Článek
Kdo vyrůstal v osmdesátkách, možná ten příběh slyšel úplně stejně
Nechoď večer sám. Po sídlišti jezdí černá sanitka. Bere děti. Někdo říkal, že jednu viděl u školy. Jiný měl spolužáka, jehož sestřenice prý znala dítě, které zmizelo. A samozřejmě nikdy nechyběla ta nejhorší část: uneseným lidem měli být odebírány orgány a ty pak měly putovat bohatým klientům na Západ.
Černá sanitka patří k nejslavnějším československým městským legendám. Jenže na rozdíl od spousty jiných školních strašáků se dostala do bodu, kdy už nešlo jen o šeptandu mezi dětmi. V závěru roku 1988 se jí zabývala i Veřejná bezpečnost.
Tahle legenda už na Médiu je. Skulinka leží v policejním spise
Samotná legenda je dnes dobře známá a na Médiu už vzniklo několik článků, které popisují černou sanitku jako pověst osmdesátých let. Zajímavější je proto jiná otázka: co se stane, když se městská legenda rozšíří natolik, že někdo skutečně přijde na služebnu a oznámí, že ho tajemné auto pronásledovalo?
Právě to se stalo v Plzni. Etnolog Petr Janeček později dohledal v Archivu bezpečnostních složek dokumenty, které ukazují, že se tamní SNB musela s černou sanitkou vypořádat jako s reálným hlášením.
24. listopadu 1988, 21:30. Černá sanitka vstupuje do úředního záznamu
Podle archivního záznamu přišla 24. listopadu 1988 večer na železniční oddělení Veřejné bezpečnosti v Plzni devatenáctiletá dívka. Uvedla, že přibližně o hodinu dříve šla po vyšlapané cestě ze zadních Škvrňan směrem do Křimic a pronásledovalo ji tmavé dodávkové vozidlo Škoda 1203.
Dívka se vrátila zpět do Škvrňan, potom odjela tramvají na nádraží a případ oznámila. Podle jejího podání mohlo jít právě o pověstnou černou sanitku, o které se tehdy po Plzni říkalo, že sbírá děvčata.
A teď nejlepší část: policisté tam opravdu jeli
Tohle už nebylo vyprávění na školním výletě. Na místo vyrazila služba Veřejné bezpečnosti a provedla ohledání. V terénu našla množství stop chodců a automobilů, ale žádnou stopu, která by potvrzovala, že nějaký vůz sjel z cesty nebo se pokoušel dívku vytlačit.
Policisté zároveň zjistili, že cesta se v místě stáčela. Automobil projíždějící zatáčkou tak svítil světlomety směrem k dívce, což mohlo z jejího pohledu působit, jako by na ni najížděl.
Jinými slovy: nejslavnější československá městská legenda dostala na několik hodin svoji vlastní kriminalistickou epizodu.
Jenže pak přišlo další hlášení
Tím příběh ještě nekončil. Městská správa SNB v prosinci 1988 zaznamenala i další incident z Plzně-Křimic. Podle hlášení mělo přijet tmavé vozidlo, ze kterého vystoupili tři muži a rozběhli se za učnicemi. Dívky utekly k autobusové zastávce, kde čekali další lidé, a muži měli svého jednání zanechat.
Ani tento případ ale nepřinesl důkaz o existenci organizované skupiny s černou sanitkou. Celá plzeňská kauza byla nakonec v lednu 1989 uzavřena se závěrem, že se nejedná o trestnou činnost.
Proč právě Škoda 1203? Protože realita legendě dokonale nahrála
Černá sanitka nevznikla úplně z ničeho. Škoda 1203 byla jedním z nejtypičtějších československých sanitních vozů. Stejný základ se ale používal také pro pohřební automobily - a ty byly samozřejmě černé.
Podle Petra Janečka se právě černým pohřebním 1203 lidově říkalo „černá sanitka“. Když tedy někdo večer zahlédl tmavou stodvacettrojku, legenda měla dokonalou kulisu přímo z běžného provozu. Nemusela si vymýšlet futuristickou dodávku. Stačilo vzít auto, které lidé skutečně znali.
Druhý dílek skládačky přijel z televize
Do československé varianty se podle Janečka promítl také západoněmecký televizní thriller Kandidáti života a smrti (Fleisch) z roku 1979. Jeho zápletka pracovala se sanitkou a únosy lidí kvůli obchodování s orgány.
V době bez sociálních sítí tedy vznikl velmi moderní virální koktejl: děsivý filmový motiv, skutečná černá vozidla v ulicích a ústní šeptanda, která každým předáním přidala další konkrétní detail.
