tří věcí – nízké podlahy, vhodného obrubníku a případného kneelingu – často určuje, jak příjemný bude nástup. Ani moderní autobus totiž nedokáže napravit špatně vybudovanou zastávku. Problémem mohou být velké mezery, nevhodný sklon chodníku nebo místo, kde řidič nemůže k obrubníku bezpečně přijet.
Proč to autobus neudělá vždy?
Ne každý autobus je vybaven stejně a ne u každého vozidla se funkce spouští stejným způsobem. Podle konstrukce ji může ovládat řidič nebo se může aktivovat v rámci přednastaveného režimu. Někdy není potřebná, jindy provozní okolnosti její použití omezí. Nelze proto usuzovat, že když vůz neklesl, řidič automaticky něco zanedbal.
Vzduchové odpružení zároveň pomáhá vyrovnávat jízdní výšku při různém zatížení. Zatímco „pokleknutí“ znamená dočasné přiblížení dveří k chodníku, běžná regulace výšky podvozku má odlišný účel: držet vůz během jízdy v požadované poloze. Oba úkony se mohou odehrávat pomocí příbuzných ventilů a měchů, ale nejsou zaměnitelné.
Krátké syknutí je běžné, nepřetržitý únik nikoli
V téhle drobné scéně ze zastávky se ukazuje, jak moc se moderní autobus liší od obyčejného auta. Vzduch mu nepomáhá jen nést karoserii, ale může na povel změnit její polohu a zpříjemnit nástup lidem, kteří by jinak museli zdolávat vyšší schod.
Krátké odfouknutí při změně výšky je tedy očekávatelnou součástí funkce. Trvalé nebo nezvyklé syčení už ovšem nelze bez technické kontroly vydávat za normální stav. Cestující to nemusí diagnostikovat. Stačí vědět, že autobus se někdy naklání právě proto, aby cesta začala o něco snadněji.
Zdroje a další čtení
