Článek
Když jsme minule opouštěli zrezlé memento a krví potřísněné zdi Jonákova Discolandu v Libni, slíbili jsme, že pro tentokrát zvolíme téma o poznání uvolněnější, u kterého bude vonět omáčka a křupat pečivo. Jenže nenechte se mýlit – i na poli pražské gastronomie se momentálně odehrává válka, která si v dravosti a nekompromisnosti nezadá s divokým kapitalismem. Do srdce naší metropole totiž vtrhli dva obří američtí dravci, aby si urvali svůj podíl z peněženek hladových Čechů. Popeyes a Five Guys.
Oba řetězce doprovázel masivní marketingový humbuk, nekonečné fronty zvědavců blokující chodníky a status něčeho, co v Česku dosud chybělo. Jenže když opadne první vlna nadšení a člověk se na tyhle podniky podívá kritickým okem hladového kluka, co si potrpí na poctivé jídlo, pravda vypluje na povrch velmi rychle. Stojí tyhle zámořské koncepty za vaše těžce vydělané peníze, nebo jde jen o naleštěnou bídu, kde platíte za značku? Pojďme je postavit proti sobě v nekompromisním ringu.
Popeyes: Křupavé Louisiana šílenství, kterému chybí balanc
Jako první se v Praze na Václavském náměstí usadil král smaženého kuřete z Louisiany. Popeyes sliboval revoluci v tom, jak vnímáme fastfoodovou drůbež – dlouhé marinování, ruční obalování a legendární sendvič, který v Americe vyvolával regulérní pouliční potyčky.
Pokud jde o samotné kuřecí maso, kuchaři si zde ráčili šplhnout. Strouhanka je masivní, neskutečně křupavá, má ten správný pikantní říz a maso uvnitř zůstává šťavnaté. Žádný vysušený polotovar, tohle řemeslo zvládají na jedničku. Jenže tím bohužel veškerá merenda končí. Jejich slavné „biscuit“ pečivo je pro českého strávníka spíše suchým zklamáním a hranolky s cajunským kořením často dorazí unavené a zvadlé.
Cenově se sice Popeyes drží v mezích, které průměrného studenta nepošlou okamžitě do exekuce, ale ten permanentní chaos u pokladen, uřvaný interiér a pocit, že jste jen kus na běžícím pásu, vám z gastronomického zážitku radost neudělá. Neurazí to, ale že by se kvůli tomu musely blokovat Václaváky? To vskutku ne.
Five Guys: Kultovní burgrárna, kde za luxus zaplatíte ciferníkem
A pak je tu Five Guys na Národní třídě v Máji. Koncept, který miluje i samotný Barack Obama. Tady se hraje úplně jiná liga – nebo se tak alespoň tváří. Žádné mrazáky, všechno čerstvé, hovězí maso z lokálních chovů, hranolky smažené výhradně na arašídovém oleji a neomezené topingy do burgeru zdarma.
Když se zakousnete do jejich cheeseburgeru (tedy pardon, u mě samozřejmě striktně bez sýra, sýr mi nesmí přes práh talíře, takže jedině poctivý čistý Hamburger!), musíte uznat, že to maso má sílu. Je to šťavnatý, skvěle ochucený a poctivý flák masa, žádná unavená lisovaná placka z běžných řetězců. Hranolky řezané přímo z celých brambor jsou naprostá pecka, obzvlášť ty ve stylu Spicy Cajun.
Jenže pak dorazíte k pokladně a zažijete fatální finanční šok, ze kterého vám spolehlivě praskne ciferník. Když si dáte jeden burger, hranolky a pití, z peněženky vám v tichosti zmizí částka atakující pět set korun. Pět set korun za fastfoodové jídlo, které vám navíc zabalí do zmačkaného alobalu a hodí do obyčejného hnědého papírového pytle, ze kterého okamžitě prosakuje mastnota! To už hraničí s vskutku velkopanským oholením zákazníka za bílého dne. Jídlo je skvělé, ale ta cenová politika je pro běžného Čecha naprostý úlet.
Srovnávací verdikt: Kdo odešel z ringu jako vítěz?
Pokud bychom měli oba dravce zhodnotit čistě z pohledu poměru ceny a výkonu, výsledek je překvapivě rozpačitý.
- Popeyes nabízí fajn křupavé kuře za rozumné peníze, ale chybí mu prémiový pocit a kvalita zbytku menu kulhá na obě nohy.
- Five Guys sice nabízí gastronomické nebe, fantastické hranolky a poctivé suroviny, ale nutí vás platit částky, za které si v dobré restauraci můžete dát špičkový steak z pravé svíčkové a ještě vám zbyde na pořádné kafe.
Tento pražský souboj ukazuje, že český trh sice prahne po západních trendech, ale zapomíná se dívat na realitu vlastního rodinného rozpočtu. Pokud chcete rychlý pikantní dlabanec po škole, Popeyes poslouží. Pokud chcete ochutnat burgr, jaký se dělá za oceánem, a neřešíte stav konta, vyzkoušejte Five Guys. Ale ruku na srdce – starý dobrý a poctivý domácí buřtguláš za pár korun tyhle předražené americké sny strčí do kapsy kdykoliv.
Velké loučení s Prahou a výhled za hranice
Tímto gastronomickým rvačkovým okénkem definitivně uzavíráme náš pražský tematický týden. Probrali jsme agresi na stadionech, historii i moderní restart Bílé labutě, dali si poctivý vývar U Rozvařilů, proklepli mafiánské doupě Ivana Jonáka a nakonec otestovali zámořské řetězce. Naše peněženky dostaly v hlavním městě slušně zabrat, ale to největší finanční i kulturní dobrodružství nás teprve čeká.
Sbalte si kufry, drahé šály a připravte se na pořádný kulturní šok. Opouštíme českou kotlinu a vyrážíme směr západ, do země čokolády, bankovních trezorů, Alp a neúprosného pořádku.
Curych: Švýcarský drahokam, kde luxus potkává dokonalý městský systém Finanční srdce Evropy pod lupou. Curych fascinuje bezchybnou dopravou, čistotou i kontrastem luxusu Bahnhofstrasse s industriální kulturou Zürich West. Jaká je realita v městě, kde dokonalost střídá neúprosný cenový šok? To se dozvíte už v příštím článku z našeho velkého cestovatelského speciálu!
A jaký je váš favorit v tomto americkém souboji? Byli jste už vyzkoušet křupavé kuře na Václaváku, nebo jste nechali půlku kapesného za burger v Máji? Zdají se vám ceny ve Five Guys adekvátní za čerstvé suroviny, nebo je to podle vás čisté bláznovství? Podělte se o své gastro zážitky v komentářích!