A nebyli jsme jediní. V Polsku jezdila černá Volha
Československá sanitka měla příbuznou legendu hned za hranicemi. V Polsku se dlouhé roky vyprávělo o černé Volze, která unáší děti. Posádka se měnila podle doby a vypravěče, stejně jako důvod únosů.
Janeček uvádí, že československá fáma se na konci osmdesátých let propojila právě s tímto polským motivem. Černá Volha se u nás jednoduše převlékla do automobilu, který vypadal domácímu publiku uvěřitelněji - do Škody 1203.
Koncem roku 1988 už se báli nejen školáci
Rozsah paniky dokládá i dobový tisk. Východočeský deník Pochodeň v prosinci 1988 reagoval na zprávy, že některé školy varují děti před chozením ven po soumraku kvůli černé sanitce.
Text zároveň zdůrazňoval, že bezpečnost neměla hlášený žádný konkrétní únos nebo vraždu odpovídající pověsti. To je pro městské legendy typické: konkrétní oběť se hledá obtížně, ale někdo vždy zná někoho, kdo zná někoho, komu se to údajně stalo.
Ještě v roce 2017 ji lidé spontánně vyprávěli výzkumníkům
Sílu legendy pěkně ukázal terénní výzkum na Nymbursku publikovaný Univerzitou Karlovou. Z 152 oslovených lidí jich přes padesát zmínilo černou sanitku alespoň nějakým způsobem.
Vyprávění se přitom lokalizovala. Někde měla sanitka stát na sídlišti, jinde u nádraží nebo před školou. To je přesně mechanismus, který legendu drží při životě: není to příběh z druhého konce světa. Najednou se údajně odehrává tři ulice od vašeho domu.
Černá sanitka je vlastně pravěký Facebook
Na celé historce je dnes nejzábavnější, jak moderně fungovala. Nebyl internet, nebyly skupiny rodičů na sociálních sítích a nikdo nemohl přeposlat rozmazanou fotku dodávky s vykřičníky. Přesto se během krátké doby šířil téměř stejný typ varování jako dnes.
Místo příspěvku „POZOR!!! Sdílejte!!!“ existovala věta „říkala to maminka spolužačky“. Místo virální fotografie stačila tmavá Škoda 1203. A místo komentářové sekce fungovala chodba školy, sídliště nebo podniková šatna.
Takže existovala?
Černé Škody 1203 samozřejmě existovaly. Existovaly sanitky, pohřební vozy i lidé, kteří měli z tmavých dodávek strach. Existovala také konkrétní hlášení, která SNB prověřovala.
Co se naopak nepotvrdilo, byla organizovaná černá sanitka, která by po Československu unášela děti a mladé lidi kvůli jejich orgánům. V tomhle smyslu šlo o mimořádně úspěšnou městskou legendu.
A možná právě proto přežila déle než většina skutečných zpráv z roku 1988. Spousta lidí si dnes nevzpomene, co tehdy četli v novinách. Ale řekněte jim „černá sanitka“ a najednou přesně vědí, kterým autem se jako děti rozhodně nechtěli nechat odvézt.
Zdroje a prameny
Seznam Zprávy - Petr Janeček: Fámy za časů SNB: Jak se vyšetřovala černá sanitka — otevřít zdroj — hlavní pramen pro plzeňské události z roku 1988, archivní záznamy SNB, Škodu 1203, polskou černou Volhu a filmový vliv
Univerzita Karlova - Tomáš Vančura: Současný prozaický folklor na Nymbursku po roce 1945 — otevřít zdroj — terénní výzkum; přes 50 ze 152 konzultantů zmínilo černou sanitku, lokální varianty Nymburk a Poděbrady
Radio Prague International - The Black Ambulance and other urban legends — otevřít zdroj — rozhovor a kontext městských legend spojených s černou sanitkou
Český rozhlas Plus - Hoaxy nejsou zajímavé, ale městské legendy mají svébytnou poetiku — otevřít zdroj — Petr Janeček o fungování současných pověstí, fám a jejich společenském kontextu
Médium.cz - Černá sanitka. Fáma, nebo realita osmdesátých let? — otevřít zdroj — kontrola již existujícího obecného zpracování; tento text proto volí užší úhel skutečného vyšetřování SNB
Médium.cz - Když po městě jezdila černá sanitka a jiné fámy z dob nedávno minulých — otevřít zdroj — další kontrola tematického překryvu na Médiu
